Vinyan

Pro mě jeden z nejlepších filmů na téma ztráty dítěte. Bez obvyklých citových vydíraček. Nekompromisní sešup do hlubin šílenství (poslední třetinu filmu chápu jako halucinační vize psychicky vyšinuté matky), navíc s úžasnou kamerou a hudbou. Vtírá se srovnávání s "Antikristem" Larse Von Triera, ale režisérův vzor vidím možná spíš ve Werneru Herzogovi. Není to dokonalý film, místy trochu lacině efektní, ale oproti panující "americké" doslovnosti a polopatičnosti v současných filmech je pro mne Vinyan sympatickou výjimkou. Chápu i ty negativní komentáře kolem - pro teenagery je to nevhodné téma, pro dospělé je tam zas moc fantasy prvků, pro příznivce fantasy a hororů pro změnu zas málo :-) A intelektuálům bude asi chybět víc "trierovin". Ale ještě že existují režiséři jako Fabrice Du Welz, kteří si prostě vyrazí do thajské džungle natočit svoji vizi nehledě na to, jaké cílové skupině bude film určen. (06.08.2010)

Hodně nedotažené, rodiče pátrají po ztraceným dítěti, kdesi v Barmě, přitom působí až moc klidně jako by to byla jen hra, normálně by dle mého šíleli víc. V tomhle prostředí, bych se bál ocitnou i s ozbrojenou eskortou, tam kde je smrt na denním pořádku, všude samé drogy , únosy a chudoba. Ani se nedivím, že v tomhle najít dítě je nemožné a tak někdo musí vzít spravedlnost do svých rukou a kdo jiný než děti a je jedno jestli jsou už mrtvý nebo ne. Tomuhle prostě chybí náký lepší děj . (22.04.2012)

Urcite to nie je proklamovany horor. Skor psychodrama o dvoch ludoch, ktori sa v beznadeji snazia najst svojho strateneho syna v Barme. Problemom je, ze nemaju so sebou Johna Ramba a teda ich pobyt sa trosku skomplikuje a zene zacne lahko hrabat...Film je sice kratky, ale dost sa mi vliekol a v podstate okrem niekolkych ako tak vydarenych scen a miestami obstojnej atmosfery nema co ponuknut. 2,5/5* (04.05.2009)

„Tak trochu“ jiná Apokalypsa. Nečekejte kapitána Willarda hledajícího plukovníka W. E. Kurtze, ale manželský pár pátrající po svém (zahynuvším?) synovi. Tj, Vietnamské peklo zaměněno za Barmské resp. trauma zvané válka nahrazuje trauma zvané ztráta syna. Že je celkem pochopitelné, chytnout se (pokud existuje) i sebemenší naděje, stejně jako se dá pochopit, že postupně člověk ztrácí zdravý úsudek a to tím víc, čím více se upíná k samotné myšlence, je (zcela) v pořádku. Tímto jsem chtěl pouze (za)reagovat na zdejší komentáře o nelogičnosti, divnosti apod. výrazivech. Možná by postačilo dávat lehce pozor (nikoliv pasivně, ale i aktivně se zapojit), to zejména v pasáži vysvětlující samotný význam slova vinyan resp. kdy je (po)užit. SPOILER ......ale ON není mrtvý. Zapalte ji za mě.... Když už jsem užil spojení F.F. Coppola - Apokalypsa, jistě by se slušelo také dodat L. von Trier a jeho terapie zvaná Antikrist. Pokud se vám (zde) zdálo, že „tohle už jste někde viděli“ vězte, že nejde o podobnost čistě náhodnou. Co se technického provedení (snímku) týče: herecky (ústřední duo E. Béart – R. Sewell přesvědčivě vládne), filmařsky (kameraman B. Debie „čaruje“), hudebním doprovodem... na vysoké úrovni. Přesto mistr Coppola popř. provokatér Trier jsou resp. jdou (o poznání) dále, takže 80% je (zasloužené) maximum. Přesto pro 5* hodnocení mám pochopení. Rozhodně víc, než pro ty 1* popř. odpad. Už pouze pro samotný fakt, kolik otázek tento snímek Fabrice Du Welze nastoluje a zároveň (mě) „nutí“ se nad ním zamýšlet i druhý den po projekci. P.s. docela by mě zajímalo, kdo (na csfd) má na starosti (o)značení žánrů. Že každý druhý snímek je označen přízviskem mysteriózní, jsem si (za tu dobu zde) tak nějak již zvyknul, ale obdarovat tento snímek visačkou horor, na to už člověk musí opravdu (hodně) zapřemýšlet. Otázkou zůstává čím. Mozkem tedy zcela jistě ne. Ten ostatně určitě nepoužívali ani pánové distributoři při českém překladu. Tohle totiž není, troufám si rozhodně tvrdit, „nešťastné“ nedo(po)rozumění, ale (cílený) podvod na divákovi. P.p.s. J*A*K*U*B*E a kde je (podle tebe) ta „ospravedlnitelná“ hranice (počet dětí). 11?! Zajímavý komentář (pro mě): Nick Tow (11.02.2013)

Nudné thajské utrpenie. Nie a nie v ňom nájsť smer, kde tož ešte cestu. Nevedel som sa na to pozerať ani ako na drámu, a ani ako na horor, ktorý je vlastne skôr len v tej psychologickej rovine. A aj keď ústredné postavy hrali sympatický a dobrý herci, samotné postavy boli otravné. Ako vždy, nie raz, nie dvakrát, trikrát sa v rámci žánrových snímkov skúšalo s presahom dobyť divákov mozoček. Ako vždy, nie raz, nie dvakrát, trikrát to nevyšlo. (26.10.2022)