Duše Paula Giamattiho

Námět zajímavý i Paul Giamatti jsou zajímavý, ale jinak bída. Zápletka s Rusy, pašováním a rádoby herečkou je prostě tristní a zabředává až někam do českých vod filmového průmyslu typu Kameňák. Na rozdíl od Eternal Sunshine of the Spotless Mind má tato surrealistická komedie prostě nudný scénář, díky kterému se film po čase už jen vleče jako šnek do svého konce. Ani s Woody Allenem by to asi nedopadlo o moc lépe, možná i hůře a tak jen doufám, že až se příště Sophie Barthes bude zdát nějaký sen a zas se podle něj rozhodne natočit nějaký film, dá alespoň ten scénář někomu schopnějšímu. (6/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)

Navnadit pro začátek kaufmanovsky vyhlížejícím světem, následně ještě více nabudit občasnými náznaky kaufmanovského smíchání podivného světa s ještě podivnější romancí v totálně podivném (obrazově, narativně i obsahově vysoce invenčním, bizarním a podmanivém), zkrátka typicky kaufmanovském, výsledku a pak svému slovu ani zdaleka nedostát, to se hned tak nevidí. Pravidla zdejšího světa jsou zoufale nepromyšlená a už vůbec ne dovysvětlená, romance v podstatě neprobíhá a namísto gigantické mozaiky á la Věčný svit neposkvrněné mysli se vám dostane v druhé půli tak fádní, lineární a všehovšudy obyčejné báchorky "chci zpět, čeho jsem se vzdal", až vás pocit jistojistého podvedení zaručeně nemine. Jediný, kdo odvádí skutečně řádný výkon a zároveň se dopouští očekávaného balancování mezi komedií a tragédií je výtečný Paul Giamatti, s přehledem dominující dramatickým sekvencím, ztvárňujícím strýčka Váňu, tak těm tragikomickým, v nichž jeho přeslavný ztrápený výraz (viz. Bokovka, American Splendor atd.) doznal prozatím nepřekonatelného levelu. 5/10 (44. MFF KV - 9.7.08) (17.07.2009)

Konečně opravdu klubový film, který osloví ne všechny diváky. Je absurdní porovnávat film s Allenovou tvorbou - autorka přiznává inspiraci jeho filmy, ale stejně tak se podle popisku filmu inspirovala i Jungem a s jeho dílem film nikdo neporovnává. Spíš než k Večnému svitu mi film stylově připomínal V kůži Johna Malkoviche. Je to snímek, který je třeba vidět a v Karlových Varech patřil minimálně k nadprůměru. (12.07.2009)

Velice "chytrý" snímek, který si hraje na něco víc než je. Přišlo mi, že celá ta idea, nápad je postavený vzhůru nohama, není to záživné, nemá to ten správnej říz ani charakter vtáhnutí diváka do děje. Což o to, Giamatti byl přesvědčivej, párkrát jsem se pousmál nad nějakou tou komediální scénkou, ale ta nuda by se dala krájet a je všudypřítomná po celou stopáž. Určitě to vidět už nechci a ani nedoporučuji, aspoň ne před spánkem. I když je to takový rozporuplný film. No posudťe sami. Za mě 15%. (11.07.2012)

V koži Paula Giamattiho. Asi na klasickú surrealistickú bombu scenáristu Charlieho Kauffmana chcel náš distribútor odkázať. Bol to síce vtipný nápad, lenže pri porovnávaní týchto dvoch filmov odchádzajú Cold souls jasne porazené. Ak točím film, kde nahliadam do ľudských duší, chce to originálny vizuálny štýl a množstvo nápadov. Tie Sophie Barthes bohužiaľ nemala a iba melanchólia nestačí a hravosť nahradiť nedokáže. Námet je síce super, ale je ako stvorený pre tandem Kauffman Jonze/Gondry. Ako klubovku ale tento film beriem pozitívne.Tá ruská herečka, čo hrá herečku, je nenormálny kus. (10.07.2012)