Galimatyáš

Galimatyáš je pěkný mišmaš. Spousta nápadů, ale nulová efektivita. Navíc si k tomu připočtěte spoustu nevysvětlených podivností (žvatlání a složité luskání prsty) a strašně složitou zápletku, jejíž děj nemá mnohdy opodstatnění a nedokáže se před divákem obhájit. Tlupa podivných bezdomovců kuje pikle proti zbrojařských firmám. Zní to absudrně, ale film paradoxně je zcela přízemní, a tím pádem i celkem nudný. Místní nekritické hodnocení mě zas jednou uvádí v mdloby. (26.11.2009)

Když jsem šel onehdy do kina, nebyl jsem vůbec rozhodnut na co půjdu. Galimatyáš mi přišel jako nejlepší volba z nabízených snímků, tak jsem do toho šel a jsem rád, že jsem tak učinil. Od první chvíle mi přišlo, že je to šílenost, ale pak jsem se neudržel smíchy. Parádní dílo, které je promyšlené do posledního detailu. Každou chvíli přijde nějaký zvrat, či komediální moment. Zkrátka bizarní věc, kterou mohu jen doporučit. Je to výborná zábava a oddychovka. 80% (30.10.2010)

Některé postavy a nápady nádherné, a líbí se mi, že to ideově navazuje na svět Amelie, a tak nějak ho dál rozvíjí. Ale téma kritiky zbraní ve válečných konfliktech je na jeunetovsky poetickou imaginaci naroubováno až příliš doslovně. Postavy obou obchodníků se zbraněmi, jakoby postrádali fantaskní vlastnosti, které by z nich udělali přirozenou součást světa tohoto filmu. (17.09.2016)

Jean-Pierre Jeunet jen potvrzuje své dosavadní filmařské směřování a v podstatě své fanoušky i odpůrce nepřekvapí. Pro ty diváky, které oslovily Delikatesy, Město ztracených dětí nebo Amélie, jeho nový film představuje spolehlivou dávku nespoutané fantazie, hravosti, scénických hříček, výtvarných nápadů, nadsázky a poetiky. Pro ty, kteří potřebují silný příběh naplněný přímočarým dějem, představuje Galimatyáš obtížně stravitelné sousto. Ve svém novém snímku Jeunet představuje partu outsiderů, kteří se rozhodnou postavit mašinérii dvou průmyslových komplexů na výrobu zbraní. Mocní zbrojní magnáti obklopení početnou ochrankou se silným finančním zázemím a ochrannou rukou mocných politiků nemají šanci proti nadšení, důvtipu a přátelství svých protivníků. Jde vlastně o moderní stylizovanou pohádku, kde není až tak důležité co, ale spíš jak. Je to jeden z těch filmů, kde stojí za to se kochat prací kamery, vnímat dekorace, kostýmy a herecké kreace a ke kterému je potřeba se vracet, aby divák zachytil všechno, co mu při prvním zhlédnutí uniklo. Pro mě jde o potvrzení Jeunetových kvalit. Celkový dojem: 85 %. (24.11.2009)

Je obdivuhodné, kolik nápadů a energie bylo vloženo do tohohle filmu. Na první shlédnutí asi divák mého typu není schopen pojmout víc než základní děj a chytit tak zhruba 70% vtipů. Zbytek mi unikl, to je mi jasné. Problém je jediný, nechce se mi to vidět znovu a dochytat si to, jelikož mi chybí dúvod chtít. Genialita sama o sobě prostě nestačí. Musí tam být ještě něco osobního, něco co by mne vtáhlo do děje, abych to prožíval s nimi. A to tam podle mého soudu není. Zbyla z toho jen taková filmová hříčka, propracovaná až geniální. Takže dobrý, ale jen dobrý...70% (11.09.2011)