Umění lhát

Dávám čtyři - a dávám je rád. Umění lhát = netypická, zdaleka nejen romantická komedie, která je chytrá, vtipná i dojemná zároveň. Ricky Gervais dokazuje, že pokud jde o ten nejsušší možný humor, nemá konkurenci. Překvapil mě ale tím, jak zvládal dramatické polohy (scéna s matkou). Film je třeba brát jako jakési poselství, cestu do zvláštní lidské duše žijící ve zvláštním světě pravdy, a jako vtipný námět pro zdravé zamyšlení se. Pak funguje skvěle.__P.S. Pokud se vám líbilo Gervaisovo Město duchů, neváhejte ani chvíli.__P.P.S. Pokud se vám Město duchů nelíbilo, váhejte... Ale Umění lhát tu šanci stejně dejte. Možná vás mile překvapí. Nelžu. (27.08.2010)

Slabé a nedotažené. Nápad se světem, kde člověk říká jen to, co si myslí, je suprovej, ale přijde mi to takové mdlé. Jednak se mi nelíbilo, že třeba zneužívání moci, kterou hlavní hrdina měl, nebylo zase až tolik - snad kromě vymyšlení náboženství. Po komediální stránce mi to nepřišlo nijak extra a romantický pasáže s Jennifer Gardner, kterejch je ve filmu taky až příliš, mi až vadily. Jak už jsem psal, prvotní nápad filmu je skvělej, ale ten koncept podle mě ani pořádně nefungoval, nosnej příběh to pořádně nemělo a ani bych to neoznačil za nějak záživnej film. Za týden si nevzpomenu ani na žádnou hlášku a znova si to taky pouštět nebudu. (14.06.2012)

Někde jsem narazila na domněnku, že kdyby lidé neuměli lhát, nikdo by se nedožil třicítky - až do této chvíle jsem byla stejného názoru, díky fantasknímu pohledu Rickyho Gervaise jsem nucena jej přehodnotit, i když se budu zrovna jako on pohybovat na úrovni konstruktivní imaginace, jsem ochotná se zamýšlet, což se mi u komedie často nestane... V Rickyho světě rozhodně víte, jak si ve společnosti stojíte a kde je vaše místo, pokud přijdete na svět se statutem losera, zvyknete si na něj a veškerá agresivita se tím odbourá - jak jinak si vysvětlit klid, s jakým Marc přijímá všechny invektivy okolí, jenže, kdo by pak toužil být na jeho místě, s vyhlídkou jen těch horších časů, které končí ve "Smutném domě pro staré beznadějné lidi"? Možná proto člověk vynalezl lež a je zvláštní si uvědomit, že svět bez lží by nás připravoval o veškeré naděje, snažení i šance... Na druhou stranu by bylo velmi osvobozující slyšet od muže, který rozhodně není předmětem vaší touhy: "Vím, že na tebe nemám", nebo jen tak na ulici důrazně usměrnit otrapu: "Vůbec se na mě nedívej, nelíbíš se mi!", hmm, něco do sebe by to mělo, raději však setrvám v našem modelu lží, kde právě ty milosrdné stojí za to, aby byly vyřčeny. I když si snímek v mnohém odporoval a tempo často pokulhávalo, rozhodně stojí za vidění. Nekecám :-). (19.06.2013)

Velice zajímavý nápad, britský suchý humor (i když je to americký film, ale Ricky zůstal Britem, a to i tou výslovností!), škoda jen té naprosto zbytečné a nakonec vlastně nedořečené náboženské linie. Kdyby t zůstalo jen u linky práce-holka-co znamená lůzr, je to sevřenější a dá to mnohem víc. Ale pořád na současné poměry nadprůměr, i co se dialogů týče. Jen Jenifer Garner kvapem odkvétá a začíná připomínat spíš opičku s botulotoxinem ve rtech. (12.03.2010)

Tvrdý oříšek. Film má skvělý scénář a strašnou režii a v jádru je mnohem víc dramatem než komedií. Jak ho tedy hodnotit? Vezmu to trochu zeširoka. Ricky Gervais je na první pohled bachratý nehezký knedlík s krhavým zrakem a úsměvem lasičky. Zdánlivě slepá ulička evoluce a člověk, kterého byste například nenechali o samotě se svým dítětem nebo životními úsporami. Dobře ale ví, jak nepříznivý první dojem vyvolává a umí si z toho dělat srandu, která chvílemi až fyzicky bolí. V seriálech Kancl a Komparz používá sice staleté komediální principy o pýše, která předchází pád, ale modifikuje je tak, že se pocit bezvýchodně trapných situací přenese i na diváky. V Umění lhát steče po jeho zádech tolik studeného potu, že často rozleptá i vděčnou situační komiku, která se sama nabízí a očekávatelně se podobá filmům jako Lhář, lhář nebo Božský Bruce. Idea světa, v němž nikdo neví, co je lež, outsider Gervais ji v zoufalé situaci "vynalezne" jako východisko z potíží a získá tak převahu nad bezelstným okolím, je skvělá. Do jisté míry sice souhlasím s výhradami Flippera nebo Hellboye - dílčích nedůsledností se ve filmu opravdu najde celá řada. Kupodivu mě ale nerušily. Dívám se na ten film spíš jako na podobenství, bajku. Je spíš karikaturou, která několika tahy vystihne a zveličí nedostatky terče výsměchu, než pokusem o realistickou kresbu. Předmětem satiry jsou všechna Rickyho oblíbená témata. Nerovnost šancí, pokrytectví politické korektnosti a vlastní neschopnost s ní správně zacházet, ale hlavně trnitá cesta naplnění prosté lidské touhy být akceptován. Ještě víc než ve zmíněných britcomech se tady ukazuje, že zejména to poslední je Gervaisovo vlastní osobní trauma a že filmem, který má bavit, něco naléhavě vzkazuje. Jenže - sneseme to od komika? Při troše ochoty nahlížet na věci z nového úhlu stojí Umění lhát za pozornost. 70% (27.07.2010)