Muž a jeho pes

Působivý příběh starého muže jenž se najednou ocitne na ulici a jeho jediným přítelem je pes. Námětem i když nově zpracovaným byl film UMBERTO D. (Vittorio De Sica). Skvělé herecké obsazení, vedle velkých hvězd i řada nadějných talentů obzvláště pak Hafsia Herziová. První film Jean-Paul Bemonda od jeho mrtvice ... umělec se rozhodl snímek věnovat mladým handicapovaným lidem s nimiž se setkal během své dlouhé rekonvalescence. (15.02.2009)

Hrozně nudný, špatně natočený film s nepříjemnou tklivou hudbou. Je to také divné, prázdné, rozpačité. Viděl jsem většinu Bebého filmů, mám mnohem raději jeho bezstarostnou, frajerskou polohu. Tady nemá moc co hrát - stačí se jen smutně koukat - a evidentně, podle jiných komentářů, to spoustě lidí stačí. To já si radši pustím podesáté Bezva fintu. (17.04.2023)

Vlastně všichni moji oblíbení mají pravdu od Marigolda přes Janurybu, konče flankerem. Belmondo tento film o stáří a opuštěnosti zvládl skvěle. I příběh je dobrý, drásavý, naléhavý. Sprasen je scénář a je to škoda. Tolik nelogičnosti, tolik přeskoků děje (kdy se kurva ten pes ztratil?). Lejla, tedy Hafsia Herzi si lehá k Charlesovi do postele, to opravdu byla taková děvka, neměla deku navíc? Neví s kým má dítě ale napřed ho chce jen ona pak oba tatínkové, z čehož jeden se pod psychickým tlakem rozbrečí. Madam líbá Charlese a opírá si hlavu o jeho rameno, zárověň ho vyhazuje na ulici. Co jsi dělal Hustere, proti zprasení tohoto filmu z tak úžasným, smutným námětem? A to upozorňuji, že jsou mi psi ukradeni... (31.03.2012)

Velké psí oči. Tenhle film se skutečně snaží z diváka vymámit dojetí jako ten roztomilý voříšek, co žebrá o kus šunky. Jen málo scén v něm má přirozenou vnitřní sílu jako magické setkání Belmonda s Maxem von Sydow. Huster si vypomáhá (naštěstí snesitelnou) přepjatostí a velkými gesty, které jsou částečně v rozporu s jeho snahou režírovat vzdušně, přirozeně a šaramantně. Každopádně Belmondo navzdory očividné únavě a strhanosti stále dokáže chytit rošťáckým úsměvem a očima, v nichž život vesele jiskří jako za starých časů. Dobrá je i Rombiho hudba, která občas vypomůže tam, kde se nedaří překonat dojem konstruktu a citového vyděračství. Příjemně zaobluje hrany. Příběh o bezútěšnosti stáří a o tom, jak důležité je najít v nezměrné beznaději alespoň kousek pevné půdy, ve výsledku zaujme a pokud člověk odbourá averzi k okatému hraní na city, může pocítit i záchvěvy čehosi hlubšího. Muž a jeho pes určitě nepřináší kus skvostné filmařiny, každopádně pro Belmondovy (a Sydowovy :o)) fanoušky se jedná o příjemný snímek. (19.05.2009)

Film se až upjatě drží tradičního starého vyprávění filmových příběhů, bez prolínání různých jiných dějových linek, bez flashbacků a podobných trendy scénáristických vylepšenin dnešního polouměleckého dramatu. Trochu tak navazuje na italské neorealistické filmy o chudých či společností vyvržených jedincích. Smutný film to jistě je, však je také o stáří a to veselé nebývá. Ale také je to snímek velmi sentimentální a klišovitý. Belmondo se však loučí se svými diváky tak, jak by si to zasloužil každý velký herec. Kdyby byl méně nudný úvod a trochu jiný i závěr filmu, neváhám se čtyřimi hvězdičkami! (23.05.2009)