První den zbytku tvýho života

Vykonstruované momenty, kdy se "náhodou" odehrává všechno možné, mě moc neberou. Postavy mi byly nesympatické. Konec patetický, nudný a natahovaný. Najednou jsme zase šťastná rodinka. A smrt psů jako by pro tvůrce byla hrozná zábava. Každý člověk si zažívá své trable a tento film je nezobrazil nijak výjimečně, neukázal nic nového, a tudíž pro mě byl absolutně zbytečný. (30.12.2015)

Film je v pravdě tragikomedií. Příběh členů jedné rodiny, jejich osobních vzestupů a pádů, které je nakonec všechny vždycky svedou dohromady k jednomu stolu. Místy děsivé, místy osvobozující. Místy naděje, místy průser. Život běžící nahoru a dolů, líčený i zde ve stejném sledu jako komedie střídající drama. Pod tím vším se line vlna přívětivosti a smíření. Síla, ketrá z filmu čiší, je silou kterou v životě vidím i já, takže mne film poměrně intenzivně oslovil. Navíc je točen de facto o mé generaci, grunge je má generace. Takové Francouzské nezávislé léto. Pěkné...80% (12.09.2011)

Kvalitní film na pomezí komedie a dramatu. Výborné herecké výkony drží neuvěřitelně lidsky podanou, výborně vykreslenou historii jedné rodiny. Bohužel první půlka filmu nasadí laťku příliš vysoko a závěr už trochu ztrácí dech (jak je zvykem u velké části francouzských komedií). Nečekejte nějakou artovou, nebo dokonale psychologickou pecku - jak by se mohlo zdát z momentálního 100% hodnocení - ale jde o nadprůměrný, poctivý, pěkný snímek. Stále se mi ale asociovala Prozřetelnost od Resnaiho a ta je přece jen o level výše. (20.11.2009)

... a ta pátá pro Deborku. Film o rakovině ve kterém ono zhoubné slovo zazní jednou a neukápne téměř jediná slza si vysoké hodnocení zaslouží. Rovněž jsem mile překvapen, že Francouzi dokáží natočit film bez afektovaných, přehrávajících, kreténských a ošklivých herců/ hereček a vše je zde nenásilně přirozené a pohodové. Frantíci mě na začátku roku 2014 šokují! 90% (04.01.2014)

Zde jsem se nechal nachytat, a sice názvem: "první den zbytku života", tvého či mého, to je jedno. Okamžik, od kterého se začíná počítat nebo odpočítávat zbytek -tedy doba mezi ním a smrtí - musí být zlomový. Většinou je to okamžik tragický, ale může se jednat i o zdánlivě běžnou záležitost. V podstatě je to okamžik, kdy tě (mě) přestane bavit život, kdy se žití změní v přežívání. (Bližší je možno se dozvědět třeba od Edwarda Stachury, ale když se podíváte pozorněji kolem sebe, uvidítě spoustu dalších příkladů.) Rémi Bezançon o tom ale moc neví, a tak nám nabízí banální rodinné drama, na jiné, méně relevantní téma (pět rozhodujících dnů v životě jedné rodiny), snesitelné jen díky mé indiánské trpělivosti. (31.05.2023)