Kdo chce zabít Nancy?

Mám rád když ve mě film vyvolá nějaké pocity ať jsou jakékoli (strach, smích, hnus, klid, nasranost, vzrušení, pohodu . . . ) a tento duševně špinavý film ve mě zanechal tučnej pocit osobní nervozity. Psychicky labilní ženština řešící existenční problémy v dobře vyhrocené psychárně typu Naboer nebo El Maquinista. Není to na plný počet, ale i tak velmi dobré. (13.01.2011)

Minimalistické, depresivní bez špetky čehokoliv pozitivního ale hlavně výborné, občas až strhující drama o ženě, kterou už nebaví život a najme si někoho, aby jí zbavil jejího utrpení. Skoro až divadelní hra o třech hercích, kteří jsou beze zbytku skvělí. Zvláště Maria zde předvádí snad to nejlepší, co jsem od ní kdy viděl. (10.10.2016)

Veticka na konci filmu: "Inspirovane skutocnymi udalostami" vas zabije z fleku, ako keby ste toho uz nemali za hodinu a pol tohto skveleho filmu dost. Atmosfera, ktora z neho srsi, ta depresia, zufalost, bolest sa vam dostane pod kozu a myslim, ze len tak nepusti. A mimochodom, vie mi niekto vysvetlit, kde maju akademici oci, ked Mariu Bello za tento film minimalne nenominovali? Vsetci traja hlavni herci su absolutne dokonali, bola radost sa pozerat na tento herecky koncert. Kazdopadne, film patri rozhodne medzi to najdepresivnejsie a najpamatnejsie, co som kedy videla. (25.06.2010)

Psycholigický film (zde kupodivu označovaný též jako thriller) pracuje s podobným motivem jako Sekretářka, i když tamní důvod k sebepoškozování je poněkud jinde. Na Sekretářce je obdivuhodná lehkost, přístupnost, zkratka a komediální nadsázka, tady něco takového chybí, proto je divácká zkušenost méně příjemná, ba naopak, chvílemi se na to už ani nechce dívat. Ovšem je-li ta zkušenost intenzivnější, o tom lze pochybovat, a nepřesvědčila mě ani "realistická syrovost", či jak to nazvat, kterou se tvůrci snaží sugerovat. To, co pro mě obrazově příliš nefunguje, je "modrošedý filtr" (to ostatně v žádném filmu), programová neútulnost všech prostředí, kde se děj odehrává -- my se přece nedíváme optikou depresivní hrdinky --, a opravdu mám věřit tomu, že světlo v téměř všech interiérech má podobu vražedně agresivních zářivek, jako v nějakém přiblblém seriálu z prostředí soudní patologie? Už jenom z tohohle všudypřítomného nasvícení by si člověk hodil mašli, a to nemusí mít ani žádné sexuální trauma z dětství... Taky tahle prapříčina traumatu (dávné zneužívání strýcem) je příliš daná, příliš jasná, směřující jasně k psychoterapii, ale pak měla být látka zpracována jinak. Žena, která si něčím takovým prošla, by si podle mého názoru nikdy nevzala za muže necitlivého ignoranta. Pokud se ovšem její muž nestal necitlivým ignorantem až v průběhu manželství -- ale to by myslím byl opět námět na další film. Přesto dopopručuji ke zhlédnutí. Aspoň pak člověk těmito problémy nedotčený trochu nahlédne, jakou fušku někdy mají s pacienty psychologové a psychiatři... (11.02.2010)

Ženská na dně tak absolutním, že si vybere osud raněných Koní, co se taky střílejí. Zdá se býti plezírem, tohle sebepoškozování, ale Maria Bello předestře svou Nancy tak, že její chování, reakce na případnou náklonnost a nakonec i fatální volbu lze po všem, co jí mrzačilo, pochopit. Story i herecký výkon, že z toho běhá mráz po duši. (13.08.2010)