2012

Chtěl jsem napsat komentář k tomuhle filmu ihned po jeho shlédnutí, ale bohužel. Film skončil, já normálně přijdu domu, pak někdo pustil vodu, aby si natočil vanu, jenže mě to neřekl a já s hlavou plných dokonalých apokalyptických scén zazmatkoval, vyběhnul jsem na chodník a začal řvát " Konec, je s náma konec, velká vlna se blíží." a ty kréteni sousedi na mě normálně zavolali policii a jel jsem na vyšetření. Pustili mě asi v půlnoci a pod velkým množstvím sedativ jsem ihned usnul. Doufám, že podobně intenzivní zážitek z filmu jsem absolovoval naposled. (26.11.2009)

Největší sluneční erupce v dějinách lidstva. Malé otřesy, povrchové praskliny, destabilizovaná zemská kůra. Přijde obrovská tsunami a magnetické póly Země obrátí své pole. Zkáze podlehnou nejen kulturní památky, ale celá města a státy. Světadíly...... Emmerich se s ničím nesere. Za sedm minut jsme u prezidenta a za chvíli v roce 2011. A zjišťujeme, že v Yellowstoneském národním parku už není Méďa Béďa, ale Ch.Frost, jehož krátký film o konci světa považuji za předčasný vrchol tohoto snímku. Čekat od Emmericha něco jinýho může jen ignorant. Konec světa není o citech, ale o destrukci. Pocity a vztahy nikoho nezajímají. A když už se někdo má ,,jen“ utopit, tak ať je zároveň rozdrcen letadlovou lodí. Emmerich je mistr obrazu, efektů a je veliká škoda, že ne scénáře. Laciné napětí však přes veškerou trapnost pobaví. Bohužel debilní finále ubírá další body (hvězdy) a vnitřně mě to mrzí. 2012 je totiž mnohem lepší než 10 000 př. n. l., ale těžit emoce z toho, že se sedmiletý dítě přestane počurávat může jen idiot. Nebo Roland Emmerich. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (07.02.2010)

Na některých filmech Rolanda Emmericha mě fascinuje ta naprosto upřímná hloupost, která je zprostředkována s neuvěřitelnou poctivostí. Směji se, vysmivám se, kochám se jejich naivitou a občas i do očí bijící natuplostí, a současně se většinu času poměrně dobře bavím. 2012 je dokonalý příklad nejtypičtější "emmerichovštiny", jenž produkuje paradoxně velmi koherentní fikční svět s jasně stanoveným řádem svého fungování, kde do sebe všechno zapadá. Jedna postava nabídne (hned dvakrát, obecněji a konkrétněji) neskutečně absurdní "mapu" na čtení následujících událostí... a dcera jednoho z hrdinů se po jeho druhém monologu zeptá, jestli je blázen. "Obávám se, že není," odvětí hrdina - a takový je celý 2012. Je to absurdní, bláznivé, ideologicky zvrhlé (nebo spíš naivní?),ale nesmírně celistvé a díky té multiperspektivitě to dobře šlape, mnohem lépe než Den poté (kde chyběla). (I když na konci jsem se stejně musel ptát, kde budou brát sladkou vodu.) Každopádně je fascinující občasná digitální estetika "Veřejných nepřátel", okázale implementovaná do nejeskapičtějšího blockbusteru roku. // To Canakja: Sorry. Kdyby ses mě zeptal ty, rozhodně bych ti návštěvu kina vymlouval. ;) (13.11.2009)

Objevila se tu řada hezkých efektů, ale ten stupidní příběh je prostě neodpustitelný. Celý svět se točí kolem Johna Cusacka, který podjede padající mrakodrap, aby na milimetr přesně stokrát unikl všem pohromám ve vzduchu, na vodě i na souši. A to nemluvím o nepřirozených reakcích celé jeho rodiny. Hodně dlooouhá ztráta času. Slabé 2*. (22.12.2012)

Výtky vůči Emmerichovým výtvorům převážně směřují k jejich nelogičnosti či nesmyslnosti. Jenže tato kritika je pomýlená, neboť na filmy klade neadekvátní nároky. Neznamená to, že by se díla podobným rozborům vzpírala nebo by vůči nim nedokázala obstát. Obzvláště novinka 2012 se naopak co do logiky ukazuje jako neprůstřelná; jen je třeba přistoupit na to, že se neopírá o zákonitosti reálného světa, nýbrž fikčního žánrového prostoru. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (17.04.2011)