Tři zlaté vlasy děda Vševěda
Plavčík a Vratko
Režie:
Martin ŤapákScénář:
Peter GlockoHudba:
Svetozár StračinaHrají:
Štefan Skrúcaný, Marek Ťapák, Michal Dočolomanský, Emília Vášáryová, Zuzana Frenglová, Milan Lasica, Vlado Müller, Hana Gregorová, Tereza Pokorná-Herzová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve stejný den, kdy se králi Svatoslavovi (M. Dočolomanský) narodí dcerka, se uhlíři Matějovi (V. Müller) narodí syn. Shodou okolností musí Svatoslav onu noc přečkat právě v uhlířově domě a zde se stane svědkem sudby, kdy kouzelná kmotřička předurčí uhlířovu synovi, že si vezme královu novorozenou Julienku. Zděšen tímto zjevením se král rozhodne poslat svého dvorního astrologa (M. Lasica), aby se syna uhlíře zbavil. Ten se však zalekne znamení a raději pošle děťátko po řece, které pak šťastně dopluje k rodině bezdětného mlynáře (L. Haverl). Po dlouhých letech se král Svatoslav po cestě zastaví u mlynáře a v jeho mladém synovi Plaváčkovi (Š. Skrúcaný) pozná souzeného ženicha své dcery. Rozhodne se tedy Plaváčka poslat na svůj hrad, kde má být popraven. Hodná kmotřička se ale postará, aby se mu nic nestalo a aby se oženil s Julienkou (T. Pokorná-Herzová). Zoufalý král ve svém království zakáže smích a přikáže Plaváčkovi, aby mu přinesl tři zlaté vlasy děda Vševěda, od něhož se ještě nikdy nikdo nevrátil… Klasickou pohádku dle známých motivů z lidového vyprávění o Plaváčkovi a třech zlatých vlasech děda Vševěda natočil Martin Ťapák podle scénáře Petra Glocka vycházejícího z předlohy "Plavčík a Vratko, čo osúšajú slzy sveta" slovenského sběratele lidové slovesnosti Pavla Dobšinského. Výrazné herecké obsazení doplnila mimo jiné i Emília Vášáryová v roli královny a Svatoslavovy ženy, Július Satinský jako král jednoho z království či Karol L. Zachar jako Vševěd. Režisér Martin Ťapák také obsadil do role Plaváčkova kamaráda Mozola svého syna Marka Ťapáka, který byl ovšem v titulcích uveden pod jménem Martin Marek. Snímek uvádíme s původním českých kinodabingem v režii Víta Olmera. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Zaujímavá fantazijná rozprávka, hoci má aj otravné prvky. Števo Skrúcaný (zjavne vo svojom debute) dabovaný Dušanom Jamrichom je pre mňa dodnes zaujímavá haluz, a účasť Lasicu a Satinského ako astrológa-černokňažníka a "orientálne" ladeného kráľa nie je vôbec na zahodenie. Ťapáka v rozprávkach veľmi nemusím, vždy hrá svoje postavy ako nejakých urehotaných truľov. Oceňujem variabilitu prostredí, a že to má určitú príbehovú gradáciu v rámci "questu" Plavčíka a Otlaka. Pre mňa osobne lepšie dotiahnuté do konca, než taký Popolvár, ale na Lutherovu Mahulienu Zlatú pannu to zas nemá. ()
Stejně jako v českých pohádkách pokud vidím pány herce jako Werich, Svěráka, Smoljaka, tak cítím něco víc, než texty a to moudro, nebo něco nadčasové, tak i tady když vidím Satinského s Lasicou, cítím totéž. Ale tahleta pohádka u mě stejně nevyhrála, protože si vždy budu pamatovat tu o deset let mladší a to pro svou filozofskou povahu a krásu textů. ()
Je obdivuhodné s akou prirodzenosťou začlenil režisér Ťapák do rozprávky prvky ľudovej slovesnosti (porekadlá, čo Plavčík a Otlak len tak medzi rečou trúsia) a tradícií (pálenie Moreny, ako kúzlo čarodejníka). Sú to len kratučké fragmenty, ale je ich tam veľa. Herci boli dobrí, ale je to práve réžia, ktorá radí Plavčíka a Vratka medzi skvosty slovenských rozprávok. Škoda, že tieto nuansy ocenia iba máloktorí rodičia a deti si ich vôbec nevšimnú. ()
Nebýt Terezky Pokorné, bylo by to k nekoukání. Oba chlapci byli toporní až nesnesitelní, Michal Dočolomanský snad po zmínce o této volovině pláče dodnes. Ale kamera nebyla špatná a exteriéry místy překrásné. Neuvědomuji si to teď přesně, ale nehrál Vševěda Dibarbora? Ono je to jedno, stejně ta figura byla přímo děsivá. Takže za těch pár zmíněných kladů 2*, za Terezku třetí. ()
Toto bola taká poslabšia rozprávka. Zápletka je celkom slušná (kráľovi a uhliarovi sa v tú istú noc narodí dcéra a syn, osud určí, že sú si súdení no kráľ sa s tým nechce zmieriť) no jej rozvedenie za veľa nestojí. Plavčíkovi spadne princezná do náruče bez akejkoľvek snahy a následná výprava za Vratkom “od ktorého sa nikdy nikto živý nevrátil” je šablónovitá až hanba. Tri krát Plavčíka niekto zastaví so svojimi problémami a pošle ho za Vratkom po riešenie, pričom ma nebavilo už keď sa to stalo prvý krát. Spracovanie je navyše dosť nevábne, pričom kulisy a teatrálne herecké kreácie ukazujú skôr na inscenáciu ako na film. 5-/10 ()
Galerie (8)
Zajímavosti (8)
- Film má svoj alternatívny názov, ktorý sa komerčne pre svoju dĺžku pochopiteľne neujal: Plavčík a Vratko, čo osúšajú slzy sveta alebo Cesta k slnku 2. (Arsenal83)
- Herec Ťapák si so smiechom zaspomínal na napínavú scénu počas natáčania: „Hral som Otlaka a Zuzka Frenglová moju frajerku. Boli tam scény na koňoch, a keďže ona nechodila na kondičné jazdy, mala podmienku, že si sadne na koňa, ktorý pôjde len krokom. Lenže mala pri tom náruživo kričať: Otlak, Otlak!, čo by asi pri pomalej jazde vyzeralo čudne. Sľúbili jej to teda, no netušila, že za koňom stál pripravený chlapík a cez ostrú ho poriadne šibol. Takže miesto Otlak, vykrikovala: Pomoc, pomoc!, no potom sa to predabovalo, ako volá na Otlaka.“ (Arsenal83)
- Film bol pozitívne prijatý aj v zahraničí, keď získal piate miesto v čitateľskej ankete Sovietskeho ekranu v kategórii najlepší film socialistických krajín 1986. (Arsenal83)
Reklama