Režie:
Viktor TaušScénář:
Viktor TaušKamera:
David ČálekHrají:
Viktor Tauš, Mikuláš Křen, Milan Mejla Hlavsa, Vanda Hybnerová, František Černý, Saša Rašilov nejml., Jiří Schmitzer, Eva Turnová, Jan Vozáry, Jan Pokorný (více)Obsahy(1)
„Ztratit se můžeš, ale vrátit by ses měl“… Viktor zaznamenává svět kolem sebe i své myšlenky na videokameru s úporností člověka posedlého filmem a Quentinem Tarantinem zvláště. Potácí se mezi natáčením reklam a dokumentu ze života mladé policistky, až uvízne na mrtvém bodě. A v téhle chvíli se sblíží s kamarádem Mikim, který zavede Viktora do světa tvrdých drog. Z uměleckého zápasu se tak stává zápas o život… Debut režiséra Viktora Tauše nese řadu autobiografických prvků. Podává drsnou, ale autentickou výpověď o tom, jak dočasně vyměnil svou lásku k filmu za nenávist k sobě samému, zoufalství a utrpení. Peklo, které zachycuje, se jmenuje heroin. Přesto však jde o film plný naděje a odvahy. K cestě zpět z tohoto pekla jí bude hlavní hrdina potřebovat opravdu hodně. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Ten film mi vůbec nesedl. Téma je sice aktuální, ale to zpracování je nějak mimo realitu. Faktem navždy zůstane, že narkoman prakticky nemá šanci na vyléčení, zejména pokud užíval drogy dlouhodoběji. Dochází totiž k takovým změnám osobnosti, že i když se člověk dokáže okolnostma, okolím, vlastní vůli apod. dohnat k abstinenci, nikdy to už nebude on. Úvaha, že to jenom zkusím a pak včas přestanu je naprosto zcestná. ()
Neptejte se mne proč, ale já se u tohoto filmu dobře bavil... a nádherná pocta Mejlu Hlavsovi, který zosobňuje představu o rockerství... scéna s popelnicemi je výborná, ale scéna s Mejlou, který vida, že všichni něco z pokoje ukradli, vezme sirky se slovy "Všichni kradou, tak..." je už dokonalost sama!:-) ()
Sentimentální vzpomínka na střední školu a snahu o protidrogovou osvětu. Od té doby (od sexty) jsme se pak náramně bavili na účet Bubliny a každá trochu zpomalenější dívka byla přezdívána po ní. Z filmařského hlediska je to velmi vtipný (na začátku), scénáristicky podařený, hudebně vytříbený a kamerou ryze experimentální film natáčený na nestandardní formát. Herecky povedené, pochválil bych především Hanku Čížkovou, která svou nymfatickou megeru zahrála na výbornou. Obecně ale i nadále platí, že filmy o drogách moc nemusím, a Tarantinovi se od jisté doby vyhýbám obloukem. ()
Velmi osobní zpověď Tauše o svém pádu a pomalém vracení do života. Tento film bych rozhodně doporučil každému, koho zajímá drogová problematika. Ostatním bohužel moc ne. Film je velice silně neukotvený, nemá prakticky děj, jen sled scének, spoustu střihů a všemožné úhly kamery (což by normálně nevadilo, pokud by Kanárek nebyl tak nudnej) . Naštěstí měl Tauš štěstí s větčinou herců a ti divákovi v té anarchii pomáhají se zorientovat. ()
Udivuje mě, že Kanárek má takovéto hodnocení! Já tento snímek považuji za jedne z nejoriginálnějších a nejzajímavějších projektů českého filmu! Osobní zkušenost režiséra, Plastic people, zajímavá kamera a režie z něj dělají dle mého názoru velmi kvalitní počin! A jeho "poselství" či lépe řečeno myšlenka s jejím vyobrazením a zpracováním mě opravdu velmi zaujala! Ať se daří Viktore:) ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (6)
- Vo filme sa recitujú celé pasáže z Pulp Fiction (1994) režiséra Quentina Tarantina, ktorého tvorcovia aj filmové postavy bezvýhradne obdivujú. (Autogram)
- Původní název byl „VOP“ a jednalo se zcela o jiný film. Tauš však během natáčení spadl do silné drogové závislosti a po několika letech, když nad ní vyhrál, předělal scénář a dokončil jej již jako Kanárka. (wosho)
- Český lev 1998 za Střih - Alois Fišárek. (M.B)
Reklama