Ať vejde ten pravý

Přílišné očekávání s sebou často přináší zklamání. Nějak nesdílím všeobecné nadšení nad pokusem o chladné existenciální drama. Až příliš mi to připomnělo utahané sovětské filmy, které se nemohou dovléci ke konci. Všechny postavy jsou buď vyšinuté, magoři nebo podivíni. Nu, proč ne, jenže mě tenhle film opravdu nebavil. S radostí si vychutnám Bergmana, Tarkovského i experimenty 60.let, ale tenhle blábol mě opravdu neoslovil. Jistě, mohu se v tom pokusit nalézt celou řadu symbolů a odrazů doby, odlidštění, uzavírání se do sebe a stoupající agresivitu společnosti, ale co je to platné, když nakonec člověk zjistí, že film mu nedal nic. Dvě hvězdy za bazén a úplně poslední scénu... (02.09.2012)

Nestarala bych se o srovnání s knihou, ale tady jde o tvrdé minutí se hloubkou přístupu a sdělením. Tenhle film váhavě lavíruje mezi opatrným dotýkáním se kontroverzně postaveného tématu - zvláštní dítě, nevinná bytost, jejíž přirozenou podstatou je zabíjet, osamocený tvor bez možnosti volby vržený jako měsíční kámen do panelákového dělnického předměstí - a sklouzáváním ke stereotypní zkratce, která nabírá vrchu: např. celý průběžný motiv dětské šikany, tak typické, zvlášť na severu omleté téma, se kterým se tu také jen předpokládaně pracuje. ** Film se přitom spíše vyhnul zobrazení bezvýchodného společenského naladění, které je pro knihu zásadní: takto komorně z toho vyjde jen barevně odlišná a méně vtipná varianta Interview s upírem. ** Pokusy o sblížení dvou neslučitelných dětských světů jsou v předloze kontrapunktem k průzkumu unavené sídlištní reality, do níž vniklo cosi vnímavého, křehkého, a zároveň nepochopitelně hrůzného. Cizorodé stvoření chtě nechtě vysílá po sídlišti vytrvalý déšť znepokojivých elektrických impulzů a emoční pumpa bolestivým šokem hrne život do zašedlých tkání a zaznačuje, co je ještě živé v mikropříbězích místních figurek. ** Síla knihy spočívá v nenucené plynulosti situací, kde se oba světy krutě, nebo naopak dojemně střetávají, vzájemně se podmiňují, dourčují, prohlubují a limitují, přestože jejich nevysvětlené prolnutí je absurdní, působí jako osudový omyl, který se neměl stát a jehož důsledky je nutno nést. ** Z filmu naskakuje husí kůže tam, kde je cítit, že si neví rady s nerozhodnutelnou morálkou příběhu, tam je snímek silný, váhavost účelná. Těch momentů ale není zase tolik a pachuť z konvenčních zkratek, které přebijí plný dosah sdělení a smutek ze ztráty panoptikálního rozměru knihy, je téměř překryjí. ** Knížku má určitě cenu číst. (01.04.2012)

Alfredson si občas sám podmete nohy tím, že ukáže ze světa upírů zbytečně mnoho. Těch několik explicitních momentů ale rozhodně zlatem vyváží precizě vystavěná romance, v níž se střídá chlad severské zimy s horoucnou dětskou naivitou a upíří brutalita s láskyplnou něhou. To všem bez teatrálnosti, vyrýsovaných blbečků se sexy vlnkami a hýkajících pubin. Švédský filmař pojal vampirismus jako součást sociologického problému odcizení a latentní brutality dospívajících a jeho snímek uchvátí jak brilantně úsporným vyjadřováním, tak skvělými herci. Jako dlouholetý fanoušek upířích filmů řadím film "Ať vejde ten pravý" mezi nejlepší žánrové počiny za poslední roky – je to sice pohádka, ale v jistém smyslu otřesně autentická. (29.10.2009)

Ak toto videla Catherine Hardwicke, tak sa môže so svojím Twilight strčiť do kúta a hanbiť sa. Tento švédsky horor disponuje úplne všetkým, čo som v Twilight s rýchlym skratkovitým dejom či hlúpymi postavami potrebovala. Síce ani jeden z týchto filmov nesplnil do bodky moje očakávania, tu sa mi zdali niektoré scény trochu natiahnuté a nudné, no keď to mám porovnať s tým teenagerským výplodom, tak si pridám. Veľmi krásny soundtrack, úžasne vystihnuté charaktery, upírsky potenciál vyžmýkaný na maximum a hoci ide v prvom rade o horor, imponovali mi romanticko-dramatické prvky. Lina Leandersson hrala perfektne, vlastne obaja hlavní predstavitelia predvádzajú dobrý výkon. Po takomto filme som po Twilight túžila a záverečné finále nemá chybu. :-) (12.08.2010)

Severské dusno mě pro tentokrát nepohltilo.. Ačkoliv měli tvůrci štěstí na mladé herce, tahle směsice hororu se sociálním dramatem mě nikterak zásadně neoslovila. Další severský zástupce má rozhodně své kvality, ale zařadil se mezi ty, na které jsem si zhruba tak hodinu po projekci nevzpomněl. Řada důležitých scén (těch závažných i strašidelných) nefunguje, tak jak má, takže zbývají zejména ty poetické sekvence statických záběrů na zasněžená místa posmutnělého sídliště. (12.01.2011)