Náš vůdce

Dennis Gansel si udělal průzkum mladých nacistů v předchozím filmu Napola: Hitlerova elita a zde, svou robustní režií, natočil spíše demonstraci než drama. Ale vykompenzoval to silnými výkony, především co se týče mladých herců. Na jednu stranu mě mrzí, že skutečný případ se stal v Americe a filmový příběh je zasazen do Německa (že by rejpnutí?), ale na druhou stranu to působí lépe. Kdy se objeví amerického remake? Tragický konec už výrazně vychyluje od skutečnosti, ale filmová dramaturgie nezná slitování a prostě to tam musí být. Možná se zdám být moc kritický přesto, že dávám kladné hodnocení, ale ten film má hodně co do sebe a navíc mě donutil se o to zajímat více (Samuel P. Huntington ve své knize Třetí vlna zmiňuje procesy demokratické tranzice včetně Československa). (24.02.2011)

Neskutečně jsem si zamiloval podobné filmy. Die Welle je mrazivě poutavý příběh, při němž jsem celou dobu trnul v napjatém očekávání hrůzou z příchodu věcí budoucích... A přitom to celé vzniklo tak nevinně, a o to více je ústřední příběh dokonalý: učitel, v srdci punkový anarchista, nedostane možnost přednášet na škole své téma. Téma, jemuž rozumí a má jej rád: anarchie. Drze mu jej přebere jiný kantor, a Reiner pak dostane od ředitelky za úkol představit žákům autokracii... A na tomhle to potom celé staví, jelikož Reiner si ve své zaslepenosti pomstou neuvědomuje (vidí totiž, že látku v jeho podání žáci přímo "žerou", namísto od poslouchání nudného tlachání jeho staršího kolegy o něčem, čemu nerozumí), jak se postupně situace vyostřuje. A když je už příliš pozdě, nedopadne to nejlépe. Vážně bezvadný film, po jehož skončení jsem dlouho přemýšlel, a to mám na této kultuře nejradši. Jak vtipně pak zní poznámky žáků ze začátku filmu jako "Fašisti byli zlo, dnes se to již nemůže stát!", když pak člověk na konci snímku čelí neúprosné skutečnosti. Může se to stát. Jedinou výtku trochu "mimo mísu" směřuji k anotaci českého distributora, která v tomto případě vyzradí absolutně celý děj a obsah filmu... (07.07.2009)

Podobně jako Experiment Olivera Hirschbiegela i "Vlna" těží z konceptu davové manipulace. A trpí podobnými nešvary: schematický, příliš předvídatelný děj, plochá psychologie (nejedná se o nadsázku a žánrově ani o parodii či satiru, takže předpokládám, že absurdní chování většiny participantů je jen důsledek špatného odhadu scénáristy) a absence nadhledu. Je natolik didaktická a ve své bohulibé činnosti ukázat, jak nakažlivé je totalitářské myšlení, je natolik zjednodušená, jako by snad vznikla přímo pro potřeby nějakého týdenního středoškolského kurzu na téma autokracie. (16.12.2011)

Autokracie je forma vlády, ve které je držitelem veškeré moci buď jednotlivec nebo úzká a sociálně uzavřená skupina lidí. Oporou moci v takovém politickém uspořádání většinou bývají ozbrojené síly a byrokratická státní správa.…. Tak tohle je film, na který dlouho nezapomenu. Ne snad kvůli filmařině (i když co vytýkat?), ale díky poznání, že i dnes je tak jednoduché stvořit ideologické monstrum. Nejsem naivní, ale že to jde tak lehce, jsem si uvědomil až při tomto filmu. A určitě je to i tím, že byl natočen v Německu, protože je to pro ně citlivé téma. Stálo by za zvážení, jestli by jej neměli pouštět ve školách. Spolu s American History X Možná je to bezpečnější, než se pouštět do týdenního projektu. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? Volby 2008. ,,Zastavme oranžovou vlnu“ vyzval Topolánek. A jak to bude dál? My nesmíme ani naznačovat.... (28.02.2009)

Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii. (06.03.2009)