The Last House on the Left
Posledný dom naľavo
Režie:
Dennis IliadisKamera:
Sharone MeirHudba:
John MurphyHrají:
Sara Paxton, Monica Potter, Garret Dillahunt, Tony Goldwyn, Josh Coxx, Spencer Treat Clark, Aaron Paul, Riki Lindhome, Martha MacIsaac, Michael BowenVOD (2)
Obsahy(2)
Mari Collingwoodová přijela s rodiči strávit prázdniny na jejich letní sídlo utopené uprostřed hlubokých lesů. Dívka poprosí matku, ať jí půjčí auto, a sama se vydá do nedalekého městečka navštívit starou známou. Zatímco si obě kamarádky referují o svých životních peripetiích, náhodně se seznámí se sympatickým chlapcem s tajuplně nevinnou tváří. Za chvíli se už všichni tři ocitnou v jeho motelovém pokoji a balí jeden joint za druhým. Jejich drogový večírek přeruší příchod mladíkových příbuzných. Ti se chtějí nepohodlných svědkyň zbavit. Obě dívky totiž vstoupily do cesty uprchlému psychopatickému vězňovi Krugovi a jeho kumpánům. Paige zavraždí, ale Mari, navzdory tomu, že ji znásilní a postřelí, dokáže utéct. Snaží se dostat k rodičům, ale do jejich domu shodou okolností také směřují kroky zabijáků, kteří se potřebují schovat před blížící se bouřkou. Manželé jsou velmi pohostinní, když ale domů dorazí polomrtvá Mari a rodiče zjistí, koho mají pod svou střechou, musí chtě nechtě odhodit civilizační návyky a vzít vykonání trestu do vlastních rukou. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (600)
Vezmeme Eden Lake z roku 2008, místo zamilovaného páru nasadíme roztomilou rodinku, několik nabubřelých, nudících se dětí vyměníme za bandu uprchlivších kriminálníků a navrch dáme terorizovaným hrdinům pěkný domeček, aby se měli kde schovat. Takže: je Poslední dům nalevo vlastně jen kopírka hororu zmiňovaného na začátku? A jak to vlastně brát, když se v podstatě jedná o remake, tudíž stará verze byla ještě před oním britským šokujícím snímkem? Tak či tak, film Dennise Iliadise rozhodně není ztrátou času, a navíc: i přes na horor poměrně překvapivou délku nenudí ani na okamžik. Kvalitu snímku jsem si užil na stolním PC v blu-ray kvalitě, a vzhledem k pozdějšímu ději v zetmělém domě jsem udělal dobře, protože nejenže vynikly všechny předměty a postavy v šedi, ale černá zůstává díky několikagigové velikosti - již snímek schramstnul z disku - opravdu černá. Poslední dům nalevo se snaží mírně šokovat tím, kam mohu jako rodič dojít za pomstou při brutálním ublížení násilníků na mém potomkovi. Je evidentní, že tato základní myšlenka se režisérovi vydařila, ovšem poslední záběr dokázal celkový dojem z filozofického přemítání nad problémem srazit s překvapivou neoddiskutovatelností na kolena. Menší SPOILER: Ona scéna mi pak totiž zdaleka nepřišla jako pomsta, zde si chtěl tatínek prostě ukojit své krvavé choutky a dokázat, že se z něj stává takový malý úchyl KONEC SPOILERU. I tak lze ale snímek hodnotit nadprůměrně a kladů v něm lze najít bezpočet. Ať už se jedná o surealisticky podanou řezničinu (které jsou tu prosím pěkně schopni lidé, ne nějaký Jason nebo Freddy), pocit beznaděje a soucítění s oběťmi, stupňující se napětí, efektní kamera, dobrá hudba... Tento remake se prostě nadmíru povedl, a nebýt občasného pocitu opakujících se záběrů z podobných snímků, který mne pronásledoval po celou stopáž (vybavilo se mi třeba Funny Games USA, ono Jezero smrti...) a posledního malého WTF, bylo by to rozhodně za pět. P.S. Konečně nějaký obstojný chlapský hrdina, který neomdlí při prvním nakopnutí do břicha a pěstí do obličeje! ()
