Božský

Bezchybná režie (Sorrentino vypadá jako veliký talent), skvělý střih a kamera. Co se vizuálu týká, nemá Il Divo nejmenší chyby. Bohužel si sám trošku podráží nohy scénářem, který je zahlcen takovým množstvím postav, že se mi poprvé v životě stalo, že jsem se místy absolutně ztrácel v tom, kdo je kdo. Nebýt toho, že jsem nedávno viděl Falconeho, tak bych se orientoval ještě méně. Škoda, být to přehlednější, tak mám dojem, že koukám na kousek srovnatelný s nejlepšími Scorseseho filmy. 80% (11.12.2010)

Tradičně skvělý Sorrentino v hlavní roli s úžasným Tonim Servillem (v něčem je jeho Andreotti ještě podmanivější postavou než životem znavený bonviván Jep z Velké nádhery, s nímž postava "Božského" sdílí náznak životní osamělosti). Už v prologu, který nás za doprovodu chytlavého soundtracku provede neblahým koncem osob z Andreottiho okolí, nastaví Sorrentino styl, který posléze v šerém svitu kamery buduje až k závěrečné sekvenci, kdy bývalý sedminásobný italský premiér stane před soudním tribunálem. Il Divo je film chytrý, svižný a především neskutečně poutavý. Sorrentino je zkrátka králem vypravěčů naší doby. Jediné, co mě na jeho žhavém díle trochu mrzí, je, že zcela neuspokojí zvědavost, již vzbuzuje; zachycuje totiž pouze fragment Andreottiho pozdní éry v 90. letech a k minulosti se vrací spíše sporadicky skrze okrajové motivy (zpověď) a vnitřní monology samotářského politika, jenž ovlivňoval nejvyšší patra Itálie od druhé poloviny 40. let. (10.05.2024)

Sorrentino se svou režií dotknul dokonalosti a scénářem se přiblížil ke genialitě. Je to celkem složitý film a ikdyž mu místy nezasvěcený čověk nerozumí (a Sorrentino mu záměrně ani nic neulehčuje), máte pocit, že jste svědky něčeho dosud neviděného a o dost chytřejšího než jste vy samotní. A navíc takové nekompromisní pojmutí složitého lidského charakteru hlavní postavy (pana Andreottiho) se snad povedlo jen ve filmu "Až na krev" a to převážně díky výkonu Daniela Day Lewise. Velká poklona také patří výběru hudby a herců, ale to je vlastně u geniálně zrežírovaného filmu samozřejmostí. (18.02.2011)

Minislovník na začiatku napovedal, že reálie a fakty budú zohrávať dôležitú úlohu. No to čo nasledovalo potom bol nezvládateľný pretlak na vstupe do trápiaceho sa mozočku diváka. Viem si názorne predstaviť, že keby šlo o klasické spracovanie politického-mafiánskeho thrilleru v polovici by som to už rezignovane vzdal. Ale nekonvenčný prístup, ktorý z tohto filmu priam sršal, doprial i človeku nezasvätenému pôžitok z divokej jazdy politickým skanzenom plnom postavičiek s preexponovanými charaktermi, ktoré vyvolávali viac dojem satiry ako serióznosti témy, ktorú zobrazovali. Tak som teda nakoniec z kina nevychádzal o nič múdrejší, ale zato vonkoncom nie znudený. (06.12.2008)

Divácky velmi složitý podívaná, na kterou jsme si ale už u Sorrentina zvykli. Bohužel Božský naráží na to, že pokud nejste znalý dané látky, tak díky Sorrentinovu zpracování budete často hodně mimo, protože kdo se u nás orientuje v italské vládě 80-90 let. Filmařský styl je hodně zajímavý a neotřelý. Toni Servillo je skvělý jako vždy. Bohužel jsem byl po většinu času naprosto ztracený ve změti událostí a jmen. Velice zajímavě zpracovaný film, ale pro většinu z nás bohužel naprosto neuchopitelný. (09.11.2016)