Dobré srdce

Velmi záhy je jasné, o co půjde, ale to vlastně vůbec nevadí. Kus filmu je čirá nuda, nic moc se neděje, objeví se pár vtípků a postřehů (kdybyste náhodou nevěděli, tak kapacita baru je 13 lidí a ženský do baru nepatří, ty maj cukrárny a kavárny), Paul Dano sem tam i promluví a jedna ženská se tu přece jen objeví, a taky husa a nové auto a zapálená kořalka a sem tam něco, co spolu moc nesouvisí. A nakonec to celé tedy nějak dopadne... (19.12.2010)

,,EXISTUJÚ DVA SVETY, SVET MUŽOV A SVET MŔCH. BAR NIE JE MIESTO PRE ŽENSKÉ. PRE NICH SÚ KAVIARNE A CUKRÁRNE, ALE BAR JE NAŠE MIESTO. JE TO SVÄTYŇA, KAM CHLAP CHODÍ ABY SA OSLOBODIL S VEDOMÍM, ŽE JE PERFEKTNE OCHRÁNENÝ PRED INTERFERNECIOU ŽIEN." __ Toľko osobitý výklad Briana Coxa. ,,Dobré srdce" je ďalším z rady tých malých veľkých filmov a aj keď je jeho téma viacvrstvová, všetko sme to už niekde neraz videli a ešte zrejme aj pár krát uvidíme. Mojím hlavným ťahúňom pre pozretie filmu bol Paul Dano. Pravda, podáva veľmi slušný výkon avšak toho bezdomovca som mu na začiatku neuveril (možno keby bol zarastený a s primeranejším slovníkom) . Skrátka on nie je typ, ktorý by len tak skončil na ulici. Zaujímavé by možno bolo práve to, ako sa tam dostal. Ďalšou vecou, ktorá mi na filme príliš nesedela bolo pomerne zbrklé, skratkovito podané zblíženie sa hlavných postáv, až sa mi zdalo, že má Cox nejaké postranné úmysly. V zásade sa ale jedná o príjemný film, ktorý nie je mainstreamový, no zároveň sa nehrá na žiadne mimoriadne umelecké či vysoko intelektuálne dielo. Záver je možno trocha nečakaný a možno aj máličko nedotiahnutý, komu sa nepáči, tomu to neberiem, ja som čakal niečo predvídavejšie, no nakoniec som bol prekvapený (256. hodnotenie, 25. komentár k filmu) (23.01.2011)

Mile svérázný, netezovitý film, který předvede několik úhybných manévrů – na začátku a pak ještě párkrát se zatváří jako nesnesitelná velkoměstská selanka vycpaná lacinými instantními velkopravdami o životě, dojemně bezbrannými bezdomovci, chlupatými i peřnatými zvířátky, jednorozměrnými figurkami štamgastů a jinými roztomilými rekvizitami, ale pak vždycky překvapí ne úplně očekávatelným a hlavně nebanálním směrem dalšího vývoje. Přirovnání ke Kaurismäkimu i k Wangovi docela sedí. Výborná muzika. Protivně doslovný stereozvuk, čímž myslím hlavně zbytečné a rušivé přeskakování zvuků ze strany na stranu v protipohledech. Výborné herecké typy. Film roku to pro mě není, ale na slabší **** dosáhne. (09.02.2011)

Když jsem se chystal na tento film, tak se přiznám, že jsem nevěděl co mám od tohoto snímku čekat. Nikdy před tím jsem neviděl snímek vyprodukovaný v těchto zemích. Avšak po skončení filmu jsem byl mile překvapený. Velmi citlivě napsaný scénář tomu rozhodně velmi prospěl. Líbil se mi formát sitcomu, jehož příběh je obvykle jednoduchý, ale jste neustále ve společnosti vašich oblíbených postav. Dobře byly zahrány obě hlavní postavy, jak Brian Cox tak i Paul Dano, byli ve svých rolích velmi uvěřitelní. Jen škoda toho předvídatelného konce, který jako jediná část ze scénáře pokulhává. Myslím si, že tento snímek si své fanoušky jistě najde. (13.01.2011)

Nad oprýskanými stoly, které naříkají nad svým údělem při každém pohybu, vznáší se opar cigaretového kouře v němž utopila se minulost, a budoucnost je v nedohlednu. Kdesi v koutku sedí muž nad knihou. Přízraky lidí, jenž zapomněli svou cestu domů a nebo jí nikdy neznali, drží pevně ve svých rukou sklenice a doufají že si dokaží uhlídat alespoň na dně se povalující přítomnost. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou. Jediné co připomíná život v této místnosti jsou příběhy pobleskující ve tmách očí zírajících do prázdna. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou do které zapisuje tyto příběhy, které občas odrazí se od střípků naděje, roztroušených v zapomenutých zákoutích, které tma ještě nepohltila. Tíha světa tlačí zvenčí do dveří a tak odejít se pokusilo jen pár těch nejodvážnějších. I jejich příběhy jsou zaznamenané v knize slepého muže, v knize kterou nikdo nikdy nečetl, v knize která nezná jen jeden jediný osud..ten svůj. (05.06.2012)