Helen

Ashley Judd mě velmi překvapila svým hereckým výkonem. Probojovala se silným tématem, které pro mě bylo více než osobní, proto jsem u sledování tohoto příběhu seděla jako přikovaná a zapomněla na okolní svět. Ten v tu chvíli pro mě totiž přestal existovat. Má matka má diagnostikovanou maniodepresivní psychózu. Už vůbec mi nevadilo, že film působí televizně. Já jsem to nepostřehla. Moje pozornost byla soustředěna jiným směrem. (06.02.2014)

Reklama na elektrošoky s castingem narychlo vypůjčeným z upoutávky na podpůrné přípravky při úbytku estrogenu, kde tvůrci o depresi neměli ponětí, nebo v ní právě hluboko uvízli... Nesoudržný pár, složený z přehrávající Ashley Judd a Gorana Visnjice, který, jako by se na plac připletl z cateringu při roznášení kávy, už pro mě nemohl nic udělat. Nuda z deprese, deprese z nudy - vyberte si. (26.06.2013)

Rozbombardovaná jsem víc jak Drážďany. Wow, tento film bolí... Bolí mě ještě hodinu po jeho projekci a bude bolet ještě dlouho poté. Stáhlý žaludek a pocit prázdna, který mě zajal při sledování tohoto nevšedního snímku. DEPRESE, BEZNADĚJ, BOLEST. Tyto pocity mě naplňovaly každou minutou filmu. Asi si říkáte, proč se mučit? Protože i když s v průběhu filmu několikrát rozhodnu o jeho definitivní utnutí, a v jeho promítání musím dělat přestávky, abych tu dávku, tu smršť snesla, přesto jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. A vyvíjel se. Někdo říká, že pomalu, já mám za to, že se odvíjel přesně akorát. Jeho stopáž je pro mě zobrazením táhnoucí se nemoci, ze které není prakticky úniku. Nemoci, kterou nelze vyléčit 20 tabletami po osmi hodinách a z níž se dotyčná osoba dostává celoživotně s nejistým výsledkem. Připadala jsem si jako ve snu. V tom nejzlejším snu, z něhož není možno se probudit, až nakonec... Vysvitne světlo. V případě Helen, tu vysvitla přímo záře, a to v podání Ashley Judd, jejíž ztvárnění hlavní hrdinky bylo víc jak uvěřitelné. Brilatně se zde předvedla i Lauren Lee Smith, coby spřízněná Helenina duše a jejich přátelství mi možná usnadnilo pochopit alespoň částečně nitro žen, trpících depresí tak silnou, že jsou nebezpečné sobě samy. Celou dobu jsem se snažila proklouznout do její mysli myslím, že se mi to i podařilo. Avšak ne zcela. "What I do remember is a sense that reality is thin. Thin as lake ice after a thaw and we fill our lives with noise and light and motion to hide that thinness from ourselves." Ano, film velice zdařile snímá problematiku, která je tak zapeklitá a komplikovaná, že není vůbec snadné ji nějakým důvěryhodným způsobem ztvránit. Vynikající scénář, plynulý děj a ta hudba... Miluju piáno a smyčcové nástroje a tady byly vždy použity ve správnou chvíli na správném místě. Jediné, co bych vytkla, byla závěrečná scéna. Celkově dávám plný počet, protože takhle hluboko se mě už dlouho žádný film nedotkl a troufám si říct, že dlouho nedotkne. Proto si je zaslouží všema pěti ;) P.S. A žaludek mám pořád stáhlý. (21.03.2011)

Lehce nadprůměrný snímek s výbornou Ashley Judd, který bych zařadil do kategorie silných psychologických děl. Život je imbecil, nikdy nevíte co vás může potkat a Sandra Nettelbeck zdařile ukázala jak se úspěšný a šťastný život může změnit v peklo. Nelze popřít, že tohle má mnoho co do sebe, ale myslím, že kamenem úrazu je stopáž, díky které je ve filmu až příliš hluchých míst, což na zážitku dost ubírá. 70% (13.02.2011)

Jeden z filmů, v nichž je vedoucím motivem diagnóza nemoci. Obvykle se v těchto souvislostech míří k rakovině, stařecké demenci… Zde si autoři vzali sakra těžké, protože obtížně sdělitelné, téma psychické deprese. A zvládli to opravdu skvěle, protože přimět diváka vhlédnout do duše nemocné psychiky je o několik stupňů obtížnější, než popsat strach či statečnost v boji nevyléčitelností a s vědomím brzkého nevyhnutelného konce, nebo trápení okolí s tím, že se jim jejich nejbližší nedokáží vrátit z vycházky domů. Tohle je opravdu film – také díky skvělé Ashley Judd. (04.07.2011)