Looper: Nájemný zabiják

Osobně mi hlava nebere, jak se z filmu Looper mohl stát takový miláček publika, když jen jeho první polovina nabízí poměrně chytrou a příjemnou sci-fi, zatímco ta druhá je novou verzi Kukuřičných dětí okořeněnou o další paranormální rozměr a místy to působí jako nepovedený pokus parodovat reality show Farmářka hledá muže. Žádný přesah, žádná hlubší myšlenka jen zacyklená podívaná, kde se Emily Blunt schovává do trezoru a snaží se rozsekat překážející pařez, když do jejího života vstoupí smažka v podobě, podivně namaskovaného, Josepha Gordona-Levitta. A co děti, mají si kde hrát? (20.10.2012)

Hned při odpanění tohoto komentu musím napsat, že se motáme někde mezi trojkou a čtykou. Protože mám zrovna zaražené vichry, snižuji na tripla. Možná si to po profouknutí ještě rozmyslím. - Je dobré zabíjet lidi jen tak, bez výčitek a jiných duševních strastí. Pokud se film dívá na svět očima hrdiny s obdobným přístupem, vždy stojí za pozornost. A ještě k tomu skifárna, no to se musí zhlédnout! S Brůsem!! A v červených, tý jofka. To si pošušňám jak rákoska na micině...A nebo ne-e. Psík sere na nízký rozpočet, logické trhliny ohledně cestování časem (to má každá podobná ftákovina, patrně proto, že přesun historií logiku postrádá sám o sobě) nebo na to, že Wiliž začíná vypadat tak, že už vážně zvládne kočenu leda polaskat jazykem. Ale proč se musí morální ponrava bez citu a kouska charismátka v tělě přeměnit na babysitter? A vždycky? A ta klíčová fakáňata nám do filmů vybírá snad někdo, kdo chce udělat z jakékoliv bžundy horror nejhrubšího zrna. Já bych se takového potomka bál natolik, že bych sral permanentně v síni, dokud by TO ve svém pokojíčku dovádělo. Po jeho usnutí bych vlezl srát možná i do obýváku, ale spíše jen tak na kousek, mezi dveře. Mimojiné - proč ona dějová úchylka s telekinezí? To už tam mohli nasadit i dinosaury a tlupu magorů v barevných kostýmech, ať to máme z jedný vody na čistku. (26.10.2012)

Po úvodních dvaceti minutách jsem byl připraven na futuristickou variaci existenciálních krimi à la Samuraj. Johnson však režíruje s mnohem menší soustředěností než precizní Melville. Výsledek se sice nesype tak jako Bratři Bloomovi, jednotný styl film každopádně postrádá. Kromě naprosto seriózních a velice působivých prostřihů do zmechanizovaného života nájemného vraha (ač mi jaksi uniklo, proč nejsou nepohodlní posílání z budoucnosti rovnou v neživém stavu) dojde i na fraškovitě černý humor, nasládlou romantiku, brutální „rambo“ akci nebo lekce telekineze pro začátečníky (nemluvě o hodně westernovém závěrečném střetu na silnici). Hodně je nejen žánrů, hodně je také vypravěčů, mezi nimiž Johnson přepíná. Vyprávění se tím sice zajímavě rozvětvuje, ale k žádnému překvapivému „seběhnutí“ do jednoho bodu to nakonec nevede. Zohlednění více úhlů pohledu v zásadě jenom potvrzuje pravdivost mé oblíbené hlášky z Pravidel hry: Na světě je hrozné, že každý má své důvody. Obávám se, že snaha aplikovat na film Bordwellův model forking-path narace, s tím, že před sebou namísto dvou časových rovin máme dvě vzájemně se ovlivňující lidské mysli, by skončila ve slepé uličce (jakkoli rád bych si tuto domněnku nechal vyvrátit druhým zhlédnutím). Důležitější než časové paradoxy jsou pro Johnsona totiž morální dilemata, jež před postavami vyvstávají a jež také nás nutí k neustálému vyhodnocování situace z emocionálního hlediska. Komu patří budoucnost? Kudy vede hranice mezi promarněným a naplněným životem? Jaký máme nárok na to, činit rozhodnutí za druhé? Tady se opět hlásí ke slovu ona nehollywoodsky bezvýchodná osudovost, jenomže přebalená do okoukanějšího, rodinně-melodramatického hávu. Věřím, že kdyby Johnson zůstal u krátké metráže, jak byl původní plán, máme před sebou bombu, o které nadšeně tweetují geekové z celého známého internetového světa. I takhle ale jde o velmi nápaditý film, který akorát, poněkud v rozporu se svým dominantním sci-fi žánrem, dá víc na city než na rozum. 80% (08.10.2012)

Po velkem ocekavani nakonec docela zklamani. Jako by se Johnson nemohl rozhodnout, co vlastne chce. Zacatek z postapo budoucnosti navnadi, pak se ale predstaveny svet vubec neresi a misto akcne-thrillerove nahanecky jde spise o rodinne drama s durazem na motivaci postav. Proc ne, ale nevyrovnane tempo a nepochopitelna rozharanost detailu (proc se Gordon-Levitt v trapne masce snazil tak krecovite napodobovat Willisuv projev, kdyz si pak ani nesjednoti dominantni ruku?) vysledny dojem srazeji. Akorat na pomezi mezi tremi a ctyrmi hvezdickami; nakonec davam vic za zcela neobhajitelnou radost ze solidni role pro Willise a napadite desive sceny z uvodu s mizenim udu. Takze potencial i napady videt jsou, ale s touhle premisou a herci toho slo vykresat mnohem vic. (28.12.2018)

Čekal jsem jinačí nářez.... Johnson měl k dispozici zajímavé ingredience, od námětu až po duo Levitt-Blunt, nicméně výsledek je poněkud mdlý. Předkládání hlavní dějové linie není plynulé a divák si toho až nebezpečně často všímá. Osobně bych snad radši, kdyby byl Looper sebeparodující béčko, než tohle vystajlované NIC, protože když z kina odcházíte s takovým tím "nijakým" pocitem, mluví to za vše - 60%. (11.10.2012)