Letiště nepřijímá

Měla jsem strach, aby z filmu nakonec nebyla nějaká budovatelská agitka. Na štěstí to mu tak nebylo. V dnešní době by mohl klidně taky vzniknout takový příběh. Byl realistický a clekem všední. Samozřejmě by se dnes létalo jinými letadly, než jsou TUčka. Hochman měl klapky na očích. Za všechno si mohl vlastně sám. Josef Bek vypadal v uniformě velmi dobře. Prostředí letiště pro mě bylo hodně atraktivní. (09.02.2012)

Filmový distributor Letiště nepřijímá patrně píše bez znalosti kontextu a zřejmě neviděl jiné československé snímky dané doby, nebo je to nějaký zavilý odpůrce režiséra Čeňka Duby, jinak si nedovedu vysvětlit, proč do oficiálního textu filmu napsal tak neobjektivní soud. Já byl naopak překvapen, jak dobrý film vůbec mohl vzniknout v době schématických budovatelských agitek. Skutečně Čeněk Duba se až překvapivě vyhnul tendenčnímu zobrazení dobových nešvarů či naopak budovatelských úspěchů a natočil psychologický film z obecně atraktivního leteckého prostředí, v něm lze jistě vystopovat propagandistické rysy (rozhovor s ,,buržoazním" majitelem sportovního kabrioletu při mytí Spartaka třeba...), přesto adorace sovětského leteckého průmyslu je stále tak nějak v mezích a hlavně za ní stojí reálné základy. Navíc úplně schází jakýkoliv budovatelský patos či agitační nadšení. Ale špatné filmy se v 50. letech netočily jen u nás, taková americká produkce té doby také není právě košer a toto období lze označit obecně jako úpadkové (za čímž lze hledat především studenou válku). Čeněk Duba se vůbec rád ve svých filmech věnoval tematice letectví a tohle je nesporný vrchol této jeho fascinace. Jeho černobílý pokus o zobrazení světa skutečných a pravých mužů je opravdu dosti povedený a má po těch letech i dnes své nesporné kouzlo. Navíc Josef Bek v letecké uniformě splňuje všechna kritéria ,,mužství" a ,,hrdiny staré školy" a může se směle poměřovat třeba s legendou legend Johnem Waynem, neboť Letiště nepřijímá hravě zastíní třeba o 5 let mladší Wellmanovo Rozbouřené nebe, v němž John Wayne hraje právě pilota dopravního letadla - samozřejmě s neodmyslitelnou dobovou proprietou - cigaretou zapálenou v kokpitu letadla. I když žánrově se oba filmy víceméně míjejí, lze porovnat stav filmového průmyslu - a ten československý na tom nebyl (pokud ho úplně nesvázala bondáž propagandy a cenzury) ještě zdaleka tak špatně... (30.12.2011)

Tohle vztahové drama s Irenou Kačírkovou, která se nedokáže rozhodnout, kterému z mužů ve své blízkosti dát přednost, vůbec není špatné. Oficiální text distributora sice vyzdvihuje postavu pilota (Josef Bek) potýkajícího se s problémy ve svém manželství, ten celkový scénář Pavla Kohouta je však mnohem zajímavější, než jak je zde naznačováno. Samotný milostný trojúhelník je umně vystavěný, přičemž žádná z postav jej tvořící není napsaná černobíle. Musím říct, že mě asi nejvíc bylo v tom příběhu líto právě postavy Josefa Beka, který se v jistou chvíli rozhodne udělat vše pro záchranu svého manželství, i kdyby ho to mělo stát konec jeho letecké kariéry. Nakonec však ani to nestačí, ač závěr je docela pěkně otevřený. Nezbývá tak než spolu s leteckým dispečerem (Vladimír Ráž) zahlásit a popřát "šťastnou cestu...konec." (08.05.2024)

Zase ty vypečený oficiální texty distributora. Když jsem si tady přečet o "naivnim obdivu", čekal jsem, že film bude hlavně o těch letadlech. Někomu možná připadá neuvěřitelný, že kdysi vzbuzovalo proudový dopravní letadlo obdiv. Světe div se, ale v roce 1959 to opravdu byla celkem žhavá novinka, takže obdiv byl naprosto pochopitelnej. Jinak film je na téma milostnej trojúhelník. Osobně vztahový filmy zrovna dvakrát nemusim. Potěšilo mě, že na femme fatale (Kačírková), která se chovala jako klasická vychcaná svině, se oba její amanti (Bek a Ráž) nakonec vysrali. Jinak hustý je, že hlavní hrdina přestal kouřit a odmítal nabídnutý cigára (dokonce i ruský). Všichni ostatní měli samozřejmě nesutále v hubě machorku. (06.07.2012)

Fascinují mě tyhle dekadentní filmy z konce 50. let, kde jsou všichni pitomí a zklamaní a kde už ani Bek si pořádnej kádr nezahraje. Letiště nepřijímá je vystavěno na zajímavém charakterovém a vztahovém půdorysu, ale přesto jako psychologické drama selhává. Chyběly tam nějaké vyostřenější situace, které by ve mně rezonovaly. Jen jednu scénu si asi budu pamatovat déle, a to ještě proto, že v ní hrál z rádia Ravel, nikoli pro její filmařské kvality nebo dramatickou sílu. (19.03.2012)