Sofie a ukradený poklad

Prostě mi to nesedlo. Ani ten humor, ani předabovaná princezna, ani dvojice kulišáků, ani přehrávající Kříž, který své rádce hraje ve všech pohádkách na jedno brdo, ani stále stejně udivený Hrušínský. Snad jen Kratina s Dlouhým to trochu svou střízlivostí a skutečným herectvím zachraňují, ale jinak na hodinovou pohádku zbytečně zdlouhavé a vlastně nevtipné. A ty zvukové rádoby komické jingly jim poradil kdo? (29.03.2018)

Takto prosím ano! Po dlouhé době konečně nová pohádka, která má nápad, šmrnc, vtip, naprosto špičkové a hvězdné obsazení a hodně nadsázky... Vtipy zde fungují, ale přiznávám, že na tom mají podíl hlavně herci, v jiném obsazení by scénář dle mého nefungoval.. Ale! Nicméně to dopadlo tak, jak to dopadlo, tudíž jsem se mohla od srdce zasmát a zpříjemnit a prozářit nedělní odpoledne:) (04.09.2011)

Příjemná inovace v tom, že král nebydlí na honosném zámku, ale v jakési alpské horské chatě. Ze spousty pohádek vycházejí králové jako natvrdlíci, tady to ovšem Jan Hrušínský záměrně přehání až ke karikatuře sympaticky zdegenerovaného tydýta. Nemá to hlášky, nemá to ani pohádkové atributy, zato vtip a dokonce detektivní zápletku. K tomu bonusově vzácné setkání bratrů Rašilovových, kteří tu ovšem v kabátech vypadají jako parodie na estébáky:-) (11.11.2012)

Egon Tobiáš + Jaroslav Hanuš = dobrá kombinace. Zaujal mě už jejich první film 100+1 princezna. Jediný problém jejich filmů je, že to nejsou moc pohádky, ale protože jsou originální, vtipné a zajímavé, nemám problém jim to odpustit. Tohle je lehká detektivní komedie, ve které všechno funguje tak akorát. Líbily se mně exteriéry točené v anglickém parku, u potoka a na lesní cestě, spousta vymyšlených "místních specialit" (sklenička Sedmihorské, houbová jídla a vrhcáby) i interiéry a kostýmy. Zvlášť princezniny fialové šaty, které trochu připomínají styl přibližně z roku 1920 - tedy období, jehož móda se ve filmech moc nevidí. A také zápletka, ve které princ sice neobratně, ale o to upřímněji a poctivěji dokáže princezně, že stojí za pozornost. Jedna z mých oblíbených pohádek, kterou jsem viděla už asi desetkrát. (17.07.2012)

je hezké, že tu máme tvůrčí skupinku, která se snaží k pohádkám přistupovat trochu jinak, ale chtělo by to ještě trochu doladit - i když je to místy vtipné, děj se zároveň až příliš vleče. Hrušínského typ (bohužel ho zrecykloval v několika pohádkách) senilního krále je mnohem slabší než ten Nárožného, princezna je ošklivá, neumí hrát a navíc je ještě předabovaná. Příkazký dokazuje, že pohádkové klaďasy umí jen jedním, trošičku přituplým způsobem. Tradičně kvalitní je Dlouhý, ten ale zas pro změnu nemá co hrát. Recyklovaná je bohužel i hudba (Kořínek) která se navíc neustále opakuje. (25.06.2016)