Moje nejmilejší žena

Cary Grant po 7 letech nechá prohlásit svou zmizelou ženu za mrtvou a ožení se - a hned druhý den se jeho žena objeví živá, zdravá a plná elánu. Jak z toho ven? Určitě ne tak, jak to dělá hlavní hrdina - když zbaběle mlží, neumí se rozhodnout ani říct pravdu a ještě žárlí na muže, který byl s jeho ženou na ostrově. Ne že bych se nebavil, ale ta zápletka mě přišla naprosto nesmyslná. Naštěstí druhá část, kdy si to hrdina žehlí u své ženy je mnohem lepší. (28.06.2016)

Šíleně mladý a šíleně krásný Cary Grant sprintuje mezi rozpálenou novomanželkou a náhle objevivší se ženuškou, kterou téhož rána nechal prohlásit za mrtvou. Ale nemusel by se na plátně ani hnout. Stačí, když se podívá, když zamrká, když se zakření- a charisma odkapává přímo z celuloidu. A co teprv, když otevře ústa. Na place museli zaměstnávat hluchoslepou osobu na utírání slintajících přihlížejících. Ostatně, když se mluví, tak se nehorázně zábavné ženské provokace střídají s nehorázně zábavným mužským cynismem. Jen nepobírám, že obraz téhle romantické crazykomedie není bourneovsky roztřesený. Protože při pohledu na Grantovy rozverné klukoviny, verbální judo mezi pohlavími, prehistorický trik s akrobatem a cynické dětičky mohl být v klidu jen kameraman na dálkové ovládání. A takoví se v roce 1940 ještě nevyráběli :) (13.09.2007)

Velmi nadčasová komedie s neuvěřitelně charismatickým Cary Grantem, který ani nemusí mluvit, stačí se jen podívat a z jeho výrazu vyčtete všechno, co jím chce vyjádřit. I ostatní herci byli moc fajn. Film navíc baví (mezi nejlepší patří třeba scéna v telefonních budkách), výborné dialogy a příjemná stopáž. (09.11.2017)

THE MOMENT I SAW YOU I KNEW.. I BET YOU SAY THAT TO ALL YOUR WIVES! Film byl naprosto perfektní, až na dvě věci. Nevím, jestli je to dnešní společností, věcmi které se kolem mě dějí a nebo jsem prostě jen dospěl, ale strašně mi vadila ta mrtvá liška, kterou Ellen donesla do hotelu jako ozdobu své róby. Jím maso a mám koženej pásek, dělá to ze mě pokrytce? Asi ano. Druhá věc co mi vadila, byla scéna jako vystřižená z filmu " The Awful Truth", kde Ellen dělá před Biancou divadýlko a je to strašně trapné. Tolik k negativům. Pojďme na klady. Když pomineme ústřední dvojci, tak nám okamžitě vyskočí jméno Randolph Scott, který pokud se nemýlím v té době bydlel s Carym. Moc potěšila jeho přítomnost. Komediální prvky byly rozkošné. Scéna na půdě se svící a hračkami, scény v hotelu (hlavně ta v telefonní budce) a scéna ve srubu, kde se Nick vymlouvá na co všechno, i na telefon, který zazvonil asi pikosekundu po tom, co řekl, že telefonní dráty spadly. Příjemně strávená hodinka a půl s mistrem komedie 30 a 40 let. (20.03.2017)

I hollywoodská továrna na sny uměla produkovat - někdy i tvořit - filmy, z jejichž cukrkandlového obalu trčelo skutečné umění. Zdánlivě rozverná komedie o podařené shodě okolností balancuje na rozhraní červenoknižního sentimentu, nepředstíraného skutečného humoru, občasných výpadků ve scénáři a druhoplánové společenské kritiky. Vynikajícímu Gary Grantovi, pro kterého mám velkou slabost, kterou naštěstí nemusím příliš krotit (byl to skutečně vynikající herec) sekunduje neméně dobrá ne-li lepší Irene Dunnová, vynikající, u nás zřejmě prakticky neznámá herečka. Souzvuk, který oba vytvářejí, je skutečnou páteří filmu; značně mi připomínají jiné proslulé milostné duelové duo Hepburnová-Tracy. V humoru právně mrtvé, ve skutečnosti však až překvapivě živé ženy-emancipistky (fotografka, která odjede na vědeckou výpravu a malé děti svěří manželovi a tchyni, by byla i dnes spíše výjimečným než typickým zjevem; srv. scény v hotelu, v nichž ještě naplno dýchá prudérní puritánství předminulého století) se skrývá čertovo kopýtko prvních skutečně emancipovaných žen, čelících svým mužským partnerům už ne slzami a fňukáním, ale naopak až černým humorem, jiskřivou nápaditostí ženských intelektů a až překvapivě věcnou argumentací. Hluché scény (Evin partner z ostrova, vcelku zbytečná figura, pletoucí se soudce) jsou těmito dominantními dialogy a výstupy eliminovány. Za zmínku stojí i představitelé dětských rolí, jejichž režijní vedení se mi zdá být vysoko nad průměrem doby a blíží se svými kvalitami nehereckému režisérství šedesátých a dalších let minulého století i naší současnosti. Nápaditá, svěží komedie utkví určitě i současnému divákovi natrvalo v jeho paměti. Co víc by si její tvůrci, kteří se na nás dnes dívají shora, kam je svou nekompromisní píšťalkou už před časem poslal ten nejvyšší soudce, mohli přát? (22.06.2008)