2012

Katastrofický a tentokrát i vtipný Emmerich jak ho mám rád, tj. na úrovni Dne nezávislosti. V přímém přenosu sledujeme zničení lidstva i všech civilizačních hodnot velkolepě rozdivočelou přírodou a to tedy není málo. Jenže když k podívané nestačí gigantický výbuch supervulkánu, když ani zničení největších velkoměst nestačí a je nutno velkolepé potopení celých kontinentů, když první i další letadlo řízené začínajícím amatérským pilotem úspěšně startuje přes všudypřítomné pukliny pádem do propasti, když je i potopení obří lodi o rozměrech několika Titaniků bezvýznamnou epizodou, když je novodobá archa lidstva zmítaná makro-tsunami ještě navíc zasypávána sněhovou lavinou ze zbytku Mont Everestu (a když pak ještě během filmu zhasnou na dlouhé minuty všechna světla v multikině), tak už to i fandícímu divákovi přijde trochu moc. Navíc ne -li všechny, tak většina nápadů už byla použita v jiných filmech. No posuďte tu megalomanii sami - hned 14 trailerů, spotů, klipů a ukázek na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/239242-2012/videa/ (19.11.2009)

Za naprosto excelentní vizuální stránkou, která při demolici světa překonává snad všechny katastrofický filmy dohromady, je bohužel hodně směšnej příběh, kterej u mě nejednou vyvolal posměvnej úšklebek, což se bohužel dostavovalo čim dál častějí, čim víc se film blížil ke konci a bohužel i ty katastrofický části ke konci ani zdaleka nedosahovaly toho, co se dalo vidět na začátku, navíc si myslim, že mimo tu vizuální stránku, je to naprosto typickej katastrofickej film, kterej nenabízí vůbec, ale vůbec nic novýho a spíš si vybral ty špatný věci k okopírování (19.11.2009)

Den nezávislosti meets Titanic. Neboli přesně to, co zkušenost a trailery velí očekávat. Monstrózní katastrofické inferno s patetickými dialogy, srdceryvnými proslovy a pár výborně mířenými hláškami (Rusové vládnou), u kterého se Emmerichovým antifandům obrátí žaludek vzhůru nohama. Pokud ale máte pro hloupé a vysoce destruktivní americké blockbustery slabost, nemůžete si 2012 neužít. 7/10 (05.11.2009)

Nejhorší Emmerichův film. Čekal jsem nějakou vyjebávku, ale s až tak velkou katastrofou (myslím režisérsky) jsem nepočítal. Normálně se mi z těch megasračkovejch dialogů udělal nádor na vnitřním uchu. To snad nemohli tvůrci myslet ani z legrace. Začnu tím nejlepším, triky v Emmerichově podání jsou pompézní, ohromující (zvláště první polovina filmu), hroutí se vozovky, dálnice, budovy, tektonické desky, vlastně úplně všechno a skrze to kličkuje dvanáctimetrové auto, takovou destrukci jsem vážně ještě neviděl (při podjíždění padající dálnice jsem tu káru tlačil dopředu snad vším). No a pak se také přiženou více než kilometrové vlny tsunami, aby trochu umyly Himaláje, jenomže to už jsem byl tak unavenej od všech těch keců, hrdinských činů a zase keců, že jsem na to koukal se stejným zaujetím, jako na poslední filmy Stevena Seagala. Nejvíc mě iritovaly ty časové prodlevy našich hrdinů, kteří si musejí dát ještě jednu pusu a druhou, pak se rozloučí, no a dobře, ještě třetí pusu a mezitím zařvou stovky lidí. Film odsýpá jako přesýpací hodiny se štěrkem místo písku, či-li né moc rychle... no skoro vůbec. Na hodinky jsem se podíval nejmíň sedmkrát (ale jenom za první hodinu). Když to porovnám s Dnem nezávislosti, který má jenom o 15 minut méně, tak tohle bych podruhé nedal, ani kdybych si do každého oka vykapal celou lahvičku Visine. Na DN se můžu dívat každej druhej den a pořád se bavím, protože je to zábava se skvělými efekty a výbornými hláškami. 2012 je .. (píp) .. s nejmonstróznějšími efekty, s žádnými hláškami, za to se spoustou hodně blbých scén a dialogů. Závěr je skutečně nechutně zkriplený. Velké zklamání. 200 miliónů dolarů(rozpočet)/715 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/157,5 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (18.11.2009)

Mám rád katastrofické filmy. Film mě často dokáže uspokojit čistě útokem na první signální tím, že mi nabídne strhující záběry, kde něco vybuchuje nebo se něco bortí. Při letmém pohledu na to, o čem vypráví film 2012, jsem byl v očekávání skvělé podívané. Přestože se v tomto novém počinu Rolanda Emmericha mnoho velkolepě destruktivních scén objevuje, jsem spíš z výsledku zklamán. Kromě úžasných výbuchů potřebuji také hrdiny, o které se mohu bát, příběh nebo aspoň nástih příběhu, který mě strhne a není za hranicí parodie. Tento film hranice parodie překračuje většinu své hrací doby. Abych byl dobře pochopen: nehledám ve filmech podobného ražení nutně logiku, pravděpodobnost a nevadí mi jestli se dozvím, že nevídané katastrofy vyvolalo cosi jako zmutovaná neutrina. Problém je v tom, že kdykoli nějaká postava otevře pusu, je to jako z filmu bratří Zuckerů z osmdesátých let. Říct, že se tu lidé chovají nesmyslně, je ještě hodně slabé. Většině postav jsem vlastně přál, aby umřely co nejrychleji a já už je nemusel poslouchat. Všechny ty různé nablblé loučící telefonáty mi už lezly krkem. A akční scény - jsem opravdu velkolepé (za to ty dvě hvězdy), ale - jednak jich není tolik, film je příliš dlouhý a většinu doby tak právě různí nezajímaví lidé plácají kraviny a jednak jejich přemrštěnost je tak velká že je to dost na škodu. Kdyby Emmerich trochu ubral plyn, ještě by mě to mohlo strhbnout, ale takto... Jeden příklad: mám velmi rád destrukční scénu v Dnu nezávislosti, jak vybuchují mrakodrapy, auta létají kolem, letadlo odletí na poslední chvíli a pak je tam pes, který na poslední chvíli skočí do bezpečí - ten psí závěr této scény ve mně vyvolal úsměv a bral jsem to snad za vědomé pobavení od režiséra. Teď o tom pochybuju. Scéna několikanásobně utíkající rodiny Johna Cusacka (auto, letadýlko, další auto, letadlo) je jako ta přemrštěná scéna se psem z nezávislého dne natažená na dvacet minut. A když už jsou meze, kdy se člověk o hrdiny bojí a kdy se už směje stupidnosti toho, co se před ním odehrává, překročeny po třicáté, člověk už to nemůže brát vážně ani trochu, čímž ztratí celé ty úžasně vypadající scény na zajímavosti. A závěr je moc dlouhý, bez napětí, když už jsme předtím viděli velkolepé scény bortících se kontinentů, tak poslední půlhodina je vlastně nicotná záležitost uvnitř zaplavovaných chodeb. Podobně do ztracena třeba vycházel i Den poté, úžasné efekty ze začátku (tornáda, vlny, zamrzlý vrtulník), aby byl pak závěr zcela o ničem - o putovaní zasněženou plání. A hudba Haralda Klosera je zcela průměrná, škoda, že už dávno Emmerich nedělá s Davidem Arnoldem. (26.01.2010)