Všichni jsou v pohodě

Film je de facto remake italskýho filmu Všem se daří dobře s Marcello Mastroiannim, takže bych sem klidně mohl zkopčit koment od tohoto filmu, protože beztak ten koment nikdo nečet a byl bych z obliga, ale to by mě hryzalo svědomí, že jsem tuhle databázi ochudil o můj veledůležitej názor na tenhle film, kterej jistě každýho strašně zajímá. Nejsilnější složkou filmu je jednoznačně Robert De Niro, jen díky jeho výkonu vyniká celá bolestná podstata filmu a skutečně bych nechtěl být v jeho kůži ani na jednu minutu. Hrozně se mě líbilo jak fotil, to bylo nejlepší na celým filmu a ocenil jsem, že během závěrečných titulků ty fotky ukázaly, třeba ten autobus, taková milá a upřimná fotka. No a nemůžu nezmínit konec. Znáte to, někdy scénarista tlačí tak na pilu že nás obláží závěrečným dojímavým patnáctiminutovým projevem hlavního hrdiny v marné snaze zaslzet oči po celým světě. Tady jsem nenašel ani milimetr neupřimné citové gradace ve snaze dojmout i sedací soupravu před TV. Tady stačil krátký, ale zato upřimný záběr na jeden obraz a pak do očí Roberta De Nira a z očíček začaly skákat slzy jak paragánská jednotka při výsadku. (27.11.2010)

Kontaktní road movie od které jsem nečekal nic a dostal jsem poměrně hodně. Možná je to tak i správně, protože to co je dokonalé na pohled je obvykle prázdné uvnitř a tenhle snímek dokonalý není ani za mák, má spoustu chyb nehledě na to, že konceptuálně připomíná Mendesovo Away we go. Ale i přes chatrnější scénář a pár podivných eskapád do nichž je hlavní hrdina jen tak mimochodem jakoby zapojen je to podívaná velice příjemná. V poslední době mně dojalo máloco, ale Everybody's Fine se to podařilo na plné čáře. (08.02.2010)

Hořké putování s optimistckou tečkou. De Niro jako unavený důchodce, který nechtěl nikdy víc než být dobrým otcem, je výborný, jeho cesta za dětmi hořkne každou náštěvou a kdyby skončila jeho návratem z cesty, nad hromádkou dopisů, byla by to emocionální pecka, na kterou bych jen tak nezapomněl. To, co následovalo, výrazně změnilo atmosféru celého příběhu, čímž neříkám, že k horšímu. Jen to z velké části přepsalo náladu, kterou předtím příběh budoval, a převrátilo jeho vyznění. Líbilo se mi to tak jak to bylo a líbilo by se mi to i kdyby to skončilo o 5 nebo i o 10 minut dříve. V obou případech u mě fungovalo, potěšilo jako filmový zážitek a současně vedlo k zamyšlení nad některými momenty a pralelami, nad životem i vztahy, nad směrem, kterým kormidlujeme svůj život. Nenápadný film s výrazně pomalým tempem, nahořklou chutí, dojemnými momenty, milým pohlazením v závěru a opravdu dlouhou dochutí. (09.02.2014)

Já nevím, co na tom filmu ostatní vidí špatného a průměrného. Mě to teda zaujalo od začátku a bylo mi uplně jedno, že Robert De Niro hraje postavu, která se k jeho povaze naprosto příčí. Dědkovský léta holt dorazí ke každému. Nuda to nebyla, citově to přeteklo kam mohlo a hlavně se v tom filmu objevil krutý úděl člověka, že nakonec vždycky zůstane sám. (18.04.2010)

Nevím proč, možná to způsobil vzhled plakátu, ale před puštěním jsem si vsugeroval, že se jedná o komedii, a to mi dost možná pokazilo dojem z filmu. Tohle totiž není komedie, ale tzv. "příběh ze života". Není špatný, ale pokud se chcete zasmát, budete zklamáni, jako já teď. Robert De Niro tu představuje prototyp otravného člověka, který na potkání vypráví, co, proč a jak bude dělat - to je dost trapný v běžném životě a ve filmu zrovna tak. Popravdě nevím, proč se k tomuhle propůjčilo tolik známých tváří. (07.02.2010)