Zažít Woodstock

Scénář: James Schamus .. O hipících vlastně bez většího než malého množství hipíků v ústřední roli. Podle zvolené předlohy se ani nedá čekat film, kde bude legendární koncert a jeho návštěvníci hrát hlavní roli. Zato zde máme okolnosti rodinné, homosexuální, mizérii jednoho maloměsta a především ze zákulisí příprav, které svou nabídkou sám Elliot Tiber odstartoval. Určitě zarazí až nemístně komerční pozadí celé akce a především stále usměvavý Jonathan Groff, který létá helikoptérou a peníze rozdává na potkání. Kdekdo asi čekal "taking" v nějakém ze stovek tisíc příběhů návštěvníků, ale o ty se děj jen občas otře a o samotné koncertující ikony nezavadí vůbec. Režie sice poskytne pár hezkých nápadů, hrátek s obrazem a dobová výprava je velice precizní, problém ale je, že to není nijak pohlcující a podání se místy dost vleče. Za vidění přesto určitě stojí. Na poctivou koncertní hudbou a pravými drogami si můžete zajít kdykoliv sami... (06.12.2009)

Co je to sakra za kluka, který vypadá jako mladý Al Pacino?:) Tak neuvěřitelně sympaticky a přirozeně ztvárněný charakter v podání neznámé herecké tváře jsem už hodně dlouho neviděla. Demetri Martin naprosto skvěle ztvárnil milého, přátelského a slušného kluka. Klidně to mohl být jeden z těch obyčejných kluků, kteří si nikdy nemysleli, že by se mohli stát součástí něčeho velkého. Ale byl to právě on, který stál u zrodu jedné z nejlegendárnějších (nejen) hudebních událostí historie. Právě jeho postava, i její vývoj se mi velmi zalíbily. Zvláště, když jsem rozpoznala, že zde funguje nějaké to jiskření s určitými mužskými postavami, začal můj zájem ještě vzrůstat. A ona možnost nějaké té "boy action" se nakonec uskutečnila a ta scéna mi způsobila horkost po těle:) Právě díky silnému příběhu, zajímavým a skvěle ztvárněným postavám v podání Lieva Schreibera, Jonathana Groffa, Jeffreyho Dean Morgana, Imeldy Staunton, Paula Dana či milému překvapení v podobě Kelli Garner, mně vlastně ani nezajímal samotný koncert. Ang Lee dokázal vytvořit tak silnou hereckou sestavu a zpracovaný příběh, že jsem ani neměla potřebu, aby se nějaká část filmu koncertu věnovala. Přála jsem si tam být. V té době "květinových dětí." V době, kdy lidé nosily dlouhé vlasy, zvonáče, tancovali (nazí:) v přírodě, poslouchali hudbu, brali všechno možné, a nezajímalo je, kdo má na sobě jaké oblečení, jak vypadá, či jakou orientaci má. Nebáli se vyjít ven takoví, jací prostě jsou. Nikdo je nekritizoval za vzhled, za to, že by měli být jiní, lepší, obyčejnější či "zapadnout." Neříkali jim, že "musí, aby..." Neptali se jich "Proč?" Byli svobodní. Tak strašně jsem si přála, se tam ocitnout. Zažít Woodstock. Protože být takto v této době mě strašně ničí a dusí... (26.09.2012)

Výborná první polovina s ucházejícím tempem, skvělými postavičkami a zajímavými segmenty (zejména pro někoho jako jsem já, kdo by si přál Woodstock zažít a poslouchá 60s a 70s hudbu) je poněkud rozmělněna v druhé polovině, ve které jsou tripové sekvence, tempo se ztrácí a vůbec film směřuje tak nějak do nikam. A i ty některé výborné postavy (tranvestita) v té druhé půlce vlastně už jen sedí, kouří a čumí. (21.08.2009)

Ang Lee nikdy nezažil Woodstock a z jeho filmu ho nezažije ani nikdo jiný. Suchý a nudný jest Zažít Woodstock. Jediné plus je pak, že během pár minut už budete vědět jak film bude vypadat. Woodstock zazní jen jako slovo, muzikanti se ani nemihnou a ba co více nejsou slyšet. K tomu přidejte jednu z nejnudnějších postav filmové historie a jeho nekustečně nezáživnou rodinu. Jedna scéna v blátě nezachrání křečovitý pokus o vytvoření atmosféry tehdějších "květinových dětí". To už mi atmosféra přišla lepší i ve Waynově světě při přípravě Waynestocku. Kdo mi uvízl v hlavě je věčně (asi mimo roli) zhulený Emile Hirsch a pak Schreiber v ženských šatech. Bohužel ani ta zhulená atmosféra ve filmu není. Tohle je jedno z nejhoriších věcí a zklamání v roce 2009! (30.01.2010)

Dokonale obyčejné melodrama schematicky podkuřující liberálnímu publiku (viz samoúčelné scény užívání drog a klišovitá povaha generačních konfliktů) se od hromady jiných hippie-filmů liší svou překvapivě bezprostřední svobodomyslností stran sexuálních orientací. Je osvěžující vidět mainstreamový film, kde se nemusí sáhodlouze vysvětlovat, kdo to jak má, ani lajnovat žádné jasně dané kategorie. Ačkoli tedy film titulní happening pojímá naivně a idealisticky, navíc skrze rámec melodramatu, tedy tradicionalistického, až konzervativního žánru, podává unikátně přesný obraz doby sexuální revoluce. Výsledek pak vlastně lze chápat jako hippie-melodrama, tedy film pro generaci hippies v době, kdy ona zestárla a sama vstoupila do konzervativní fáze (film je adaptace stejnojmenných memoárů Elliota Tibera, které vyšly v době, kdy autorovi bylo 72). PS: Český distribuční titul "Zažít Woodstock" je krajně zavádějící, protože film není o Woodstocku coby hudebním festivalu na pódiu a před ním, ale tak říkajíc o pár lidech v zákulisí. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.08.2009)