Královská svatba

Pozitivní, potěšující, všetečného spleenu oproštěná a Astairovou nonšalancí překypující pohádka Stanleye Donena, která v jeho dosti plodné kariéře předcházela podstatně slavnějšímu Zpívání v dešti. Jak už zde bylo několikrát poznamenáno, Královská svatba se proslavila zejména učebnicovým (a technicky přelomovým) převráceným záběrem z pokojového tanečního čísla. Na DVD vydání z LK (za které i tak děkuji) zamrzí pouze fakt, že kopie filmu zjevně pochází ze silně ztrátového zdroje, který zapříčiňuje, že noční scény v exteriérech jsou díky odpudivé ostrosti obrazu a vybledlým barvám téměř nekoukatelné. (05.09.2008)

Tato rodinotvorná romance, která nese všechny znaky staré muzikálové školy, jak je ještě zčásti jako drobné pozůstatky můžeme zaznamenat např. v MY FAIR LAIDY, je míněna - a také tak vyznívá - jako hold dvěma velikánům stříbného plátna: Astairovi a Powellové. V Donenově díle se jedná "pouze" o poctivé kvalitní řemeslo, které sice nic nepředstírá, ale na druhé straně si také nic neusnadňuje. Samotné libreto nevyniká hlubokými myšlenkami, na druhou stranu solidně zvládá uvěřitelný příběh o kouzlu hlubokého milostného citu a nenahraditelné trvalosti rodinného přístavu. Co tehdy mohlo vyznít jako klišé, se dnes jeví jako obtížně dosažitelná hodnota. Strhující gejzír nezapomenutelných hudebních čísel pěveckých i tanečních je stejnou samozřejmostí šlehačky na dortu právě tak jako brilantnost a formální vybroušenost dialogů. Velká dějinná událost, jíž byl sňatek budoucí královny Alžběty II., mohla ve své době plnit funkci vnitroanglosaského sbližování, které vzhledem k pohnutému dějinnému kontextu americkobritských vztahů nemuselo být vždy jen procházkou. Astairův výkon - v době natáčení a uvedení filmu již překročil tento skvělý umělec padesátku, srovnatelnou s dnešní pětašedesátkou - je obdivuhodný svým strhujícím tempem i dnes atraktivní nápaditostí tanečních figur. Hollywooodské kouzlo - nic naplat - alespoň čas od času produkovalo skutečné hodnoty. Těch nikdy není dost. Zvláště dnes. (23.01.2009)

Ještě než režisér a choreograf Stanley Donen triumfoval se svým fenomenálním Zpíváním v dešti, natočil tuhle pozitivně laděnou Královskou svatbu. Před kamerou měl už velkou muzikálovou hvězdu Freda Astaira, nesází na nějaké zásadní dějové umění nebo na překvapivé pointy, nýbrž na optimismus. Projev veselí a životního elánu je tu skutečně cítit na každém kroku, a to je jenom dobře. Astaire v dobrém paroduje Genea Kellyho (i když na jeho taneční exhibice a neuvěřitelně přirozené používání předmětů kolem nemá), jednou se koukne do muzikálové historie tím, že přetančí celou místnost včetně jejího stropu; a divák? Ten je nakonec poměrně spokojený.. (18.06.2012)

Muzikál rozhodne nie je môj obľúbený žáner, ale verím že skutočným milovníkom tejto svojráznej odnože filmárskeho umenia bude "Kráľovská svatba" jedným z najoblúbenejších.... vyzdvihujem skvelú scénku Freda Astaira stepujúceho a tancujúceho s vešiakom :) (znie to dosť nútene, ale verte že výsledok stojí za to), a samozrejme "inovatívna" triková scéna, kde Fred Astair tancuje po všetkých stenách, plafóne a podlahe, a to všetko s ľahkosťou a gracióznosťou jemu vlastnou (pri scéne som si nevdojak spomenul na Vesmírnu odyseu :))) (13.05.2008)

Jeden z "dvojitých" muzikálů tj. muzikálová čísla se odehrávají jak ve filmu, tak v něm odehrávajících se jevištních výstupech. I když by se s trochou nadsázky čísla samotná mohla z filmu vystříhat, aniž by příliš co ztratil, který blázen by koukal na muzikál kvůli příběhu, že? A kdyby za nic jiného, tak za Astairovo antigravitační extempóre si tu čtvrtou hvězdičku určitě zaslouží. (18.01.2008)