Kdo chce zabít Nancy?

Minimalistické, depresivní bez špetky čehokoliv pozitivního ale hlavně výborné, občas až strhující drama o ženě, kterou už nebaví život a najme si někoho, aby jí zbavil jejího utrpení. Skoro až divadelní hra o třech hercích, kteří jsou beze zbytku skvělí. Zvláště Maria zde předvádí snad to nejlepší, co jsem od ní kdy viděl. (10.10.2016)

Nič je lepšie nevymyslím len treba súhlasiť s môjho pohľadu presnou definíciou recenzie od "pm" . Réžia aj strih je slabučká. Tam kde netreba obrázky tam sú , a kde netreba slová tam sú nedôverihodné. Rufus Sewell nehrá ,ale pozerá či ho vidí kamera a ďalšie chybičky. Skutočný príbeh je možné ťažko zfilmovať, vystriedajte aspoň niekto režiséra čo vie citlivo odviesť prácu... (21.08.2010)

Maria Bello rešpekt. V každej sekunde presná ako fakúra od operátora, Rufus správne odpudivý a celý príbeh neskutočne uveriteľný. Kludne by som ale ubral statických záberov na popraskané škrupinky kedysi ľudí a častejšie zatlačil na pílu. Pomalý art proste nedávam. Jo a Jason Patric jemne nestíha. 65% (19.03.2013)

,,Místo abych umřela v marnosti, umřu v bolesti“.... PRO NĚKTERÉ LIDI JE KOLEM NÁS BOLESTI PŘÍLIŠ MÁLO.... O jedné uzavřené dohodě, spoustě lásky, bolesti a cestě k vysvobození. TOHLE se nedá vymyslet, to SE MUSÍ PROŽÍT! Jsem nezúčastněný pozorovatel střípků z života Nancy a ........., jejich nefungujícího manželství. Jsou mi podsouvány téměř filozofické úvahy o krvácení v koutě či o tom, CO JE SKUTEČNÁ BOLEST. A jestli vůbec někdo chce zabít Nancy, která má pocit hluboké samoty, života, kde ji nikdo neslyší. Pomůže až on, chlápek s fantastickou sbírkou videokazet, zasranej prasáckej deviant, kterej pro ni má vyčleněnou jednu (celou) poličku. Pocity. POCITY! Každý něco cítíme. Každý trochu jinak. Rozdíly mezi lidmi téměř jakoby z jiné planety. Zvláštní příběh plný utrpení jehož cílem není ohromit a těžit z násilí. Film s nálepkou NO POPCORN! nemusí uspokojit jen uchyláky či obdivovatele M.Bello, ale může i v obyčejném člověku zanechat stopu. Nejen po žiletce. 3a½! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám dobrý pocit, když mi někdo ubližuje. 2.) Nikdo mi neubližuje, musím to zvládnout sám(a). 3.) Chci se stát golfovým míčkem. 4.) Mezi mé erotické pomůcky patří pastička na myši. 5.) Pravidelně jednou týdně mě navštěvuje strejda. 6.) Zjistím, kdy je zvrhlé přát si ,,ještě do druhý nohy“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.03.2011)

Psycholigický film (zde kupodivu označovaný též jako thriller) pracuje s podobným motivem jako Sekretářka, i když tamní důvod k sebepoškozování je poněkud jinde. Na Sekretářce je obdivuhodná lehkost, přístupnost, zkratka a komediální nadsázka, tady něco takového chybí, proto je divácká zkušenost méně příjemná, ba naopak, chvílemi se na to už ani nechce dívat. Ovšem je-li ta zkušenost intenzivnější, o tom lze pochybovat, a nepřesvědčila mě ani "realistická syrovost", či jak to nazvat, kterou se tvůrci snaží sugerovat. To, co pro mě obrazově příliš nefunguje, je "modrošedý filtr" (to ostatně v žádném filmu), programová neútulnost všech prostředí, kde se děj odehrává -- my se přece nedíváme optikou depresivní hrdinky --, a opravdu mám věřit tomu, že světlo v téměř všech interiérech má podobu vražedně agresivních zářivek, jako v nějakém přiblblém seriálu z prostředí soudní patologie? Už jenom z tohohle všudypřítomného nasvícení by si člověk hodil mašli, a to nemusí mít ani žádné sexuální trauma z dětství... Taky tahle prapříčina traumatu (dávné zneužívání strýcem) je příliš daná, příliš jasná, směřující jasně k psychoterapii, ale pak měla být látka zpracována jinak. Žena, která si něčím takovým prošla, by si podle mého názoru nikdy nevzala za muže necitlivého ignoranta. Pokud se ovšem její muž nestal necitlivým ignorantem až v průběhu manželství -- ale to by myslím byl opět námět na další film. Přesto dopopručuji ke zhlédnutí. Aspoň pak člověk těmito problémy nedotčený trochu nahlédne, jakou fušku někdy mají s pacienty psychologové a psychiatři... (11.02.2010)