Režie:
Götz SpielmannScénář:
Götz SpielmannKamera:
Martin GschlachtHrají:
Johannes Krisch, Irina Potapenko, Andreas Lust, Ursula Strauss, Johannes Thanheiser, Hanno Pöschl, Magdalena Kropiunig, Toni Slama, Elisabetha Pejcinoska (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Bývalý zlodějíček Alex se rozhodne vyloupit venkovskou banku, aby tak svou ukrajinskou přítelkyni vytáhl ze začarovaného kruhu dluhů a nucené prostituce. Příběh o zločinu a trestu, jehož chladné, pečlivě komponované záběry připomínají rukopis slavných rakouských filmařů Michaela Hanekeho a Ulricha Seidla. (MFF Karlovy Vary)
Videa (1)
Recenze (42)
To se nám to ke konci ale pěkně tááááhlooo. První půle má slušný spád a v podstatě nám předkládá všechny zásadní okamžiky. Jenže pak se začne tlačit na pilu a začnou létat třísky. A tím to vlastně končí, protože závěr je takový, jak ho všichni čekali. Odplata, piškot, odpuštění, uzavření se do sebe sama a zase se tlačí na pilu. Ono, přijít o milovanou šlapku, to na člověku zanechá následky...ale kdo na tom všem nese vinu? 55% ()
Volně plynoucí drama z prostředí kriminálních živlů, které zhruba v polovině přehodí výhybku nečekaným směrem. Lidské osudy, morální dilemata a neschopnost se přiklonit jen k jedné postavě - to vše zahalené přesnými hereckými výkony v pozvolna budovaném snímku, jenž sází na naprostou autenticitu, jíž pomáhá především výtečná kamera (příklad: scény v lese, jež osvětlují pouze baterka námi sledované postavy, jsou nejen formálně působivé, ale i vtahující). Zmíněný přechod vám možná z počátku nemusí přijít k chuti a ke konci už přeci jen film ubíhá příliš pomalu, ale výše zmíněné vše vyvažuje. (43. MFF KV - 4.7.08) ()
Nadmíru povedená rakouská variace v duchu skandinávské hnutí Dogma 95. Tedy strohý filmový minimalismus, absence nejen jakékoliv uměle konstruované akční scény, ale i filmové hudby, dlouhé, povětšinou statické záběry, pomalá dynamika střihu, výrazně civilní herecké projevy, co možná největší míra realistického vyznění, speciální důraz na psychologii postav a její proměnu pod vlivem vnějších událostí ... spojuje ji i podobnost tématická - partnerská krize, neukotvenost v prostředí, tady navíc i mírně existenciální hledání sebe sama a aluze k Dostojevskému největšímu románu, Zločinu a trestu. Revanche je velmi civilní a ve své civilnosti stojí v opozitu proti slavnějším cíleně kontroverzním snímkům rakouského kolegy Michaela Hanekeho - žádné nahrávání zabijačky, žádné zvrhlé sexuální praktiky, podobná forma obou tvůrčích přístupů ostře kontrastuje s nesouměřitelným obsahem. Tohle psychologické drama Götze Spielmanna je ve své závažnosti téměř dokonalou reflexí jistého výseku života rakouské (ale obecně západní) společnosti. Škoda jen toho zdlouhavého začátku a příliš pomalu se rozjíždějící expozice... Podobné filmy: Umění plakat, Syn, Dítě ()
Nebýt mnoha dobrých vtipů, asi bych se lehce nudil, ale právě díky těmto vhodným vložkám se i temnější drama dalo bez problémů zvládnout. Asi v polovině jsem začal uvažovat, jak by to mohlo být dokončeno a na žádnou dobrou variantu jsem nepřišel. To samé se očividně přihodilo i štábu, ale elegantně se z toho vyvlékli, aniž by narušili ráz filmu. Jen se mi nelíbil návod na snadné vyloupení banky. To vypadalo tak lehce, že bych to zvládl i sám. Snad to nikoho neovlivní. ()
Nevšední stylistika filmu, přičemž základní princip napínavosti kriminálního žánru je zachován. Myslím bez nadsázky, že předčí řadu současných krimi filmů z americké provenience, kde se divák jenom brodí krví. Je to zajímavý příběh neodčinitelných náhod, které nelze v životě vrátit, ani změnit. Navíc se asi shodneme v tom, že ta bzučící cirkulárka nebyla vůbec špatná. Možná škoda, že film nešel hlouběji do postav. Nicméně musím přiznat, že splnil mé očekávání. ()
Reklama