Režie:
Wim WendersScénář:
Wim WendersKamera:
Franz LustigHrají:
Campino, Dennis Hopper, Giovanna Mezzogiorno, Jana Pallaske, Milla Jovovich, Sebastian Blomberg, Lou Reed, Melika Foroutan, Udo Samel, Anna Orso (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Finn Gilbert (Campino), úspěšný německý fotograf, který žije život na plné obrátky. Změna však nastane, když jen zázrakem unikne smrti při autonehodě. Od té chvíle ho pronásleduje záhadný muž (Dennis Hopper). Finn ve snaze změnit prostředí odjede do Palerma, ale i tam ho tajemná postava dostihne. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Videa (1)
Recenze (47)
Vidět "Palermo Shooting" přímo v Palermu se mi jevilo jako moc dobrý nápad, prostě trefné. Ovšem opět jsem tím porušila léta budovanou tradici, že filmy a odborné texty na dovolenou nepatří. Každopádně jde o první film Wima Wenderse, který jsem viděla najednou, u kterého jsem několikrát nezaspala nebo který jsem neprospala celý. Vtipně vybraný, přirozeně bilingvní, známý německý rocker v hlavní roli není překvapivě dobrý, on prostě výborný je. Stejně tak kamera, soundtrack a všechny ty bergmanovské a antoniovské odkazy. Čistá radost, tím spíše doma, zopakovaná na slušném prostoru, který art kino vyžaduje. Hloupý český překlad názvu komentář nezasluhuje. ()
Z nových filmů Wima Wenderse je podle mě nejlepší Země hojnosti, z níž stejnojmennou skladbu nazpívanou Leonardem Cohenem si pouštím dodnes. Tento fotografický (nikoli mafiánský) Palermo Shooting má své místo v linii díla Pana režiséra, ale asi ne už v jakési podstatné filmové historii. Zkrátka je jasné, že už u mě vyprchává původní přízeň smínku, a je nutno říci, že byla podnícena prostě vynikajícími okolnostmi: film jsem viděl na Febiu 09, poslechl si komentář samotného Autora, zúčastnil se diskuse a poté si nechal Wendersovu knížku (Dech anděla) počmárat obrovským podpisem lihovkou. 8-) ()
"Dennisi, zastřel ho dělej, dělej, zastřel Campina, rychle, než se ten film pokazí ... !", můj vnitřní monolog cca v polovině stopáže. Ze zásady si o filmech, na které jdu zjišťuji co nejméně informací dopředu. Wendersovy filmy z posledních let jsem nucena brát s rezervou. Proto mne nový Wenders v prvních minutách velmi nadchl a následně dost zklamal. Příčina je popsána zde: Film je jakoby rozdělen do dvou částí. První neprostupná, vizuálně strhující a stimulující: plná náznaků, symbolů, kreativity ve ztvárnění snového prožitku (viz skvělá scéna v Palermu na náměstí). Tápala jsem, ale neztrácela jsem se. Skládačka ke skládání, která nenudí. Občas sice vyběhne na filmové plátno nějaká zbytečnost, ale je vyvážena vynikající střihem. Druhá polovina je poznamenaná příchodem mladé dívky, skrze kterou má dojít k jakési transcendenci nebo možná katarzi? To se Wendersovi stalo už jednou v Lisabonském příběhu, kde mladá dívka rozehnala chmury postaršího pána :). Tady jsem se začala obávat o osud filmu. Atmosféra je odlehčena, střih se zvolní, efekty a nápady zmizí a pomalu se v romantickém rozjitření do filmu vkrádají nepotřebné dějové odbočky a především - a to je to nejhorší - autor se pokusí interakcí mezi hlavním hrdinou a dívkou celou situaci "vysvětlit". Ale ne přímo. Pomocí jiných náznaků, tentokrát banálních: úvahy o neviditelné realitě - lásce, pravdě, smrti. Zjednodušené úvahy o umění, středověkém pojetí smrti atp. Cesta, krajina, náklonnost, obavy a nakonec - tristní závěr. Měl film sdělit, že jediný únik z existenciální úzkosti je skrze ženu a plný prožitek každého dne? Proč takové plýtvání skvělým filmovým materiálem! (5 + 3): 2 = 4 ()
Formálně je „Palermo Shooting“ velmi povedené (nechápu český překlad názvu „Přestřelka v Palermu“ – přestřelku si představuji jinak, slovo „shoot“ znamená jednak „střílet“ a jednak „udělat snímek“) – výborná kamera, zvuk (nediegetická hudba přechází na diegetickou), i to ztvárnění duševního rozpoložení hlavního hrdiny skrze změny poměru jeho fyzického těla k interiéru hotelového pokoje by mi nevadilo. Film ovšem zbytečně rozřeďuje jeho přílišné vysvětlování, doslovnost a banalizace zajímavě vytvořeného příběhu a atmosféry, když se hrdinovy existenciální úzkosti začnou v druhé půly filmu přelévat v banální a jaksi „wendersovsky neuchopitelné“ filosofické úvahy na téma smrti, které už bohužel mnohem lépe a méně banálně vyjádřili jiní (Wendersem vzpomínaní). Wenders by chtěl ve svých filmech vyjádřit tak mnoho ... Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby film zůstal u rozehráté hríčky snového proplétání pravděpodobnostních linií příběhu, spuštěné „osudovou fotografií“. Ovšem už jenom kvůli té formě je „Palermo Shooting“ film, který stojí za to vidět. (Věnováno M. Antonioniovi a I. Bergmanovi.) ()
Dřív plynul čas tak nějak jinak, tvrdí Finn Gilbert na začátku filmu. Fotografie je umění, které velice obdivuji. Na tento snímek jsem se moc těšil a nebyl jsem zklamaný. Je plný krásných fotek, zajímavých myšlenek, zvláštních dialogů, divných snů a hezké hudby. A kdo že to v tom Palermu (Matka přístavů) vlastně střílel?....jakoby každý spánek byl malá smrt. A po dlouhé době je "teď" prostě TEĎ. Můžu si vás vyfotit? Memorandum na konci filmu bylo mrazivé. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (4)
- Ve scéně, kde Finn (Campino) a starší dáma diskutují o svých fotoaparátech, dáma pronese, že její fotoaparát je starý čtyřicet let. Ve skutečnosti má však model Leica M7, jenž byl uveden na trh až v roce 2002. (Caelos)
- Režisér Wim Wenders natočil snímek ve svém rodném Düsseldorfu. (Caelos)
- Film byl věnován dvěma režisérům, kteří zemřeli ve stejný den v době jeho vzniku: Michelangelo Antonioni a Ingmar Bergman (30. července 2007). (WernerDMZ)
Reklama