The Sadist

Já prostě miluju staré filmy a tohle je další z řady, které si okamžitě dávám mezi moje oblíbené. Je to sice místy trošku zdlouhavé a najdou se zde i hluchá místa, ale jinak nám režisér Landis naservíroval velmi dobrou psycho – brutální a především excelentně zahranou podívanou. Tyhle nekompromisní kousky mají u mne vždy zelenou, zvláště když se pro ně stávají inspirací skuteční sérioví vrazi, o kterých taky rád píšu články. V tomto případě Charles Starkweather a Caril Ann Fugate. Hlavní prim tu hraje hutná atmosféra (kterou se tvůrcům místy podařilo vytvořit), pocit beznaděje, šílenost v očích obou psychopatů a především bravurní herecký výkon Arche Halla Juniora, který byl jindy mnohými kritizován a podceňován jako slabý herec. Tady však podal svůj životní výkon. Kvalita stojí především na jeho grimasách a šíleném bezcitném pohledu. Podobnému parchantovi bych se do rukou dostat nechtěl ani omylem. Ani zbytek osazenstva si však nevedl špatně. Zvláště pak dvojice dam. Helen Hovey byla docela pěkná ženská, ze začátku mi sice její postava lezla lehce na nervy, ale postupem času jsem jí i fandil. To Marilyn Manning ztvárnila šílenou a dosti jednoduchou dívku rovněž slušně. Hm a ten její sexy taneček u auta… The Sadist – potažmo James Landis dokázal z toho minima vymáčknout maximum. Příběh odehrávající se jen na pár metrech čtverečních dokázal skvěle vygradovat do extrému a ani na to nepotřeboval bůhvíjak velký rozpočet. 70% (08.01.2021)

Ach, ten venkov! Čerstvý vzduch, příroda, milí starousedlíci, pohoda. To si dozajista mysleli dva učitelé a jedna učitelka, když se vydali společně na sportovní zápas. Jenže zdání klame! Opuštěná čerpací stanice s vrakovištěm se jeví jako místo spásy, když se v autě rozbije čerpadlo. Jakmile se trojice snaží opravit auto sama, respektive učitel Ed, objeví se vyšinutý zabiják Charlie se svojí družkou Judy. Ta nezabíjí, jen se přihlouple směje a krade jako straka. Charlie drží pistolí trojici v šachu a nutí Eda, aby opravil auto, s nímž pak hodlá s Judy odjet. Jenže jak jde čas, magor se nudí, a tak se pustí pistole do práce. Možná pro současného akčního diváka bude film pomalejší, mně ale ty delší záběry skvělé černobílé kamery doprovázené tísnivou hudbou příjemně napínaly. Hlavní postavy marně přemýšlejí, jak se ze zoufalé situace dostat. Směrem k závěru děj graduje a vůbec není jisté, kdo přežije. Vlastně jsem se smiřoval s tím, že přežít, respektive zemřít může kdokoliv. „Ááá!" „To je jen hadí kůže. Tady jich žije spousta..." (02.02.2021)

Jsem rozpolcená... místy absolutně boží (nepředvídatelnost, zacházení s postavami, žádní hrdinové, kamera, boží kompozice) a místy jak z éry němého filmu (herecké výkony, statické detaily na obličej, vyrychlené běhání z třicátých let). Za dokonalou scénu s pitím coly (ten záběr zboku je zcela parádní) a vykukování zpoza zídky jak od Carpentera se nakonec přikláním k lehkému nadšení. (24.09.2013)

Zvláštny prípad, kedy naozaj silný koncept, drsný thriller dodržiavajúci jednotu miesta, času a deja (odohrávajúci sa v kvázi reálnom čase), dopláca na limity vlastnej exploatačnej dramaturgie a logických lapsov, no zároveň ťaží zo svojich produkčných limitov surovú naturalistickú atmosféru a dusný, zaprášený vizuál, ktorý bezmála pripomína americkú sociálnu fotografiu :-)). Landis prináša Exploitation/Grindhouse film s ambíciami stať sa hitchcockovským thrillerom zaseknutými niekde na 3/4ceste. Overall vcelku štýlový, zapamätateľný letný grindhouse a tak trochu southern gothic film (kde môžeme cítiť aj prvé tóny redneck/hillbilly klasík ála Texas Chain Saw Massacre, Hills Have Eyes, Deliverance...) s ozvenami westernu a crime príbehov v štýle Bonnie and Clyde, či Gun Crazy a Badlands, v kontexte prvej polovice 60-tych rokov vyniká. (09.11.2022)

Po proprstění se tímto obstarožním skoroexploitationem jsem upadl do dlouhého introspektivního rozjímání a po zabzučení bzučáku se mi z pravého ucha vykutálel následující verdikt: Hranice mezi napětím a nudou je tenká jako lasička po pikniku v hydraulickém lisu. Vskutku. Samozřejmě může kdejaký světaznalý mudrlant namítnout, že je to naprostá sračka a že já jsem kus amatérského krávošuka, co ví úplné hovno, ale věc se má tak, že... Pointa je, že... Ta zasraná pointa je, že všechno je o diváckém očekávání a diváckých potřebách a mé divácké potřeby jsou daleko za povrchním připínákem... teda, chci říct napínákem z arizonského buranova, kde blažka neteče, děj se vleče jako můj lamfas po chodníku při ranní procházce a mé divácké libido tak zůstává ve zklamaném polopozoru. Neříkám, že tento snímek není zrovna pro tebe, milý čtenáři, ale já filmu požaduji cosi víc než hoďku a půl impotentního napínání s prachbídným skorovýstřikem na konci. (29.06.2014)