Bourneův odkaz

Kdepak, tohle není Bourneův odkaz, nýbrž Cimrmanův, protože inspirace jeho Hamletem bez Hamleta je tu víc než patrná. Jason totiž taky vzal roha, takže jsou tu všichni zmatení, z rozrušení zobou pilule a pátrají, kam že se poděl. Absence hrdiny předchozích tří filmů je tak ideální příležitostí pro chlapáckého Jeremy Rennera, aby na sebe strhl nejenom krásnou Rachel Weisz (smůla, že mu ty modrý prášky došly), ale i veškerou pozornost .. (17.03.2015)

Sice lepší, než celý BOURNEŮV ODKAZ, byl pětiminutový trailer na ATLAS MRAKŮ předtím, ale i tak se jedná o nadprůměrný počin. Pokud by se měla zvolit dominanta, čili klíčový sjednodující prvek samotného díla, byla by jím vertikalizace, protože takto je organizována narace, odehrává se tak samotná akce a vytváří se propojení s předchozím filmovým textem v podobě BOURNEOVA ULTIMÁTA. Agentská série je vůbec v rámci žánru, poetických tradic i hollywoodské produkce výlučná, protože si pohrává se vztahem fabule a syžetu nejenom uvnitř vlastního samostatného textu vkládáním flashbacků, ale napříč všemi díly. Hodina a půl času projekce třetí části se může odehrávat před posledními pěti minutami druhé a čtvrtá zase paralelně s tou třetí, čímž se pod gilroyovským vedením greengrassovsky naivní vize jedince bojujícího proti politickému establishmentu proměňuje v zájemně propojenou paranoidní síť intrik a mocenských zájmů. Kromě zmíněného významového posunu to ale znamená, že vyprávění již není vedeno čistě horizontálně (dvojka) či do různých stran v případě uspořádání informací (trojka), ale vertikálně, protože se zaplňují narativní mezery universa, ve kterém není jenom jeden pěšák. Vertikálně je uspořádána nejenom narace (flashbacky nejsou hybnou silou, která žene hrdinu vpřed k dosažení pomsty, ale objasňují motivaci řady postav) a informace v rámci ní dávkované, ale i akce: útočí se z letadla na lidský objekt v lesích, skáče se ze střechy na policisty a schovává se pod stolem či za dveřmi. Jako ozvláštňující funkce je vertikalizace v rámci série dostatečná, ale v nutnosti odtajňovat některé prvky v podstatě kazí koncept "greengrassovek" (není fokalizována mysl ani stav společnosti, celou dobu šlo o pitomé pilulky) a spíš než k formálně progresivním počinům se BOURNEŮV ODKAZ řadí k revivalu sedmdesátek. Jak svým syžetem, založeném na operaci, která se zvrtla, a tak se hodně namluví a na konci se akční, tak i stylem, jenž rychlostí střihu v akčních scénách odpovídá bourneovským normám, ale kontinuita a přehlednost je zajištěna hlediskovými záběry a přeostřováním, nikoliv zvukem. Na rozdíl od horizontálního vedení, kdy se neustále nabíralo na tempu a pouze rytmus byl v rámci akčních scén proměnlivý, má ryze vertikální čtverka nevýhodu v nevyrovnaném temporytmu. Nejslabší díl, ale stále nadprůměr. (09.08.2012)

Po dvojce, která byla precizní ve své odtažité dokumentární formě a trojce, která se dokonalost pokoušela dohnat ještě výše a selhala na ní, se Bournův odkaz vrací k čistě filmovému přístupu, což je jednoznačně dobře, protože jinak moc nového nepřináší. Pravdou nicméně zůstává, že Gilroy není idiot, řemeslo okoukal dobře, umí přijít s novými nápady (v rámci možností), umí vykouzlit výtečné kamerové blbůstky a kdyby trochu přidal na tempu, mohlo by se to i pomalu začít blížit Bournovu mýtu. Takhle to zůstává v jiné hvězdičkové sféře, ale špatné to není, naopak... (20.08.2012)

70% a zahnanej pocit, že tenhle film byl zbytečnej. Je to spíš doplňková jednohubka, která nemá drajv a nábor damonovský trilogie, ale řemeslně na výši, s výbornejma akčníma scénama, cool Rennerem a pěkne narýsovaným milostným příběhem. A i to napojení na původní trilogii nepálí, spíš prohlubuje známý obraz. Škoda toho plonkového motofinále. (17.12.2012)

Bourneův odkaz mi jen ukázal, kolik jsem toho (nejen) z Bourneova ultimáta (po) zapomněl (což je samozřejmě můj problém, ale na druhou stranu mě alespoň „vysvětlovací“ pasáže nestihly začít nudit). Inu, někdy si Bourneovu sérii budu muset „sjet“ pěkně celou. Tak či tak, asi nikoho moc nepřekvapí, že Bourneův odkaz je nejslabším dílem, to se zkrátka dalo čekat. Pozitivní ovšem je, že nezaostává o moc. Člověk se pochopitelně musí smířit s jiným titulním hrdinou, ale právě v případě Crosse, resp. Rennera to (alespoň u mě) nebylo vůbec těžké. Fandit jsem mu začal okamžitě a díky slušně odsýpajícímu ději ruku v ruce s povedenou akcí jsem se bavil po celou dobu. Sice se sem tam našla krapet úsměvnější scéna (sestřelení letadla, nepovolání posil do baráku, závěrečná akrobacie na motorkách), ale zas to nebylo nic tak fatálního. To, co mi na filmu přišlo nejslabší, byla vztahová linie ústředního páru, kdy to při nemálo scénách nepěkně dřelo. Naštěstí ne tak, aby mi to lezlo krkem. Celkově film vidím na slušné 4*. (06.10.2016)