Hugo a jeho velký objev

Film o filmech, pro lidi, kteří mají rádi filmy. Příběhově nejde o nic světoborného, ale v technickém provedení a smyslu pro detail odráží Marty samotného Meliese. Stejně tak staré úchvatné obrazy ukryté napříč celým snímkem. Dřív byl film o tom dělat sny, dnes všichni chtějí aby zachycoval realitu. Copak tu není místo pro obojí? (25.02.2012)

Hugo a jeho velký objev přináší úchvatnou vizuální přehlídku v režii Martina Scorseseho a jeho poctu nejranějším počátkům toho magického vynálezu jménem "Film." Asa Butterfield je talentovaný hoch, ale coby Hugo mi zde nebyl moc sympatický, přišel mi takový nepříjemný, pořád zamračený, ale nejspíš tak jeho postava měla vyznít. To už postava Chloë Grace Moretz se mi líbila více a to ji jako herečku opravdu nemusím, ale tady se mi docela zalíbila. A Ben Kingsley coby snad vůbec první mág a kouzelník filmového plátna, jehož snímky dokáží učarovat i po více, než 100 letech, Georges Méliès, tož to bylo tedy překvapení:) To je asi jediný bod, v němž mě Hugo trochu zklamal. Myslela jsem, že ono tajemství, které ukrývá malý robot, bude mnohem většího rozsahu a bude více překvapivější. Ale nakonec, co má větší hodnotu, než dávno ukrytý a zapomenutý poklad, jehož hodnota je nedocenitelná? A zvláště, když si vynálezce tohoto "pokladu" myslí, že už zcela jeho dílo ztratilo význam a nikoho nezajímá. Je to právě čas, co prověřuje kvalitu umění. A je to také nadčasovost, invence a genialita, která dokáže v počátcích z něčeho neznámého a téměř neobjeveného, co ještě vlastně ani není současností, vytvořit budoucnost. Je to něco, co překoná dobu, co ji předběhne, co dokáže v moderním světě ohromovat a přivádět v úžas stejně jako tehdy v letech, která jsou dávno minulá, pokryta prachem a upadla v zapomnění. A jedním z těch, kteří toto dokázali, je právě i Georges Méliès. (17.11.2014)

Hugo je neuvěřitelně komplexní rodinný film a zároveň je také velmi osobním filmem Martina Scorseseho, neboť on sám je vlastně oním (dětským) hlavním hrdinou, on sám se vyznává ze své životní lásky ke kinematografii, k filmu coby osudovému médiu, k celoživotnímu okouzlení. Hugo není obyčejný dětský film, je to snímek ryze postmoderně koncipovaný, fungující v několika vrstvách, jednak dětský (spíše klučičí) a tak zvláštně posmutnělý (melancholický) dobrodružný film (s důrazem na Verneovské okouzlení světem mechaniky a všelikých, nejen hodinových, strojů a hejblátek...), zároveň ale fiktivní metafilm o vzniku legendárního snímku z ranku rané fantastiky (zdráhám se ještě napsat sci-fi) Cesta na Měsíc, fungující zčásti rovněž coby fiktivní biografický film týkající se umělecké dráhy pionýra světové kinematografie, kterým byl režisér Georges Méliès (Ben Kingsley mu je dokonce podoben věrně i fyzicky), Martin Scorsese prostě v duchu svého velkého předchůdce rozehrává fantaskní hru s divákem. Je to krásná, byť velmi melancholická filmová cesta, která nás dovede až na samý úsvit kinematografie, jíž především vzdává Marty poctu, ostatně to je leitmotivem většiny jeho posledních filmů (vzpomeňme Letce a život Howarda Hughese, kde se tak děje konkrétně biografickým rámováním skutečné legendy světového filmu, podobně jako v Hugovi). Postmoderně příznačný je i synkretismus jednotlivých vlivů, či důraz kladený na silný audio-vizuální požitek, formu, 3D obraz, efekty a smyslové potěšení. Hugo je krásný film, který docení především poučený divák, ale i bez znalostí kontextu tu pořád zůstane řemeslně dokonalý a skutečně mimořádně originální a kvalitní snímek, který jasně mluví o tom, že Martin Scorsese není jen tak nějaký obyčejný režisér, ale jedna z největších postav světové režie všech dob... (04.02.2012)

Není to extra zábavné, napínavé ani vtipné, ale je to neskutečně "krásné". Těžko se to vysvětluje. Scorsese navíc dokonale pochopil 3D formát a zásadností pro zážitek ho plně zrovnoprávnil s barvou a zvukem - na ponechání Huga na později "na doma" ani nepomýšlejte! Každopádně pocta filmu na nejvyšší úrovni, která naprosto vtáhne. PS: Nekonečný dík distributorovi za ponechání originálního znění i ve 3D! (18.01.2012)

Je to pohádka, pohádka, na kterou do kina mohou jít i dospělí a může je to bavit. Však i mě to bavilo, ale přesto jsem se neubránila jistému zklamání. Co mi chybělo? Napětí. Vypadá to pěkně, člověk by se tam až rád procházel, herci hráli, hudba fungovala (ale už si ji nepamatuju, takže to nezapomenutelný kousek není), ale nemělo to spád. Navíc smrt Hugova otce je taková prázdná věc, muselo k ní dojít, jen aby Hugo šel na nádraží, kde se potkal… Navíc proč dostal tu knihu? Proč nedostal zpět svůj zápisník? Proč v jeho snu řetízek v jednom záběru ležel v kamení a ve druhém na pražci? A proč…? Nevím, prostě mi celkový zážitek trochu kazí spousta otázek a neuspokojená tužba po napětí nebo dobrodružství, kde člověk zapomene dýchat. Nebylo ve filmu nic, na co bych nechtěla zapomenout. Je to pěkný film. Vizuálně hezky odvedený. Ale ve 3D být přece nemusí, i 2D by mu to moc slušelo (bohužel místní kino to nabízelo jen ve 3D). Odcházela jsem z kina s lehkým zklamáním, ale přesto vím, že jsem zhlédla pěkný film zaměřený na malého diváka. Je to film bez násilí a o opravování. Pro něžnou duši akorát. Kdybych měla malého prcka, klidně bych mu to pustila. Ale už bych se na to s ním nekoukala, nesedla bych si k TV - jak se mi to občas stává, když jdu kolem a jede tam něco zajímavého - to bych šla raději uklízet. (07.02.2012)