Tak z tohohle filmu jsem byl hodně ale hodně překvapený. Čekal jsem blbost, a dostal jsem maximální nářez. Remake, který existuje jsem sice neviděl, ale vůbec mě to netrápí. V dnešní době, kdy jsem viděl už řadu filmů na podobnou tématiku a které mi dokázali na nejvejš zkurvit náladu je Poslední dům nalevo jako jakýsi závan svěžesti ze samotného nebe, který rozhodně potěší, a to neznamená všecko. Další co mě tu dost potěšilo je hudba, kterou složil John Murphy (například soundtrack k Sunshine) a hlavně díky právě Sunshine jsem si všim, že tu něco zavání, protože jedna výrazná skladba z něj se objeví, předělaná, i zde, a rozhodně to za to stojí. Mezi horor bych ale tenhle film určitě neřadil, možná právě to byl jeden z důvodů proč jsem očekával kravinu, a nakonec jsem se sám nestačil divit, jen bych doporučoval nečíst komentáře a obsah k tomuhle filmu už vůbec ne, já se přiznám, že jsem o filmu nevěděl prakticky nic, jenom to, že je to horor, což také není příliš pravda, a nakonec jsem dostal neskutečně nabytou jízdu, kde jsem si, nevím proč, vzpomněl například na Taken. Má to spád, je to akční a nenechalo mě to chvíli na pokoji. Rozhodně takovéhle filmy se mají točit a věřím, že potěšil více lidí než jenom mě, a to hodnocení tady tak trošku nechápu, i když je to remake, rozhodně to má hodně co do sebe. ()
Jednoduchá otázka. Čo urobia rodičia, keď zistia, že im nejakí bastardi znásilnili a mučili dcéru, ktorú ešte aj postrelili, a vlastne ju takmer zabili? A najmä keď zistia, že tí dotyční sú nasťahovaní v ich vedľajšej chatke uprostred lesa? Pôvodný horor nakrútil v r. 1972 dnes už preslávený Wes Craven (autor Vreskotu) a hoci som ho nevidel, remake vôbec nie je zlý. Príbeh o rodičoch, ktorí sa rozhodnú pre krutú pomstu, keďže je to z ich strany pochopiteľné, takže by sa dalo konštatovať, že nejde ani tak o horor ako o thriller. Musím naozaj pochváliť aké príjemné tempo si udržuje tento snímok, výborne gradujúci napätie až si divák záverečný masaker skutočne vychutnáva. Na dnešné horory a na to ako dopadávajú novodobé remaky ide o schopný a vydarený kúsok. ()
Mari rada pláva. Jej kamoška Paige obľubuje hulenie. Tichý týpek v obchode im ponúkne fajnú odrodu. I zájdu za ním do motela. Na dobre rozbehnutú párty vtrhne nasraný tata tichého týpka. S ním jeho brat a tmavovláska. Táto fešanda závidí boháčom ich bezstarostné užívanie si majetkov. Zhabú dievčatám auto a poihrajú sa s nimi. Tak ako vedia. Mari rada pláva. Odpláva. K tatovi a mame. Tí vedia čo robiť, keď im dcérenku chcel ktosi zahubiť. Rodina nadovšetko. Svižné, no príliš jednorozmerné dobrodružstvo. Limity žánru o násilí a pomste zaň nepustia. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (17)
- Film je remakem snímku The Last House on the Left, který byl remakem filmu The Virgin Spring. (Elisebah)
- Film měl premiéru 13. března 2009. (Chatterer)
Překvapivě výborné, jen s jedním malým kazem v závěru. (K tomu později.) Film, který Obituse nechal poměrně chladným, mého bratra rozzuřil doběla, mé švagrové se z něj udělalo špatně, Stephen King jím byl absolutně nadšen, kiddo tomu nasolila maximum a Ony dala čtyři hvězdičky a napsala nesrozumitelný komentář. ... Objevil jsem teď v Ostravě kuřáckou hospodu, což je ve stávajícím fašistickém režimu opravdová rarita. Při té příležitosti jsem neváhal a vzal do ní čerstvě zakoupenou Kingovu teoretickou práci o horroru, Danse Macabre, která u nás nedávno konečně vyšla. (Knihy, které mě opravdu zajímají, si totiž odedávna zásadně vychutnávám u piva a cigarety.) V předmluvě k