Na východě ďábel, na západě jed

Ashes of time s několika drobnými kosmetickými úpravami, kterých si většina ani nevšimne. Stále stejná poezie o lásce, vztazích a tragédii vlastních rozhodnutí. Vše krásně zabalené v režii Kar-wai Wonga, který však drží diváka daleko od postava. Sledování se tak mění v chladné až nudné doufání v příběh a akci, která nepřichází (dvě akční scény dokazují, že Wongovo vnímání akce není identické s mým:)). Akce je popravdě to poslední, co od tohohle filmu máte čekat. O kvalitách není pochyb, ale někdy nestačí krásné monology promlouvající do duše diváka svou hloubkou a moc pěkné záběry na poušť a vodu. Kdyby to aspoň mělo takovou emoční sílu jako samotná tragédie všech těch vztahů... (17.01.2010)

Vydala jsem se na zahájení 4. ročníku Filmasia. Tak střasně jsem se těšila, 3 lidé a všichni dali plná hodnocení, no to prostě nemůže být špatné. Opravdu nerada musím konstatovat, že moje hodnocení je o 2 třídy níž. Krásný černý hřebec, jezdec cválající po zlatavém písku (tak krásný jako zde jsem nikde jinde neviděla), rozčísnutá voda mečem - špičkové, ovšem to bylo skoro vše. Sympatičtí herci, filosofické myšlenky a zcela netradičně nasnímané souboje už můj celkový dojem nevylepšili. Za pár týdnů se moje vzpomínky na film vytratily, jako kdybych vypila ono víno zapomnění... Wong vylepšil obraz, přidal novou hudbu a ubral 7 minut z původního filmu a je to za 65 %. :( A musím souhlasit s Venus, dějová linie byl opravdu oříšek, co oříšek - přímo vořech! (04.12.2008)

Poéma ukotvená v éterickém a křehkém časoprostoru, který je tolik neuchopitelný, hypnotický a smyslný, protože je tvořen nádechy a výdechy samotné lidské duše. Básnění celuloidem par excellence. Audiovizuální rozkoš. Wuxia podle Kar-wai Wonga. "Čím víc se snažíš zapomenout, tím víc si pamatuješ. Lidé říkají, když nemůžeš mít co chceš, to nejlepší co můžeš udělat, je nezapomenout." (05.08.2009)

Vizuálne vylepšenie. Príbehovo stále rovnaké. Keď som sa odhodlal pozrieť si to druhý krát, mal som určitú obavu, či sa mi to vôbec bude páčiť. Či si náhodou neuvedomím, že je to len povestné artové čudo, hrajúce sa na niečo čo nie je. Som veľmi rád, že sa to nestalo. Táto bojová báseň o osude a láske je neskutočné dobre natočená, neskutočne dobre zahraná a výborne zreevidovaná. Je príjemné vidieť, že film nestratil nič zo svojej pôsobivosti a že Wong Kar - Wai je režisér, ktorý dokáže správne rozohrať emóciu a vie ju aj znamenite podať. Čo sa týka pocitov a dojmov, to všetko som napísal ako komentár k pôvodnému filmu z 1994 a nemám potrebu to tu písať znova. Jediné čo ešte dodám je že film má zvláštnu silu a sála z neho zvláštny pokoj a ak máte radi podobne ladené filmy budete mraučať blahom. (15.01.2011)

Nie že by som bol taký odpálený, decká, to teda nie, ale Wong Kar-wai prišiel na to, ako sa má filmovať legenda, aby vyzerala legendárne a hlavne vyznela mytologicky… : PRESNE TAKTO ! Hudba znie, mraky sa valia, vzduch je horúci a voda ako zrkadlo. Oči sú upreté do diaľav, vidia iba lásku, zradu a nekonečnú pustatinu, v ktorej kvília vetry. Srdcia milujú a čakajú, teda planú a túžia, ale hlavne krvácajú. Duše sú ponorené v rozjímaní o múdrosti a trpezlivosť je jedinou spásou. Boj nie je každodenným chlebom, ale keď k nemu dôjde, je to smrteľná elegancia. Obraz je počas akcie rozostretý v impresiách pohybu – neviete koľkých a ako zabil, neviete, ako zranili či zabili jeho, viete len, že ICH boli desiatky, ON, že bol priam zázračný a ten zápas, že sa zapíše do príbehov generácií… Nevidíte často nič než miešanie farieb víchricou a počujete len švihanie mečov, výkriky už skoro mŕtvych a hlavne pre uši Európana nepozemskú hudbu, ktorá nenecháva na pochybách o tom, čo je skutočne dôležité... A počas statických výjavov zaznievajú len slová, aké vychádzajú z úst bežných smrteľníkov iba chvíľu pred smrťou... Vety sú fatalistické a melancholicky úderné ako odseknutá končatina… Neznie toto ako legenda ? --- Tiež som sa neorientoval, navyše som poriadne nedovidel ani na titulky, ale postupne som stále menej sledoval kto, jako a prečo a noril sa do prastarých čias, kde z hmly dávnych dejov prenikali iba úryvky hrdinských činov, rinčania zbraní a orientálnej modrosti. Iba čisté pocity. (05.12.2008)