Režie:
Ján LackoKamera:
Václav HuňkaHudba:
Tibor AndrašovanHrají:
Jozef Kroner, Martin Gregor, Eva Krížiková, Ondriš Jariabek, Adam Matejka, Karol Skovay, Hana Meličková, Emília Haľamová, Tibor Bogdan, Jindřich Láznička (více)Obsahy(1)
S poctivostí nejdál dojdeš… do vězení... Satirickou komedii jakoby vystřiženou z doby nejslavnějších filmů Vlasty Buriana či Oldřicha Nového natočil Ján Lacko v roce 1958 podle divadelní hry Ivana Stodoly „Jožko Púčik a jeho kariéra“. Odehrává se v Bratislavě v roce 1930 a hlavním hrdinou je skromný a naivní pokladník spolku Humanitas Jožko (J. Kroner), který se ocitá v obležení lidské proradnosti a pokrytectví. Jednoho dne má do banky vložit vklad čtyřiceti tisíc, ale když u okénka vytáhne obálku s penězi, zjišťuje, že v ní žádné nejsou. Při výslechu se ukazuje, že pachatelem zpronevěry může být kdokoliv, kdo s obálkou přišel do styku. Tedy on, předsedkyně spolku (H. Meličková), správce Rohatý (M. Gregor) nebo sekretářka Věrka (E. Krížiková), do níž je Jožko zamilován. Nikomu se odcizení nedaří prokázat, až na další chybějící dva tisíce, které si správce od spolku vypůjčil a Jožko při své dobrosrdečnosti vezme vinu na sebe jakožto zodpovědný pokladník. Za to má jít do vazby a rázem začne být podezřelý i z krádeže peněz z obálky. Vůbec nikdo mu nevěří a všichni chtějí, ať se raději přizná. Při všech těch prosbách si náhle uvědomí, že by z jeho přiznání každý profitoval, a pomáhat druhým je přece Jožkovi vlastní… (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Jožko a jeho definitiva. Skutečně životní událost humanitně smýšlejícího človíčka, řídícího se desaterem a ochotného pomoci komukoli. Snímek o donuceném sebeobvinění. Zde je ovšem místo nelítostného inkvizitora vlastně stejně nelítostná veřejná pověst. Malá nehoda s obálkou a morálním vyústěním ohromných rozměrů. Výborná režie i klasicky poctivé herecké výkony méně známých, slovenských herců, kteří se vedle mistra Kronera rozhodně neztráceli. A kdo by měl náladu na Púčika v podání Milana Lasici, tak je zde možnost od režiséra Petera Opáleného Jožko Púčik a jeho kariéra ()
Asi najlepšia komédia Jána Lacka, zrejme preto, že nie je tak ľudová, ako tie najkultovejšie a najznámejšie. Tá kritika ľudského pokrytectva komediálnosť diela niekedy dosť prekrýva, takže ja by som Zlodeja označil skôr za sociálnu satiru. Celé to stojí na Krónerovi, čo chápu aj herci vo vedľajších úlohách, ktorí sú pri ňom tiež dokonalí a ich súhra spoločne s krásnymi zábermi Bratislavy 50tych rokov a celkom vynaliezavej kamery musí osloviť stále nové a nové generácie mladých slovenských divákov. Toto dielo by sme si mali vážiť viac. Keď si dokážu vážiť naši západní susedia úplne všetko, čo v minulosti natočili, my by sme si mali vážiť aspoň to najlepšie, čo tu kedy vzniklo. ()
Púčik ja Vás dám vyšetriť, vy neiste normálny….“ Púčík normální je, to svět kolem něj jako by se zbláznil. Ráno jde do práce s vyhlídkou na úřednickou definitivu, myslí si na mladou kolegyni z práce a všichni kolem něj jej chválí pro jeho poctivost a příkladný vztah ke své práci. Z hodiny na hodinu z něj však udělají „případ, číslo…“ A kdyby to šlo, snad „řeknou, že kvůli němu byla i světová válka“. :D Musím tedy říct, že ona proměna muže důrazně hájícího svou čest v individuum, které je schopno se přiznat snad úplně ke všemu, mi scenáristicky nepřišla úplně důvěryhodná. Ale po herecké stránce je to koncert Josefa Kronera, v jehož pohledu (v jeho očích) je všechno. Naivita, důvěřivost ale na konci možná i jisté bláznovství smíchané s rezignací. Vždyť „všetko je márnosť“ ()
Rola naivného a dobrosrdečného úradníka sadla Kronerovi dokonale. Právom sa dá tvrdiť, že bez neho by dielo stratilo šmrnc. Lacko skvele nasnímal Bratislavu a aj tá čiernobiela sadne, len by som vypustil scénu kde nám pánko veľkomožný z úradu príde do väznice premietať diapozitívy a oznámi hareštantom, že sú farebné :) Každopádne snímke by svedčal originálny názov od Stodolu a nie Statočný zlodej. Morálnej údernosti či spravodlivosti by dostalo ak by tvorcovia záver neupravili, ale ponechali predlohe a ako ničomníka by označili Rohatého, ktorého ináč skvele zahral Martin Gregor. ()
Klasická satira o poctivém úředníčkovi, jenž je označen za zloděje, když se mu ztratí čtyřicet tisíc. Jozef Króner alias Jožko Púčik je bezkonkurenční a dobová atmosféra roku 1930 je luxusní. Všechny ty pavlačové domy, ulice, hospody, dopravní prostředky, rekvizity - to všechno věrně dýchá dobou první republiky. Tibora Andrašovana řadím k nejlepším slovenským hudebním skladatelům a i v tomto případě předvedl originální kompozice. V roli vyšetřujícího soudce se objevil Arnošt Garlaty a pokaždé když ho vidím, tak si vzpomenu na jeho strašlivý a tragický osud..... ()
Galerie (3)
Zajímavosti (4)
- Natočené podľa divadelnej hry Ivana Stodolu "Jožko Púčik a jeho kariéra". (Raccoon.city)
- Varianty názvu filmu boli Kariéra Jožka Púčika a Jožko Púčik. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
- Filmovanie snímky Statočný zlodej prebiehalo v Bratislave od 18.11.1957 do 9.1.1958. (dyfur)
Reklama