Všude dobře, proč být doma

East of Eden revival. Další servírování tzv. životní partnerské pravdy skrz filmové médium- v podstatě stejně šablonovité jako kterákoli velkostudiová komedie- jen se to zdobí přívlastkem indie, takže tam místo lidí z plakátu civí poměrně oškliví (nebo zajímavě krásní?) a podivní ztroskotanci, kteří říkají ošklivá slova a pěstují maximální sexuální otevřenost. Navíc trpí i obvyklým paradoxem- Mendesova Amerika působí jako důsledná antireklama na rodinu, na děti, na manželství, na příbuzné, na kamarády, ba i na airolinie....ale přesto se nám usilovně snaží dokázat, že právě ústřední duo bude tou šťastnou výjimkou středostavovské mizérie. Ze sálu mizeli nadšení diváci, co měli pocit, že viděli něco tzv. "ze života" a projevovali nadšení nad tím, jak je ta folková muzika děsně alternativní, jak jsou postavy oživlí sousedé odvedle. Asi jsem na tento typ naivistické deprese moc optimistický a bezstarostný tvor. Možná proto, kým jsem, možná proto, s kým jsem, možná proto, že můžu být všude doma :) (03.08.2009)

Sam Mendes opisuje zvláštní autorskou dráhu, vlastně zcela opačnou než většina ostatních amerických režisérů, ve svém pátém filmu se vydává od hollywoodských velkoprodukcí na nenápadnou cestu k nezávislé kinematografii. Marginální rozpočet, místo velkých hollywoodských hereckých es neokoukané herecké tváře, jednoduchá story. Skoro to vypadá, že si elitní režisér chtěl vyčistit stůl i hlavu. Ona se to také špatně zvyšuje umělecká laťka, když hned na začátku své kariéry natočíte svůj nejlepší film. Tenhle úkrok je vlastně celkem logický. Sam Mendes výborně využil road-movie, tuhle velmi populární formu nezávislého filmu, a jeho koncept projet se Amerikou jako obludáriem je opravdu originální, to neuvěřitelné panoptikum podivných existencí a jejich ještě podivnějších rodin vzešlých z amerického multikulturalismu a akceptování odlišnosti vedoucí v jisté nadsázce ke světu abnormálně trhlých lidiček, ta americká multi-kulti odysea, je jedním z nejoriginálnějších pojetí subžánru, s jakým jsem se kdy setkal. Už sám ústřední pár je vzorem ulítlosti, dobře vystihující premisu, že každý člověk je naprostý originál, což ovšem v západní civilizaci vede k jakémusi životnímu absolutismu, což dobře ilustrují rodiny, skrze něž vede cesta Burta a Verony - sebestředně ukotvení sluníčkoví Burtovi rodiče, Veronina neskutečně afektovaná sestra (odpusťte mi ono slovo, ale nelze ji lépe charakterizovat než jako opravdu neuvěřitelnou krávu) a její vyhořelý muž, snobsky pozitivní pár odmítající kočárky a ulítávající na laktaci a rozmnožování mořských koníků, celkem sympatičtí spolužáci z Vancouveru s potlačovanou rodinnou tragédií či aktuálním rozpadem manželství poznamenaný Burtův bratr. Přehnaně liberální svět vede k rozostření jistot a pevných bodů, tím se nakonec pro naši dvojici stává místo, kde má jeden z nich kořeny. A to je možná jedno z klíčových poznání filmu - to, co hledáme, jsou zpřetrhané vazby k místu, k tradici, ke kontinuitě, k rodu...hledáme své kořeny. Ať už je zpřetrhalo cokoliv, zrychlená doba, přehnaně progresivní civilizační trendy, ono vyvýšení svých hodnot a životního stylu nad všechny ostatní, nebo třeba tragédie v rodině, ať už tím myslíme neštěstí, smrt rodičů nebo dítěte, či rozvod a ztráta kontaktů s jedním z rodičů...známe to i tady, uprostřed Evropy, náš svět se mění a my se budeme muset změnit s ním... Výborná komedie, překvapivě hluboký a dobrý film, byť na nejlepší Samovy opusy (myslím tím samozřejmě především Americkou krásu) nemá... (24.04.2014)

Vravela som si, to bude zase porovnávania s American beauty. Porovnávanie však nieje veľmi na mieste. Away we go je narácia, American beauty čistá reflexia... Away we go je jednoduchý, priamočiary a milý film. Slovko milý vystihuje jeho podstatu asi najviac. Mendes sa scenáristicky vybral správnym smerom, herecké duo mi v úvode k sebe príliš nesadlo, napokon si ma obaja získali. Film je svieži (nie však dokonalý), len ten slovenský preklad názvu je desne mimo. (12.10.2009)

Mendes opět jiný, opět výborný. Vyprávět téma "hledání rodinného zázemí" skrze nahláškovanou a výtečnou situační komikou nabitou road movie a skrze humor se tak svérazným způsobem dopracovat k tak upřímně znějícím životním pravdám, to umí jen málokdo. Komedie s občasnými dramatickými prvky a silným hereckým duem (třeskutě zábavný John Krasinski NA HRAD!) se tak dopouští jen drobné chybičky v poněkud delším závěru. (44. MFF KV - 9.7.08) (17.07.2009)

Po několika veskrze hlubokých a depresivních filmech si Mendes evidentně rozhodl odpočinout u oddechové indie jednohubky ze života dvou maloměšťáckých looserů mezi spoustou jiných, ještě větších, looserů (případně rovnou vidláckých hovad). Pokud na tomto kontrastu chtěl vybudovat v divákovi sympatie a ztotožnění se s ústřední dvojicí, moc se mu to nepovedlo, protože ve své rádobyindie ošklivosti a jednoduchosti jsou ošklivější a jednodušší než realita kterou se snaží zpodobňovat, ergo i přes to všechno nejsou sympatičtí skoro vůbec. Což ovšem není velký problém, protože jsou alespoň dosti vtipní... sice je poněkud tristní že z filmu snažícím se zrcadlit dnešní dobu jsou zapamatovatelné snad jen scény připomínající grotesku, ale proč ne, když právě díky nim se u filmu dá docela dobře pobavit. Jen je jeho nejspíš nechtěným vedlejším efektem, že ve vás dost drastickým způsobem prohloubí odpor k tomu mít vůbec někdy děti. 7/10 (14.10.2009)