Madisonské mosty

Silný příběh, skvěle zpracovaný a zahraný. Rozhodně nedejte na komentáře typu "tohle je pro vdané ženské po čtyřicítce", protože autoři těchto komentářů nepochopili, že "vdaná ženská po čtyřicítce" je jenom prostředek, který je využit k ústřednímu sdělení, které se může týkat každého z nás, ať je to muž nebo žena, ať je starý nebo mladý. Rozhodně nejlepší film, který jsem za poslední dobu viděl! (14.01.2014)

Toto bol jeden z mojich najväčších restov, už neviem po koľký krát mi to v tv ušlo, ale stále som sa utešoval, že však ja raz na to natrafím...Až raz tak o vianočných sviatkoch...Eastwood nesklamal. Jeho pohľad na tému- Láska kvitne v každom veku, ma jednoducho dostal, maximálne zaujal a to nepotreboval za celý film umelo dotvárať atmosféru nejakým nedôveryhodným napätím, dobrodružstvom, či akciou, ba dokonca ani zvýšením tóna hlasu. Film jednoducho magicky plynul, dialógy boli naoko jednoduché ako zo života, ale možno práve preto tak účinné. Skvelo zvolená jemná hudba to krásne dopĺňa a ja sa musím trochu hanbiť, že som po tom nešiel skôr. Objektívne možno silné štyri, ale ako zástupca žánru romantika-dráma, si určite zaslúži plný počet. Skvelá M. Steep. 100%. (30.12.2012)

Jo, tohle není film pro pány a dámy s kompexy ze svých dopatlaných vztahů (či jinými tenzemi napětím tlaky ;-), natožpak pro nějaké novoprímovní trouby, odchované telenovelami a dítlovštinami všech podob, forem a karakterů... Tohle je romantické drama pro dospělé. Moc dobrý a inteligentní film. A dál to myslím netřeba víc komentovat. Zkrátka a dobře... (06.11.2005)

Clint Eastwood byl vždy mistrovský vypravěč a v tomto filmu se vyjímčeně vydal do vod melodramatu. Vypráví příběh o vášnivé lásce bez budoucnosti, které propadne vdaná žena a životem svobodný fotograf. Film stojí převážně na vynikajících hercích ale kouzlo filmu dodává i melancholická hudba a citlivá režie, která však film vypráví až příliš pomalu. Pro citlivé romantické duše dokonalé dílo. (01.06.2010)

Přesvědčení, že každý z nás má svůj protějšek v tom druhém pohlaví, je vírou, která není bez opodstatnění. Těch, kteří je naplní, není mnoho. A ne vždy potkáváme tento životní vrchol v situaci, která by umožňovala jeho plné a bezvýhradné přijetí. Velké téma je současně neméně velkým svodem k plačtivému sentimentálnímu pohledu, který odpuzuje svou kašírovaností a schematickou nepřirozeností. Příběh MADISONSKÝCH MOSTŮ je příběhem ne nezvládnutí, ale opanování a oslavy tohoto citového vyvření, bez nějž každý lidský život zůstává pustý a prázdný jako neobydlený neudržovaný dům. Zdánlivě bezvýznamné setkání ženy, jež je v letech, kdy by měla mít rozum, s mužem, který přesvědčuje sebe sama v názoru, že únik do tvůrčího života je rovnocennou náhradou lidské plnosti, vrcholí v citové i fyzické smršti čtyř - zdaleka ne celých - dnů. V smršti, která sama o sobě je svou intenzitou životem samým. Okolí erupce je při tom všem vším možným, jen ne pouští a úhorem. Postrádá mnohé, lidská malost a vyprahlost však do tohoto výčtu pomyslných errat v žádném případě nenáleží. Vážit a přemýšlet i domýšlet neznamená kapitulovat, byť by to mělo znamenat i vlastní doživotní srdcebol. Sloučit odpovědnost a cit se svědomím a myslet přitom nejen na sebe je zrcadlem, které film nastavuje naší sebestředné současnosti. To, že se režiséru Eastwoodovi podařilo tuto štafetu hlubokého humanismu, lásky a pokory přenést i do další generace, vyvolat v ní byť i jen na okamžik potřebu vlastní katarze a sebeprozření i vůle změnit svůj dosavadní život, to není pokleslá reality show, ale vrchol každého slušného lidského života. Je to ten život sám. MADISONSKÉ MOSTY tak činí překvapivě sporou, ve skutečnosti však nezapomenutelnou niternou a působivou filmovou řečí, jež hollwoodské továrně na sny propůjčuje rozměr nezávislého tvůrčího filmu. (01.03.2008)