Adam a Otka

Knížku už si skoro nepamatuju, ale film ano. Dneska jsem si ho připomenul. Vždycky mě fascinovala ta obrácená logika, jezdit na prázdniny do paneláku. Já jsem totiž taky jezdíval z vesnice na prázdniny za tetou do paneláku. Akorát že do opičí rokle (Ústí nad Orlicí), takže letiště a podobný "entertainment" nepřipadal v úvahu. I dneska tenhle příběh (hlavně kvůli atmosféře a relikviím) stojí za to vidět. (31.12.2014)

"V Praze nejsou víly." Dedinské dietky na prázdninách v hlavnom meste. Naivne riskujú keď nasadnú Augustovi na korbu a vlezú Brodskému do baráku určeného k demolícii, ale v harmonickej normalizovanej realite sa im nič nestane. Aj betónová paneláková džungľa je vcelku idylická, vo výťahu stláča gombíky Schallerová s Kornovou platňou pod pazuchou, trhovkyňa ochotne poskytne zľavu, akurát miestni detskí rovesníci trochu zapárajú v rámci príjmacieho rituálu. Ako decko by ma premiera poetiky asi trochu nudila, ako dospelec oceňujem dobové zábery a atmosféru. Milé. (04.11.2022)

V celku idylicky laděný příběh určený převážně pro dětského diváka. Ale i sem se dostala trocha té agitace. Je patrné, že počátkem sedmdesátých let měli soudruzi problémy s vystěhováváním z periférií, které se rozhodli zbourat, aby měli kde postavit mnohem komfortnější bydlení - paneláky. Aby posílili svou tézi, nechali si jí notně podpořit filmaři. Domky byly prezentovány jako chátrající vlhké objekty nevhodné pro bydlení socialistického člověka. (Stejný motiv najdeme Jak utopit doktora Mráčka nebo Okres na severu.) I to patřilo ke koloritu doby a je zde věrně zachyceno. Ovšem fousatému Bróďovi to slušelo a děti působily velice přirozeně. Pěkné jsou snové pasáže neodmyslitelně patřící k dětským filmům. Zdeněk Liška opisoval tak trochu sám od sebe, jsou patrné hudební motivy, které použil u majora Zemana. (24.04.2015)

Vypadá to, že Jaromír Dvořáček četl úplně jinou předlohu než já. Pro mě byla kniha Bohumila Říhy přímočaré dobrodružství s několika jednoduchými charaktery a jedním postupně odkrývaným tajemstvím. Pan režisér v ní naopak viděl fantazijní cestu do dětské mysli. Tu se pokoušel evokovat téměř lyrickou atmosféřou, která se ovšem na pražském sídlišti buduje sakra těžko. Snažil se statečně a zbytečně, protože dlouhé mlčenlivé pasáže spíš nudí, než aby navozovaly kýženou náladu. Nepomohla mu ani hudba Zdeňka Lišky, která by se hodila kamkoliv jinam, ale sem opravdu ne. (18.02.2022)

Letní příběh dvou dětí, které jsou zvyklé na život na vesnici a příjezd do Prahy je pro ně plný nových zážitků i postav, které na sídlišti žijí. Velmi poeticky působí osoba starého hodináře (Vlastimil Brodský), který dětem ukazuje nejen staré hodiny, které mu tikají na zašlé stěně jeho domku, ale i jak má člověk správně vnímat čas a jeho hloubku. Dnes už přírodu a dětské radosti nikdo takto nenatočí, aby byl film milý a krasný stejně jako tento snímek z doby byť těžké normalizace, ale z doby kdy děti měly radost z maličkostí a každá hezká chvíle v nich zůstala na dlouhou dobu jako drahý kamínek. (27.01.2019)