Dluh

Tematika 2.svetova vojna, Nacisti, Mossad, hladanie spravodlivosti... O ano, to je moje... Da sa vobec tato tema pokazit? Mozno ano, ale v tomto pripade sa fiasko rozhodne nekona. Ako uz mnohi predo mnou napisali, zabudnite na koniec. Ten je ako keby z ineho nepodareneho filmu, ale to, co mu predchadza, je naopak velmi, velmi podarene. Na platne sledujete dve obdobia, dva pribehy, tri zivotne osudy troch mladych ludi. Dvakrat je vo filme pouzita veta: Co ak by sa dal vratit cas... Zmenili by sme nieco? Tuto otazku si kladieme mnohokrat aj my, a preto ma tento film tak velmi blizko k nam beznym ludom a je tak lahucko pochopitelny. Pretoze sa v postavach svojim sposobom vidime. A scena pri klaviri, kedy hra Mesacna sonata je absolutne existencialna a uchvatne vyjadruje emocne rozpolozenie vsetkych troch hlavnych postav... No dobre, dost uz bolo reci, proste si to pozrite a urcite neobanujete. (15.11.2011)

Necekala bych, ze me bude bavit film o agentech Mossadu, ale strhl me svym stylem vypraveni (stridani casovych linii je skvele a vyusti v necekane rozuzleni, pokud jako ja ignorujete uzvaneny oficialni text distributora), akci, vybornou hudbou a hereckymi vykony mladych predstavitelu. Jedine, co mi vadilo, je absolutni nepodobnost starsich hercu svym predloham. Zvlast Worthington/Hinds. Jedina Mirren byla trochu uveritelna, ackoli herecky me bohuzel neoslovila ani ona. K samotnemu zaveru mam taky vyhrady, akci nuzky bych predelala, ale jinak jsem byla spokojena. Opravdu mi ty temer dve hodiny utekly jako mrknuti oka. Jsou to spis lepsi ctyri, ale za ten prijemny sok z toho, ze si me dokazal ziskat i takovy film, zaokrouhluju nahoru. (24.04.2012)

Zvláštní film, který není ani akční, ani psychologický, ani historický, dokonce není jasné, zdá má být prožidovský, nebo si naopak dělá ze židovské tajné organizace Mossad legraci... Dcera slavné židovské bojovnice proti nacistům infiltrovaným v soudobé společnosti vydala knihu o hrdinských činech své matky a jejích dvou kolegů. Ale už od začátku tušíme, že ne vše je tak, jak má být. Nakonec se vypravíme do 60. let a podíváme se, že ne vše bylo, jak se tvrdilo, že stateční bojovníci nebyli tak stateční, a že dokonce s řezníkem z Birkenau, nyní gynekologem, sympatizovali. Že se akce nějak zvrtla, je jasné od začátku - agentka Rachel se na oslavě knihy její dcery chová podivně a nervózně, její bývalý komplic provede nečekané rozhodnutí. Takže brzy se film jen stává čekáním na onu konečnou situaci, abychom zjistili, jak skutečně proběhla na rozdíl od propagandy, resp. utajované lži. Mezitím jsme svědky pár logických kopanců (kdy se třeba špičkově vycvičení agenti Mossadu opijí a ve východním Berlíně roku 1965 prozpěvují anglicky s hebrejským přízvukem). Největším kopancem je pak samotný závěr filmu, kdy každý soudný člověk musí jen vrtět nechápavě hlavou a přemýšlet, zda to tvůrci skutečně mysleli vážně, nebo si z nás jen dělají legraci. Nejen díky tomu, že šlo o zpackanou akci a agenti se chovají poněkud ne-mossadsky vyznívá film nelichotivě k židovskému odboji. Zazní zde totiž i takové věty, jako že jen čtyři nacističtí vojáci odváděli do plynových komor tisíce židů, a ani jeden neměl sílu se vzepřít. čímž vyvstává další otázka, kterou film klade - totiž, co je pravda, a co lež. Co jsou oficiální prohlášení a tvrzení, a jaká je skutečnost? Ve světle toho, jak film vyznívá, se docela divím, že proti němu nejsou vedeny demonstrace a že není zakázáno jeho promítání v Izraeli. Což je ale - pokud se filmu z filmového pohledu týče - jedno. Filmařsky jde totiž o slušně nakousnutý příběh, který se však brzy začne potápět do stereotypu, nudy a nelogického chování postav, a který je navíc zcela postaven na hlavu gerontologickým akčním koncem, jenž by se hodil možná do Žhavých výstřelů, ale ne do vážně myšleného dramatu. (11.03.2012)

Nemám ráda filmy, které na pozadí skutečných historických událostí popisují zcela smyšlený příběh. Takže to bylo mínus už do začátku. A ani historka o pozdě splaceném dluhu mě nijak nepřesvědčila, spíš otrávila nevěrohodností. Přece už v roce 65 nebyl v Berlíně takový chaos, aby KOUSEK DĚJE o nalezení zastřeleného muže nepsaly žádné noviny - tudíž Mossad by asi těžko uvěřil vyprávění trojice vyjukaných agentů, že ho teda, fakt jako, doopravdy, zastřelili, když o tom v německých novinách nevyšla ani řádka. Pseudomoralizující řeči o tom, že ti, kteří se mstí, jsou vlastně stejní jako jejich původní vrazi a mučitelé, už to jenom dorazily. (24.04.2015)

K úplně přesnému popisu od verbala snad jen přidám dvě poznámky. 1) Pokud Mossad cvičí své agenty tak, aby jim zdrnul našlehanej dědek, určitě si nezaslouží ho mít. 2) V Berlíně té doby jezdilo podezřele mnoho nových trábošů, warťasů i barkasů. Trabi se dělal od roku 64, takže v r. 65 jich v celém DDR jezdilo tak možná 5. Wartburg 353 se dělal dokonce až od roku 66, takže tento vizionářský počin hebrejských věrozvěstů lze brát jen s úsměvem. Barkas byl, pravda, užitkový lehký náklaďáček, ale počet, který pět let od zahájení výroby, údajně brázdil ulice Berlína, je také trochu nadsazený. Soudruzi z NDR, jak je obecně známo, sekali jednu chybu za druhou, takže jediné, co se mi zdálo skutečně autentické, byla druhá existence nacistického zločince a děravá střecha (27.11.2011)