Vojna a mír

Můj vztah k adaptacím podobných těžnotonážních klasik vyjadřuje myslím jasně hodnocení filmů jako Anna Kareina, Jana Eyerová či Pýcha a předsudek. Vojna a mír má navíc naprosto vražedné tři a půl hodiny, takže po týdnu sledování a 4násobném usnutí si můžu odškrtnout další klasiku. Klady jsou jasné - krásná výprava, úchvatné kostýmy, některé kouzelné scény (balet) a herci. Mel Ferrer, Henry Fonda a především skvělá Audrey Hepburnová. Mínusem je smrtící nuda po celý film. První dvě hodiny jsou milostné tokání, melodramatické výlevy, tuny nezajímavých vedlejších postav a žvanění, žvanění, žvanění. Třetí hodinu odpálí v podstatě jediná delší válečná scéna, Napoleon vtrhne do Ruska a začne se konečně trochu něco dít. Vypálená Moskva, pochod smrti ledovou pustinou, stále zoufalejší Napoleon. I tak je to stále šílené melodrama, těch pár válečných scén je kratičkých a zoufale statických. A já budu klidně za barbara a sestřelím "klasiku", protože postavy mě nebavily, děj mě nebavil, dialogy mě nebavily, táhle se to a nudilo a nudilo. Herci, kostýmy a pár slušných scén to vytáhnou pro mě na 2*, ale více ani ťuk. (16.09.2020)

Náročný, ale krásný filmový zážitek. S knižní Vojnou a mír jsem začal, avšak po nějaké té stránce skončil, protože se u čtení (přijměte prosím moji omluvu vy všichni její fanoušci) dostavila docela velká nuda. Trochu zajímavější byly jen bitvy a jediná postava, které jsem fandil, byl starý Bolkonsky (navenek tvrdý, nepřístupný, ale uvnitř dobrý a čestný chlapík). O to větší paradox mě čekal u sledování filmu, kde mně tato postava přišla docela nepříjemná, zatímco ostatní se mi silně zamlouvali. Vojna a mír stojí hlavně na hercích; rozkošné Audrey Hepburn (u které jde ale také velmi dobře pozorovat proměna její postavy v průběhu filmu), Henry Fondovi (pro mě největší sympaťák) a krom dalších také na příjemném překvapení v podobě Herberta Loma, jehož Napoleona jsem mu fakt „žral“. Dále jsou zde také velmi zdařile provedené bitvy (a vůbec davové scény), dobrá hudba a pěkně udělané kostýmy. A ať už mi to budete chtít věřit, nebo ne, za těch 205 minut jsem se ani chvíli nenudil (stejně tak při druhém zhlédnutí). P.S. Co se týče té ruské atmosféry, o které se zde několik uživatelů zmiňuje...ne, že by na mě dýchala z každého záběru, to netvrdím, ale obrovsky mě potěšila scéna, kdy umírá Bezuchův otec a u jeho postele je slyšet píseň posledního pomazání, a to v ruštině (v tu chvíli jsem ji cítil naplno). Výstižné komentáře: Véča, tahit (14.01.2010)

Instantní Tolstoj, který rozhodně neurazí je vizuálně líbivý, velmi dobře obsaný (Hepburn, Fonda, Ferrer, Lom), jen bohužel trochu prázdný. Nejspíš za to může i to, že se tvůrci snažili nacpat děj do tří hodin, což zákonitě nejde. Trošku mě i nudila forma vyprávnění, styl klasického velkého Hollywoodu, který se podle mě pro Tolstoje nehodí. Ve srovnání s Bondarčukem je tato adaptace jen slabým odvárkem, tak proto dávám nižší hodnocení. (23.11.2012)

Moje první setkání s veledílem Lva Nikolajeviče Tolstého dopadlo nadmíru spokojeně. Neočekávejte žádné "ryanovské" válečné běsnění, tohle není primárně válečný film jako spíš romantický, resp. vztahový, přesto jsou dobové bitvy natočeny vkusně a líbivě (pokud se to dá tak napsat). No nebudu předstírat, že by mě až tak zajímala ruská literatura anebo samotné napoleonské tažení, důvod, proč jsem "obětoval" tři a půl hodiny svého drahocenného času, se jmenuje Audrey Hepburn. Už jen to, že dokázala každou scénu, ve které se objevila, doslova prozářit, mluví, myslím, za své. Ale to není nic výjimečného, jelikož to platí u 99% jejích filmů. A ještě pár slov k Melu Ferrerovi, tehdejšímu partnerovi Audrey, chápu, že si to jeho role žádala, ale byl to prostě tragéd, který mě na celém filmu vytáčel fakt ze všeho nejvíc (anebo jsem možná jen žárlil, já vím, holt obsese :-). (23.06.2013)

V režii Kinga Vidora se Američanům v roce 1956 podařil téměř husarský kousek, a to natočení dvoudílného veledíla "Vojna a mír" s bezkonkurenčním mezinárodním hereckým obsazením. Tomuto filmu tleskám, ale současně velice chválím i zfilmované dílo režisera Sergeje Bondarčuka z Ruské produkce r. 1965 - Vojna a mír, které je zpracované a vytvořené v drsnější a prozaičtější reálii, než přepis USA. (26.02.2007)