Žena v Berlíně

Někoho válečné dějiny nezajímají, spoustu lidí však ano, naštěstí.Většina obyvatel Německa měla tak vymytý mozek a byla tak zmanipulovaná, že v žádném případě nevěřila tomu , co se děje.Někteří naštěstí ne, někteří prozřeli během vývoje a války a zkušeností s ní.Někteří neprozřeli bohužel ,dodnes.Problematika civilního obyvatelstva zde byla ukázána absolutně věrohodně a před autorkou tohoto díla se mohu jen sklonit.Co ji to muselo stát sil od poníženi až k nalezení sama sebe a zvláštní formy lásky od představitele znepřátelené země.Kolik mohlo být takových osudů, kolik změněných životů? Každopádně pro ty, co se zajímají o podobná témata, mohu doporučit knížku Laskavé bohyně,přečtete ji jedním dechem bez toho, aniž by vám přišlo divné, že má přes 800 stran.A já jedním dechem shlédla tenhle film. (24.10.2012)

Konečne sa o tom natočil film, zatiaľ sme to videli len v dokumentoch. Keď ruské vodkou nasiaknuté mozgy vstúpili do Berlína, priniesli so sebou aj kultúru prasiat a podľa štatistík za krátku dobu v Berlíne prebehlo 2 milióny znásilnení. Spomienky mnohých ľudí potvrdzujú, že pri ústupe sa vojaci Wehrmachtu k ním správali ďaleko lepšie ako sovietski tupí alkoholici, takzvaní osloboditelia s intelektom záchodového pavúka. Ešte podrobnejšie problematiku rozoberá geniálny francúzsky dokument Svet po Hitlerovi, ktorý je dokonca vo farbe. Užívateľ sochoking ponížil utrpenie týchto žien oznámkovaním 2 hviezdami s komentárom: "V živote ma ruština neiritovala tak, ako práve v tomto filme, kde sú Rusáci vykreslení ako ochlastané buranské hovädá!" Drahý sochoking, ale veď ty Rusáci vždy boli a dodnes stále sú ochlastané buranské hovädá, to si si nevšimol? (22.01.2019)

Když se válka vrátila, odkud přišla, byli Němci překvapení, že je tak necivilizovaná a že na ně nebere ohled. Jistě, že ti nejméně vinní trpí většinou nejvíce, často více než různí prominenti režimu (u kterých by v tomto případě větší spravedlností byla stará dobrá pomsta, a ne Norimberský proces). Ani nemyslím, že by zde byl záměr pomlouvat rudoarmějce, ta vlna znásilňování prostě byla. A ani zde nejsou všichni vykresleni jako primitivní mongoloidní mužici, a i zde je připomenuto, že kdyby se rudoarmějci chovali tak, jak Němci na východě, brzy by už zde žádný Němec nebyl. Hrdinka prostě chtěla žít, tak se chovala pragmaticky. Nakonec nebyla sobecká, pomáhala slabším, takže těžko ji odsuzovat. V extrémních případech mají morální pojmy trochu jiný obsah. Jen mi připadalo, že postupně se ten film nakazil ruskou filmovou chorobou – rozvláčností, dlouhými záběry, pohledy do nikam. No, nejvíc mne pobavila ta závěrečná informace, že když kniha vyšla v r. 1959 v Německu byla zuřivě odmítnuta a bylo řečeno, že je to „potupa pro německou ženu“. To je přece slovník III. říše, ať pak našinci někdo něco říká o úspěšné denacifikaci. Zřejmě měly všechny ty ženy spáchat sebevraždu, aby si zachovaly čest německé ženy. A přitom mají Němci takové přísloví (tuším od B. Brechta): Erst kommt das Fressen, dann die Moral. (07.04.2014)

"Wie sollen wir leben?" se všemi významy, jež daná věta může nést, nás v závěru citelně rozechvěje. Známé zmizelo, nebo se rozpadlo. Věřit už se nedá ani slovům, když tolik nesouzní se skutečností. Co je láska? Redefinovat. Co je zlo? Redefinovat. "Was? Was? Keine Antwort."// (Navíc mám slabost pro lásky à la Markéta Lazarová.) (13.03.2011)

Nudný a zbytečně natáhnutý film, kterému by možná pomohlo prostříhání minimálně poloviny. Se sebezapřením jsem nepodlehl nutkání tu kravinu vypnout a dokoukal, musím konstatovat, že k hlavní hrdince člověk musí od začátku do konce cítit odpor a také že nejliběji znějící píseň na území Německa byla sovětská hymna linoucí se nad Berlínem. Pokud vás otravují nekonečné záběry kde se nic neděje, nekoukejte se na todle, nemuseli byste to přežít. Také dabing je něco příšerného, ten se opravdu nepovedl, ale to do hodnocení filmu zahrnovat nebudu.... (18.10.2014)