Režie:
Martin ScorseseScénář:
Steven ZaillianKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Robbie RobertsonHrají:
Robert De Niro, Al Pacino, Joe Pesci, Bobby Cannavale, Harvey Keitel, Ray Romano, Stephen Graham, Anna Paquin, Stephanie Kurtzuba, Jack Huston (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V tomto kritiky uznávaném filmu Martina Scorseseho nájemný zabiják Frank Sheeran (Robert De Niro) vzpomíná na tajemství, která střežil jako věrný člen zločineckého klanu Bufalinových. (Netflix)
Videa (7)
Recenze (793)
Tenkrát v odborech. Tak jako má Leone trilogii dolarovou, má nyní Scorsese trilogii mafiánskou a jejího završení jsem se dočkal v době, kdy jsem ho už zkrátka nečekal. Nejmladší bratříček Mafiánů a Casina totiž dorazil ve chvíli, kdy je zasloužilý tvůrce nedaleko osmdesátky a rázně tak skeptikům ukazuje, že věk je jen číslo. Příběh Franka Sheerana je nostalgičtější než dva zmiňované kousky, nepotřebuje si tolik pomáhat formou a obrazem jednotlivých událostí, zkrátka jen půlčtvrté hodiny pluje, vypráví a vzpomíná na věci, na které se nevzpomíná lehce. S nadhledem představí sto a jednu vedlejší postavu, aby stejně elegantně dokázal bez jediné kapky krve zamrazit v zádech při titulkové pauze s jejich osudem. A uprostřed všeho zůstává královský trojlístek De Niro, Pesci a hlavně Pacino, v neuvěřitelných hereckých kreacích, kdy si tihle pardálové na sklonku kariéry (Pesci už dokonce po jejím reálném konci) vychutnávají nejvášnivější hádku i nejjemnější nuanci. Věděl jsem, že tahle cesta bude o vraždách, mafii, politice nebo soudech, ale nečekal jsem, jak moc přesně bude i o stárnutí a pomíjivosti každého života, kdy ty nejdůležitější věci jsou právě ty, které nenávratně zmizely. ()
Během sledování jsem měl pocit, že jsem zestárl asi o 10 let. Tak dokonale gerontokraticky na mě Irčan zapůsobil. Běžně americké filmy jsou ustrojené na publikum, které je ochotné přijít do kina, tzn. na mladou generaci, tohle cílí spíš na pamětníky, kteří mají nakoukanou Scorseseho mafiánskou klasiku. I když mám celou tu hereckou partu, kterou doufám naposledy Scorsese shromáždil, rád, mám pocit, že tenhle pomníček už nebyl třeba. Jak poznamenal už můj oblíbený noriaki, je to rozvleklé, umělé a málo rafinované. Přidávám se k tomu hlasu. Až na to nepřirozené omlazování, které stejně funguje jen z poloviny, protože chůze i gestikulace leccos prozrazují, na tom snímku není nic vyloženě špatně, ale zároveň tam není nic, co byste konkrétně ve Scorseseho tvorbě neviděli už dávno v mnohem lepší formě. Kladné ohlasy filmu minimálně zčásti po mém soudu vyplývají z fenoménu "Oscara za celoživotní tvorbu". Zhlédnuto bez nadšení a nadvakrát, protože napoprvé jsem to po 30 minutách unavěně vzdal. Ale dvě hvězdičky by přece jen byly málo, na to je Scorsese příliš dobrý filmař. A i v té šílené stopáži se sem tam dá najít zajímavý filmový moment. Celkový dojem: 50 %. ()
Martin Scorsese natočil ultimátní gangsterku, ve které nechává zářit herecké legendy s omlazenými ksichty, ale také střídá režijní styly tak, jak by mu to asi v kině nikdy neprošlo. Irčan umí být rychlý a strhující, ale také pomalý, ukecaný nebo překvapivě emotivní. Scorsese u něj nemusel dělat kompromisy a rozhodně stojí za to vidět, co dokáže předvést, když dostane hodně peněz, své vysněné herce a volnou ruku. Přesto by možná nebylo od věci, aby mu za zády stál někdo, kdo by ho alespoň taktně upozornil na okamžiky, kdy se jeho velkofilm přeci jen trošku táhne. ()
Líbilo se mi to, ale vlastně tam nějak nebyla žádná scéna, kterou bych si vyloženě užil a chtěl jí vidět znovu. Omlazení herců mě nerušilo, ale třeba ve scéně, kdy tam De Niro mlátí nějakýho toho prodavače potravin, to vypadalo divně, když se s mladym obličejem pohyboval mega jak důchodce. Scorsese to má ale pořád v ruce a nějak mi nejvíc utkvěl v hlavě Sebastian Maniscalco jako Joe Gallo, kterej si pro mě i na prostoru asi 10 minut dokázal ukrást většinu scén třeba i De Nirem a Pescim pro sebe. ()
Odbory vs. vláda v Americe 70. let, to mě zrovna nebere. Svižností vyprávění a poutavým zobrazením mafiánského světa je to ale téměř taková pecka jako Goodfellas. Navíc se zde pohybujeme mnohem výš, mezi nejvyššími šaržemi americké mafie v Americe daného období. De Niro to má s umělou mladou tváří se starýma očima nejtěžší, v první polovině je potřeba si na digitalizaci zvyknout. Svého zabijáka hraje v tradičním pojetí, jak ho máme z podobných rolí vžitého. Pacino je originálnější, Hoffu stělesňuje excentricky, s politickým entuziasmem, obrovskou hrdostí a morálně nejčistšími úmysly z celé party. Nejvýraznější herecký výkon filmu. Pro mě největším potěšením byl ovšem Pesci, tichá voda která o životech rozhoduje. Z apatického šílence s nožem v ruce (Goodfellas) k megavlivnému hráči s citem pro mafiánské šachy, na kterého se můžou spolehnout všechny strany. Bravurní v každé scéně. Keitel dostává minimum prostoru, zato v postavě jednoho z nejrespektovanějších kápů dané doby. Režijní trademarky, které ještě více vyniknou při opakovaném shlédnutí. Vrcholní scéna, u které tuhne krev v žilách, podkreslena ne napínavou hudbou, ale absurdním dialogem o rybách. Stopáž vůbec nevadí, tato “road-movie” je o nostalgickém potěšením z Martiho unikátního stylu a legendární herecké interakce, jak je už v dalším filmu nezažijeme. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (39)
- Téma dění ohledně Jimmyho Hoffy bylo zpracováno též ve snímku Hoffa (1992), kde ho hrál Jack Nicholson. (AlDelon)
- Ve scéně, kdy je Frank Sheeran (Robert De Niro) na letišti v Port Clinton a sedí v letadle registrační značky N212RV (Cessna 421C), je vidět, že v kokpitu namísto starých přístrojů jsou LCD obrazovky. V roce 1975 letadla byla vybavena ještě klasickými „budíky“. (Euro_man)
- Filmaři přemýšleli, že film rozdělí na dvě části. Z nápadu ovšem sešlo. (MeanWhile)
Reklama