Úplné zatmění

môj základný pocit z filmu vystihol presne užívatel mortak: "Mou veškerou pozornost měl tak Thewlis, který přesně odstiňuje slabošského a labilního Verlaina a jeho potřebu závislosti na ženách, mužích a alkoholu.".... postava, ktorá mala byť hlavnou, Rimbaud, sa tak stáva iba nástrojom, ktorý manipuluje dej filmu, a jeho skutočné "básnictvo" ostáva ukryté v nespočetných hádkach, rozchodoch a opätovných stretnutiach s chorobne závislým Verlainom.... nie, to nepíšem preto, že by som Verlaina odsudzoval. Práve naopak, v jeho slabošstve, labilite a sebadeštruktívnej túžbe podliehať akejkoľvek závislosti som sa až príliš videl :-/ (03.10.2011)

V průběhu tohoto docela odvážného historického drama jsem se dostal několikrát do situace, jestli se odtrhnout od sledování, či ne. Je moje nechápaní veřejné homosexuality tak velké. Narozdíl od Oskara Wilda se mi nedostalo, takových odporných scén. Takže by měl být výsledek relavantně rozdílný. Škoda. Úplné zatmění je film komponovaný z nadměrně slušných hereckých výkonů. Největším slabinou tedy je špatná kamera. Statická kamera snímá nejčastěji obličej či torso vypravěče. Bohužel zůstavá v průběhu filmu neměnná. Žádná experimentace s pohyby, problém, který sdílí i většina ostatních adaptaci na romány vyprávějících o básnících 2. poloviny 20.století. Navic se jedná o příběh dvou novátorů ve světě poezie, dvou mladých kritiků měšťáckého života, buřičů. Nezapírám velké zkušenosti Agnieszky Holland s natáčením historických filmů. Verlaine a Rimbaud, byli vývrheli tehdejší doby, odsuzováni ostatními poetiky. Jejich díla byla nadčasová. Proč se tedy role nezhostil někdo kontroverznější z francouzské scény? KONEC DLOUHÉHO NESOUVISLÉHO TEXTU. (03.04.2008)

Tak konečně mám po zhléhnutí tohoto filmu jasno, kdo byl Verlaine a kdo Rimbaud. Nebo lépe řečeno: nyní vím, který byl který. Když jsem se kdysi o nich ve škole učil, nijak jsem neuvažoval o tom, kdo z byl starší a kdo mladší. Také o jejich vztahu nám nebylo nic řečeno. Před zhlédnutím filmu jsem si nechtěl připustit, že by Leonardo DiCaprio mohl skvěle hrát. Nyní vím, že to umí. (19.01.2009)

Poprvé jsem toto dílko viděl kdysi ve francouzském institutu (btw za přímé účasti Agnieszky Holland) se simultánním překladem do sluchátek, a přesto to bylo působivé. Režisérka má bezpochyby poctivý přístup, výborně zvládá řemeslo a vybírá si atraktivní (tohle slovo začíná pomalu ale jistě znít jako nadávka, teď tak ovšem není míněno;) témata. Tentokrát navíc projevila neuvěřitelný cit pro výběr herců - nejlepší je asi Thewlis, ale i DiCaprio nebo Bohringerová předvádějí skvělé výkony a typově jako by se s nimi počítalo už od scénáře. Skvělý psychologický film o dominanci a submisivitě, sebereflexi, svobodě, lásce (často sobecké, jak už to tak bývá), závislosti, umění a jednom mýtu, který bylo už dávno potřeba zbořit. K tomu bod navíc za skvěle vystiženou dobovou atmsféru. Btw je zajímavé, kolik slušných věcí, v období mezi Gilbertem Grapem a Romeem a Julií, DiCaprio natočil; je škoda, že mu po zmíněném období začal docházet dech, potenciál byl obrovský... (13.01.2008)

Tak tenhle film bych si na svědomí nevzal. Slova přece vypadají jinak, než znějí obrazy. Co namítat proti tomu, že JANR skvěle rozběhl štafetu a držel kolík, dokud ho nemohl předat Jimu Morrisonovi... "Občas vídám na nebi nekonečné pláže poseté bílými, veselými národy. Velká zlatá loď třepetá v raním vánku nade mou svými pestrobarevnými praporky. Vytvořil jsem všechny slavnosti, všechny triumfy, všechna dramata. Snažil jsem se vynalézt nové květiny, nové planety, nové bytosti, nové jazyky. Věřil jsem, že získám nadpřirozené schopnosti. Ale což! Musím pohřbít svou představivost i své vzpomínky. Jak skvělá kariéra vznětlivého umělce a vypravěče!" (jeden z posledních paragrafů Sezóny v pekle, překlad RT)... Myslím, že před touto vizí ztrácí film veškerou vypovídací sílu a stává se pouze estetickou záležitostí..... "Film je ze všech umění nejtotalitnější. Všechna energie a pocity jsou nasáty do lebky, ztopoření mozku, lebka nafouklá krví. Caligula toužil po jediném krku pro všechny své poddané, aby jednou ranou mohl setnout celou říši. Tímto přetvářejícím činitelem je film. Tělo existuje kvůli očím, stává se suchou lodyhou k podpírání těchto dvou jemných nenasytných klenotů." (Tohle je ale už Jim Morrison, překlad RT.) Pozn (pozor reklama!): Asi před 20 lety jsme s (dnes již zesnulým) skladatelem Patrickem Morrisem z Londýna zvažovali, jaká Rimbaudova básnička by byla nejlepší pro zhudebnění na jeho nové CD: Snadno jsme se shodli na "Au cabaret-vert"). V Zelené hospodě v Rimabudově rodišti Charleville-Mézières se nyní pořádají hudební festivaly; letos v srpnu tam budou třeba KoЯn (na ty já ale nemusím). (15.03.2017)