Muž ve stínu

Těšil jsem se jak vocas a přitom mi nedošlo, že Polanski ty svoje film točí dost osobitě a většinou proti všem normám. Ve výsledku mu je uplně jedno, jestli film bude mít úspěch nebo ne, hlavně že si to natočí tak jak si to představuje. V tomhle případě je nádherný příklad příběhu, jak z komára udělat velblouda. Z naprosto nezáživnýho podkladu udělá něco, co by mělo zaujmout. Také v rámci reklamy to vše vypadá velice zajímavě, ale ve výsledku je to absolutně o ničem. Mysteriózní to není, thriller nulovej a drama budiž. Ale který film v dnešní době není drama. A tohle hnedka dvojnásobný, protože to bylo šílený utrpení, ten film dojet do konce. (17.10.2010)

Polanskeho filmy mali vždy dosť ďaleko od stereotypných klišé a nechcem povedať, že tento sa k ním z jeho tvorby približuje najviac, ale má najbližšie k normálnosti. Aj keď príbehom a teda hlavne pointou a rozuzlením si určite servítku pred ústa nedáva, nemôžem sa zbaviť pocitu, že bol film natočený len pre potrebu zaujať vďaka aktuálnosti témy alebo z dôvodu dlhšej autorskej odmlky. Politická zápletka sa vykryštalizuje k thrillerovým čtám až v samotnom závere a dovtedajšie pokusy o drámu mali slušný spád len vďaka hereckým zručnostiam všetkých zúčastnených. 75%. (27.07.2010)

Polanski si prostě beze spěchu točí svůj kriminální :-D mysteriózní snímek okořeněný pečlivě dávkovaným vtipem,a mě v kině nezbývalo, než jednoduše žasnout. Ghost Writer je příkladem toho, že i v dnešní době lze moderně natočit poklidné, neuspěchané filmy, ve kterých děj postupuje jakoby mimochodem, a divák má pocit, že tajemné zákruty odhaluje on sám, ne McGregorův hrdina. Ze začátku sice režisér chrlí moc informací najednou, ale najednou se vše ustálí a mě čekal milý výlet do tajuplného světa špinavé politiky. S žádným hercem jsem neměl problémy, a ústřední dvojice se skutečně předvedla v tom nejlepším možném světle. Verdikt je prostý: o něco více hudby, malinko kratší stopáž, a bylo by to za pět. To napětí je dechberoucí. (01.07.2010)

Roman Polanski už má za sebou rozhodně lepší kousky, ale i tak jde o skvělý thriller. Velké plus za atmosféru celého filmu a za to, že po celou dobu si film udržuje pozornost diváka a nechává ho v napětí. Výkon Ewana McGregora se mi líbil a taky musím pochválit hudbu Alexandrea Desplata, která se k celé atmosféře filmu moc hodila. Bohužel finálová pointa mě vůbec nedostala a u podobných filmů je pro mě strašně důležité, aby mě závěr nějakým způsobem odzbrojil, tady se to nestalo a po skončení jsem si jen řekla, jako dobře se na to koukalo, film se zajímavým tématem, ale nic víc. Trochu slabší 4*. (28.07.2011)

Po Polanského zatčení ve Švýcarsku se pochopitelně objevila řada článků o jeho osobě a jeho tvorbě a mezi publicisty se tehdy často objevoval názor, že zásadní Polanského filmy spadají do 1. poloviny jeho režijního působení a kvalit svých raných filmů dnes ani zdaleka nedosahuje. Mám pocit, že je to přesně naopak. I když Polanského tvorba je hodně vyvážená, pokud bych měl mluvit o slabších kouscích, jmenoval bych např. slavný Ples upírů, který mi dneska připadá už zoufale omšelý, a naopak jeho pozdní snímky mě dokážou nadchnout mnohem víc než známá klasika. Muže ve stínu považuju za špičkový politický thriller, který v mých očích poráží dokonce i takovou klasiku, jako jsou Tři dny Kondora, a rozdílem dvou tříd válcuje např. Pohled společnosti Parallax. Je to precizní práce, která vrátila zvuk klasickým postupům budování napětí, s jakými přišel např. Hitchcock. Mimochodem, Polanského dílo mi přijde mnohem hitchcockovější než kterýkoli z filmů starého mistra, protože ten narozdíl od Polanského měl dost velké výkyvy v kvalitě své produkce a má na svém kontě desítky průměrných filmů. Navíc na Hitchcockově díle přece jen ve většině případů zahlodal zub času. Polanski nejen výborně vytváří atmosféru, ale může se opřít taky o výborný scénář, který je ve své jednoduchosti nepředvídatelný a dlouho vodí diváka za nos. A do třetice, herecký koncert Ewana McGregora, Pierce Brosnana nebo Olivie Williams dotváří pocit špičkové podívané. Muž ve stínu nestojí na honičkách, soubojích nebo hightech udělátkách, jeho kvality spočívají na precizních dialozích - takový střet McGregora s Tomem Wilkinsonem se spoustou jinotajů a skrytých hrozeb považuju za lahůdku - na souhře hudby, kamery, vhodně zvoleného tempa a scénáře. Je jen škoda, že nové filmy to mají mnohem složitější než stará klasika, které na jednu stranu pomáhá nostalgie, na druhou stranu nemusí zdaleka tak čelit kritice a hodnocení diváků, kteří mají k tomuhle žánru daleko. Celkový dojem: 95 %. (26.02.2012)