vydání z roku 2010 zmiňuje King jaké filmové horrory z poslední doby se mu líbily. Jeho názor na The Last House on the Left se natolik shoduje s mým (i když jeho je ještě o chlup nadšenější), že ho tady mohu klidně citovat. Vyberu pár základních bodů a vyjádřím se k nim. Štefan snímek doslova označuje za "nejlepší filmový horror nového století". S tím sice nesouhlasím (viděl vůbec Session 9, Dead End nebo Ty druhé?), ale chápu ho. "Nejbrutálnější a nejnesmlouvavější film, jaký se v amerických kinech objevil od Henryho: Portrétu sériového vraha." No, proč ne. Navíc dobrá reklama, protože Henry je nepřekonatelný. O původním Cravenově filmu ze 70. let se S.K. vyjadřuje jako o trapné blbosti. Vyjmenovává všechny důvody proč je to trapná blbost a srovnává s touto verzí. A já s ním ve většině bodů souhlasím. (King: "Originál je tak špatný, že dosahuje až absurdní úrovně – říkejme mu klidně Abbott a Costello potkávají sexuální násilníky.") … V 99. případech ze sta jsou remaky zbytečné a špatné. Toto je rozhodně ten stý případ. King nezapomene zdůraznit, jak moc se Iliadisova verze nelíbila kritikům, přičemž dodává: "Kdyby si novější Poslední dům nalevo nenesl přítěž svého nezdárného předchůdce - a kdyby to byl zahraniční film opatřený titulky -, šlo by o úspěch velebený kritikou na úrovni Polanského Hnusu (…). Last House do jisté míry utrpěl svým odmítáním přistupovat na kompromisy a myslím, že mu byl vystaven účet za všechny jeho nezdárné předchůdce, nejen za materiál, z něhož vycházel. Ale je tu ještě něco. Filmové horrory vydrnkávají své tóny spíše na nervech než v hlavě. Jelikož většina kritiků jsou tvorové spíše myslící než cítící, dokážou se pobavit (takovým tím blahosklonným způsobem) u horrorů, které jsou příliš výstřední, aby se daly brát vážně. A naopak mají tendenci reagovat podrážděně a dotčeně na snímky, jež úspěšně operují v hlubinách našich základních obav. Poslední dům, podobně jako Hitchcockův slavný film o Tom Druhém, který Vraždí, je právě jedním z nich. A stejně jako na Iliadisův film se i na Psycho zpočátku snesla vlna povětšinou negativních recenzí.” … Je zajímavé, že King ani okamžik neváhá se zařazením tohoto filmu mezi horrory. Evidentně to má podobné jako já: Pokud mě film děsí a napíná takovým tím ochromujícím způsobem, pokud je něčím jiný a divný, pokud mě strhne, šokuje a překvapuje až do konce, není to obyčejný thriller. Je to horror. (Ještě dnes si pamatuju, jak můj bratr po návratu z letního kina cedil nasraně mezi zuby: “To není horor, to je hnus.” Že by tedy nakonec přece jen nějaká ta paralela s výše zmíněným Polanskim? :-) … Pro mě osobně je asi nejsilnější a nejpřekvapivější scénou snímku ta, v níž se mladá hrdinka pokusí o útěk přeplaváním jezera. Absolutně jsem v tu chvíli netušil jak dopadne. V tu chvíli je totiž jasné, že ta scéna bude klíčová a naprosto osudová: Proč by nás na ni jinak tvůrci už dopředu a s takovou pečlivostí připravovali? Naopak nejslabší scénou byla pro mě ta s mikrovlnkou v úplném závěru, k níž King podotýká: “Tento poslední tah zaznívá ve filmu jediným falešným tónem.” Přesně tak. Mikrovlnka zůstává jediným kazem na tomto jinak působivém snímku. ... Závěrem bych dal ještě slovo Marigoldovi, který v csfd spektru symbolizuje hlas kritiky (alespoň tak ho většinou vnímám): “Nudné, prázdné, samoúčelné. Násilí tu není ani šokující, ani estetické, ani burcují, jen vyprázdněně exhibující a otravně blbé.” S tím se dá souhlasit. Přesně takové totiž skutečné násilí bývá. () (méně) (více)