Baader Meinhof Komplex

Příběh založení a krvavého teroristického boje RAF (Rote Armee Fraktion, nikoliv Royal Air Force) v Západním Německu v německém filmu z nedávné historie. Snímek je plný ultralevicových protikapitalistických hesel a levičáckého myšlení vůdců RAF. A to mi jako divákovi nebylo vůbec blízké, takže jsem na jejich ideje nahlížel poněkud spatra. O to větší negatrivní překvapení bylo, když jsem se z filmu dozvěděl, že u 25% mladých lidí do 30 let byly k akcím RAF sympatie a tichá podpora. Film je precizní, ale díky polodokumentární formě a četnému násilí náročný a divácky obtížněji stravitelný. Trailer: http://www.csfd.cz/film/246076-baader-meinhof-komplex/videa/ (19.05.2010)

Velké plátno, přítmí kina, nikdo kolem. Fascinující. Provokativní. Dokumentárně laděné. Syrové. Nesmlouvavé. Maximálně autentické. Moderní demokracie trochu jinak.. Podobně jako u nás se i Němci četně vezou na vlnách nostalgie, nicméně je nutno přiznat, že kvalitativně jejich projekty zásadně převyšují naše výlety do minulého režimu. Režisér (překvapivě třeba Madonnino Tělo jako důkaz) Uli Edel nám velmi uceleně poskytnul pohled na sedmdesátá léta našich západních sousedů, nesympatizuje, nemanipuluje jedním směrem. Až to někdy vypadá, že si ukrojil příliš velký krajíc. Nicméně zvolená forma je úchvatná, celistvost filmového materiálu zrovna tak. Jednou ze zásadních postav je levicová novinářka a váhavá intelektuálka Ulrike Meinhof, která slovní cestou pomáhá těm ušlapovaným. Pojem terorismus je pro ni teoretický koncept, nicméně vlastní odhodlání ilustruje dobrovolná ztráta svých malých dětí. Toho času totiž potká radikální „psychopatický“ pár Andreas Baader – Gudrun Ensslin a její život se otočí o stoosmdesát stupňů. Hlasité násilí podle nich vyvolá zájem těch na druhé straně. A až je chytí, přijdou další – mnohem údernější. „Odbojová“ nacistická skupina RAF (Rote Armee Fraktion) hýbala Evropou v 70. letech (Frakce Rudé armády oficiálně ukončila svoji teroristickou činnost až roku 1998), bojovala proti kapitalismu, policejní brutalitě a zasadila se o velmi smutnou kapitolu moderních dějin západního Německa. Ač je Baader Meinhof Komplex dosti syrovou a odtažitou záležitostí, tak má neuvěřitelný vnitřní náboj. S nesmírnou pečlivostí se vedle jednání vyšetřovatelů soustředí převážně na dění uvnitř teroristických buněk a na vztahové peripetie jednotlivých postav. Nejprve vnímáme zpočátku trochu zmatenou a neukotvenou aktivistickou skupinu, po svém řešící sexualitu, posléze sebevědomou teroristickou buňku, která výrazně promlouvá do veřejného dění. Atraktivní filmový materiál se tak natáhnul až na úctyhodných 150 minut, ale litovat jich nebudete. V prvních desítkách minut jsem se sice trochu ztrácel, ale následně jsem hltal průřez atmosférou let minulých, stejně jako herecké výkony všech zúčastněných. Z paměti jen tak nedostanu Moritze Bleibtreua (ano, toho, co o život běhal s Lolou) a Johannu Wokalek (ano, ta, co Naboso cestovala s Tilem Schweigerem) coby odhodlané bojovníky za svoje pravdy a sexy osobnosti dané éry v jednom. Klobouk dolů.. Vynikající studie fanatismu.. 90%. (21.04.2009)

Jsou filmy, které jsou prostě "jen" velmi dobré. A pak jsou filmy, které s vámi trhnou, navždy vámi pohnou. Právě do té druhé škatulky patří Der Baader Meinhof Komplex. Zatímco Andreas Baader byl pouhý primitivní násilník a k jeho postavě nešlo od počátku cítit špetku sympatie, Ulrike Meinhof byla (nevím jak ve skutečnosti, ale ve filmu určitě) obětí ideálů, katalyzátorem tragédie, vrahem a zavražděným zároveň. Většinou to u mě s hrdiny bývá tak - buďto se s nimi ztotožním a hned od počátku jim držím palce, a nebo (třeba i záměrem tvůrce) mi sympatiční nejsou, a pak mám od nich odstup. Ale režisér Uli Edel na to šel od lesa - Ulrike Meinhof je postava, která vás na začátku uhrane a vy s ní chtě nechtě musíte v lecčems souhlasit. Jak se postupně radikalizuje její okolí, radikalizuje se i Ulrike - a vás prvně napadá, jak by to bývalo mohlo skončit, kdyby... A pak nastane zlom - a vy už jí prostě nemůžete dál odpouštět a omlouvat činy, které spolu s dalšími páchá... Posledních 30 minut snímku je pak už jen smutným dovětkem. Ještě jednu zásluhu tenhle film má - právě proto, že jej natočili Němci (a určitě v tom bylo i hodně osobních vzpomínek), máme jedinečnou šanci nahlédnout přímo pod povrch a pochopit, jak nevyhnutelný dějinný vývoj bývá. (18.05.2009)

Nadosmrti se omlouván německému národu, o kterém jsem tvrdil trapné nedodělecké řeči typu, že německý národ nikdy nedokáže natočit kvalitní film. Kecy, který jako by z huby vypadly odborníkovi, který o tom ví víc, než samotný Němec. Jenže pak jsem viděl Goodbye, Lenin, Pád třetí říše...a začaly se objevovat ještě zajímavější filmy a mě překvapilo, jak se právě oni s ničím neserou a veškerý vážný témata oni rozebíraj stručně a narovinu. Dokážou přiznat chyby, kterými si jejich národ prošel, a ještě to ukázat světu. To tedy klobouk dolů, protože to, ne každý dokáže. Snad jenom možná Češi, kteří všude tvrdí, jak jsou národ k hovnu, ale přitom jsou taky jedni z mála, kteří to dokážou už od začátku říct na plnou hubu. Holt, každý má něco do sebe a německý národ, ačkoliv pozitivní minulost nemá, dokáže jí upřímně dát divákovi najevo a vše s čistým svědomím převést do světa filmu. Tak vznikl další z německých filmů, odkazující na důležité německé období a na neméně důležitý německý problém, kterým si museli projít. Sice to u mě není na plný počet, ale dokáže to v jistých chvílích vyrazit dech. Ono pokud se něco myslí upřímně a na rovinu, tak ten vyraženej dech je jasná věc. (14.08.2010)

Dalo by se říci něměcký velkofilm. Nesmírně zajímavý a co do počtu informací vyčerpávající dokument, který přesně popisuje události ke kterým došlo ve Spolkové Republice Německo v 70. letech. V té době přešly studentské protesty proti vietnamské válce až k vytvoření hnutí RAF (Frakce Rudé Armády). Tato teroristická organizace si rozhodně nebrala žádné servítky a člověk jen s otevřenou pusou může sledovat její zápolení s kapitalistickým státem. Proč zde mluvím o těchto historických faktech? Protože film opravdu o ničem jiném není, je to naprosto přesná rekonstrukce. Autoři ponechali ve filmu automobilové espézetky, počty nábojů, počtu obětí, snad i rozmístění vlajek na manifestech autentické. Snímek je naprosto nestranný. A je pouze na divákovi, na kterou stranu se přidá. (24.08.2010)