Pražské jaro 1968

Docela zajímavý dokument. Jenom je trochu škoda, že to bylo dělaný ze zahraničního pohledu a tolik tam byla zdůrazňovaná úloha rakouské televize ORF, ale na druhou stranu hodně věcí bylo zjednodušeno. (např. Kde by padla nějaká zmínka o Indrovi, Bilľakovi a dalších stalinistických zvatelích a kolaborantech? Ani slovo. A díky tomu potom působí věta toho estébáka, co přišel na ÚV "zatýkám vás jménem revolučního tribunálu" poměrně nelogicky. Naprosto stranou jsou tedy ponechány všechny snahy kolaborantů o ustanovení rolnicko-dělnické vlády, brutálně stručné je to jednání v Moskvě, zcela přehlédnutá je postava Ludvíka Svobody a takto bych mohl vyjmenovávat do nekonečna. Dokument se prostě zaměřuje pouze na Dubčeka a zcela opomíjí stalinisty na jedné straně a upozaďuje reformisty na straně druhé, což je škoda). ___ No ale když odhlédnu od těchto bodů, tak je dokument jako celek velice působivým svědectvím o Pražském jaru a o srpnové tragédii. __ ty hrané pasáže byly docela dobře udělaný, ale zase strašně zjednodušený, ti herci se mi většinou na role příliš nehodili (Brežněv např. vypadal jako docela hodnej a férovej chlap a rozhodně ne jako ta svině prvního formátu, jakou ve skutečnosti byl), no a o tom, že Dubček mluvil česky a ne slovensky ani nemluvě. __ Škoda, že podobný hraný dokument anebo rovnou film zabývající se srpnovými událostmi z pohledu reformních komunistů nevznikl i u nás. (08.11.2010)

Tak trochu nevídaný náhled na Pražské jaro z pohledu našich jižních sousedů, kteří pomohli rozšířit, vyslat, zaznamenat myšlenky, událnosti a pozdější intervenci vojsk SSSR, kterou díky ORF mohl odsoudit celý demokratický (i nedemokretický) svět. Za vidění to stojí už jen kvůli hlášce z Platóna. To je tak ke kladům, teď k těm záporům, a že je jich dost. Tak hlavně, jedná se o nesmírně povrchní záležistost, která prostě pomíjí fakt, že Dubček byl naivní blbec, díky kterému lidé podlehli krásné iluzi, "že by to třeba šlo"....jenže nešlo. Dubček zamlčoval, zamlžoval výsledky jednání Brežněvem, nebo je uplně převracel. Je strašná škoda, že se nenatočí dokument spíše o jeho idiocii, který by národ vyvedl z oné klámné představy o minulosti, která tolik utváří naší přítomnost. Tohle dílo proto nemohu hodnoti kladně, neboť k té představě přispívá lvím podílem, což je prostě špatně. Tenlhe trochu rakouský pohled je jistě zajímavý, ale mě připadá zbytečný a zktreslující, člověk pak rád uvěří v podporu ze západu, jenže faktem je, že o destabilizaci východního bloku nikdo nestál. Škoda, že se tahle reformní akce neudála v roce 1956, protože pak i já bych možná naivně uvěřila v možnou změnu, jenže faktem je, že v té době u nás byl totální totáč, ve kterém nikdo po změně netoužil, narozdíl od Polska a od Maďarska. No nic, už mlčim, jelikož tohle by vydalo na knihu. Prostě nevěřte všemu, nepodléhejte iluzi a tedy nezavírejte oči před realitou. (23.08.2010)

Hodně moderně vyhlížející rakouský dokument složený z autentických dobových materiálů a hraných pasáží. Hrané rekonstrukce jsou silnou devizou tohoto dokumentárního snímku - Jan Hrušínský v roli Alexandra Dubčeka je přesvědčivý (i když jeho ruština je divná...ale kdo ví, třeba taková skutečně byla...) a zvláště ke konci filmu mají i potřebný dramatický náboj (silné scény např. z jednání v Čierné nad Tisou či při zajímání ústředního výboru jednotkou sovětských výsadkářů a jeho následné internaci...). ORF tak jde cestou, jakou už před lety prošlapalo třeba HBO ve svých vynikajících hraných dokumentech (nebo stačí připomenout výborné hrané francouzské Mýty a fakta historie). Autentické materiály zase přinášejí řadu cenných svědectví - záznam posledního vysílání ČST z brněnského studia podpořený apelem, aby po jejich odmlčení zařazovala rakouská veřejnoprávní televize zprávy v češtině, interní příkaz Vídně neudělovat československým státním občanům žádná rakouská víza a s tím spojený hrdinný postoj rakouského velvyslance Rudolfa Kirschlägra oznamující Vídni, že jeho svědomí mu asi neumožní se nařízením řídit...). Trochu alibisticky vyzněly jen doušky o nezastupitelné úloze rakouské veřejnoprávní televize a o její výjimečnosti, bylo pikantní slyšet to z úst zaměstnanců ORF:-) Každopádně obava Rakušanů, že budou sami obsazeni, a s tím spojené přesuny vojsk, to je pro mne nóvum. Stejně jako Orwellovský newspeak při uzavřených rozhovorech v Moskvě, kdy vojenská invaze do ČSSR byla i v politickém soukromí stále posílením svobody československého lidu... Podobné filmy: Spřízněni volbou, Československé jaro 1968, Zmatek (07.10.2008)

Moc dobrá spolupráce Rakušanů a Čechů. Profesionálně odvedený dokument, se spoustou zajímavých záběrů a informací, pozoruhodný hlavně tím pohledem za strany našeho jižního souseda. Povedly se i hrané pasáže s našimi herci, které přibližují okamžiky jednání československých politiků se Sověty. Jan Hrušínský předváděl dost věrohodně Dubčekovu postupující únavu a bezmocnost, s jakou se potýkal se stále tvrdšími výpady spřáteleného imperátora, tedy soudruha Brežněva. Na archivních záběrech jsem si znovu připomněla Dubčekův naivní a dobrosrdečný úsměv, který jsem od té doby u žádného politika neviděla, a který určitě hodně přispěl k tomu, že ho tehdy většina národa milovala. (14.02.2017)