Skrýš

Pokud se někomu nelíbí vaše osobnost, měl by mít alespoň tolik slušnosti, aby vám řekl která! Podivná "švédská dvojka?" absolutně bez kreditů, co patrně udělala kvalitní "sandwich" nějakému americkému producentovi, jehož jachta ztroskotala u Stockholmu, servíruje žánrový Eintopf, do kterého sice namíchala všechny své oblíbené ingredience, ale ve výsledku máte stejně to gastronomické Deja-vu, že už jste to někdy někde jedli. (17.08.2010)

Tedy, to u nás by si takový.. "Mám já to ale s těma neřádama nevěřícíma kříž" pořádně naběhl a hlavně se po čertech naběhal. A když přehlédnu tu americkou fanatičnost pro cokoliv, vymykající se v mnoha ohledech zdravému (selskému) rozumu, je Skrýš řádně napěchována nalévárna pro řady ateistických popíračů. ... A divte se.. já také v něco věřím... (19.03.2021)

Mám rád mysteriózní thrillery/kriminálky s pořádnou dávkou napětí a hororovou atmosférou. Hlavním lákadlem zde bylo opravdu herecké obsazení a i já se přidávám k těm, kteří mají Julianne Moore rádi. Nesouhlasím však s tvrzením, že se film (potažmo scénář) opírá o originální myšlenku. Spíše bych to nazval neokoukanou. Ti co znají starší asijské horory natočené před (Kruhem, Nenávistí, atd.) ví, že než začala z každého druhého filmu odevšad vylézat černovlasá dívka, byly mimo jiné naplní jejich filmů i hříšné duše, pojídači hříchů (duší). Stejně tak americký film The Order (2003) se zabýval podobnou tématikou. Scénárista Michael Cooney však velice rád používá ve svých pracích schizofreniky trpící rozdvojenou (někdy i více) osobností o čemž nás už přesvědčil dříve. Tady se mu však podařilo ve spolupráci s dvojicí režisérů vytvořit lehce nadprůměrnou psychologickou jízdu, při které se rozhodně nudit nebudeme. Já patřím k těm, kterým se líbila hlavně první polovina filmu. Prvotní oťukávání doktorky a jejího pacienta v sobě skrývalo ono kouzlo nevědomosti, kdy divák ještě nemá ani tušení, kterýmže směrem se bude zápletka ubírat. Postupné poodhalování děsivého případu bylo doprovázeno slušnou dávkou napětí a atmosféra v tu chvíli jela na plné obrátky. Jenže zhruba za polovinou stopáže tomu začala docházet šťáva. Začali se tu až nehezky rozmáhat pánbíčkářské kecy a ani atmosféra už neměla ty správné grády. Navíc mi přišlo, že se v tom začali tvůrci nehezky plácat. Dostavily se nelogické kopance a mysteriózní kouzlo bylo jako mávnutím kouzelného proutku fuč. Závěr se mi nelíbil vůbec.60% (05.02.2015)

Naprosto souhlasím s kOCOURem a jeho postřehy o gulášovitosti a nereálných blbostech. Jinak, film mě bavil, to musím říct hned na začátek. Musím vyzdvihnout hlavně výkon Meyerse, opět si zahrál zápornou postavu a znovu jí dokázal povznest na znechucení díváka (v dobrém slova smyslu). "Dobové záběry" z roku 1918 natočené digitální kamerou mě solidně pobavily. Při bilanci nad filmem se nemůžu pozastavit nad faktem, že půlku stopáže tvůrci odvedli dobrou práci, vystavěli zajímavou atmosféru a postavili psycholožku opět do role detektiva (což zde celkem fungovalo a nebylo to tak drasticky vražené do děje jako v jiných filmech), druhou asi točil tvůrce reklam na novou akci u Mc´Donalds. 56% (25.04.2011)

Je sympatické, že sa niekto pokúsil zavíriť stojaté hororové vody, ale tento pokus vyšiel tak napolovicu. Film obsahuje pár naozaj vydarených strašidelných momentov i herci sa snažia čo im sily stačia, ale celkovo je príbeh i jeho pointa v dnešnej dobe neúčinná. Možno si niekto myslí, že práve teraz nastal čas na vieru v Boha, ale svet okolo nás i to čo sa okolo nás každý deň deje dokazuje niečo úplne iné. Súhlasím, že ľudstvo si už dlho koleduje o pohromu, ale neviem či práve viera v Boha to napraví. Je zaujímavé, že film som videl tesne po kórejskom filme Crossing, z ktorého vyplýva presný opak toho, čo vraví tento film. Veriť v Boha? Skúste ten spomínaný Crossing alebo napríklad Krajinu tieňov, kde A. Hopkins po niekoľkých fackách od života bibliu spálil a rozhodnite sa sami. Ja neverím, ale snažím sa žiť čestne a držím sa desatora. 60%. (26.12.2011)