Režie:
Pete RiskiScénář:
Pekka LehtosaariKamera:
Jean-Noël MustonenHudba:
Ville RiippaHrají:
William Hope, Leon Herbert, Ronald Pickup, Philip Bretherton, Noah Huntley, Dominique McElligott, Skye Bennett, Mr. Lordi, Kita, Amen, Ox, Awa, Jussi Haukkamaa (více)Obsahy(3)
Pouhých sedm pater může být tou nejhorší noční můrou
Otec se chce o svoji autistickou dceru postarat sám a násilím ji odvést z nemocnice. Při útěku ale zůstanou uvězněni spolu s dalšími šesti lidmi ve výtahu. Incident je však pouze začátkem té nejhorší noční můry. Když dveře výtahu po delší době dveře výtahu konečně otevřou, najdou jen strašidelně prázdné chodby několik zohavených těl. Je to práce netvorů z temné strany, kteří se právě pouští do děsivého útoku na své nové oběti.
Začíná být jasné, že na malém autistickém děvčátku leží otázka přežití celé skupiny.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (237)
Hledají ti lidé pokladnu za účelem uhrazení regulačního poplatku? Či bloudí v časové smyčce předpeklí (říkejme jí třeba „Silent Hospital“), aby na ně čas od času vybafl nějaký uvřískaný duch, Pučmeloud, či metalista? A není to jedno, když si člověk po chvíli musí vrazit mezí víčka červenou tužku? Abych řekl pravdu, víc by mě vyděsilo, kdyby se po chodbách Bulovky producírovali nenamaskovaní členové kapely Kroky Františka Janečka.. ()
Prvních zhruba 40minut velice podařených, dobře navozená atmosféra, zajímavý příběh, béčkoví herci. Vizuální stránka nemocnice po „hell upgradu“ velice povedená a temně mrazivá. Monstra se objevovala zřídka, triky byly slabší – zvláště u duchů, kteří mi nepřišly vůbec strašidelní. Nejvíc celkový film zpackal nepovedený závěr a slabé vyvrcholení, taky navíc docela wtf? 6/10* ()
Začátek filmu navodil pochmurnou atmosféru, která potřebovala jen okořenit nějakým, snad ani ne moc složitým, dějem. Místo toho přišel zpěvák Lordů (ducha nepočítaje, to ještě šlo) a chňapnul někomu po noze. Co to? No, jde se dál, třeba to tam bude nějak rozumně vysvětleno.. Časový paradox v podobě střely zdola schodiště byl vynikající, film zase začal nabírat na obrátkách. Než se tedy dostavil druhý člen kapely, opravdu jsem čekal, kdy konečně se sejdou všichni v jedné místnosti a bude koncert.. Od toho okamžiku jde film rapidně dolů, naprosto zničující závěr tomu dává korunu.. Ale začátek byl opravdu slibný, tak třeba to vyjde příště. ()
Začínalo to veľmi dobre a hlavne zaujímavo. Hneď som sa dočkal príjemného tajomna (zaváňalo mi to časovou slučkou, čo mám veľmi rád) a prišlo aj na pár nezodpovedaných otázok. K pozitívam by som zaradil aj slušnú atmosféru a niečo málo napätia. Dejová linka sa však potom začala zamotávať a zamotávať až sa to na konci celé zamotalo, a to až do takej miery, že to už asi nikto neodmotá. Jedným z hnacích motorov bola aj zvedavosť, ako to celé skončí a či tá malá dostane konečne červenú ceruzku. Škoda len, že som sa ničoho nedočkal, ani len tej ceruzky. Miesto červenej však dostala modrú, poteší aj to :). Človeka vie naštvať, keď na konci čaká nejaké to vysvetlenie a pritom jediným vysvetlením je, že to vlastne žiadne vysvetlenie ani nemá. Len nejaký blábol o svetle a tme. Zdá sa vám môj koment nezmyselný a chaotický? Potom je všetko v poriadku, vystihuje to totiž celý film. 40/100 ()
Lordi ráda poslouchám, ale koukat se na ně nemusím. K téhle jízdě výtahem finské výroby jsem přistupovala především jako k výbornému marketingovému tahu vítězů Eurovize, potažmo režiséra. Co si budeme povídat, vždycky je lepší nic moc nečekat. Nápad se stupňováním zla (čím nižší patro, tím větší hrůza) i s časovou dimenzí mi přišel zajímavý, Lordi dělali bu bu bu efektně, autistická holčička, která jakoby z Kruhu vypadla, mi lezla na nervy jen ze začátku. Škoda odfláknutého konce, o kterém do teď nevím, jestli jsem ho vůbec správně pochopila... ()
Reklama