Tichá bolest

Velká škoda, že se filmem táhli dvě dějové linky minulost a současnost. Obě byli neskutečně zajímavé a velmi dramatické a tak se zákonitě stalo, že se vzájemně rušili. To je naštěstí jediná chybička tohoto jinak vynikajícího snímku. Krutá doba, vynikající herecký výkon Rudolfa Hrušinskýho a silné jednotlivé scény, to jsou tři nejsilnější atributy tohoto filmu. Psát o vládě komoušů v 50letech asi už nemá cenu, zbývá si buď hořce uplivnout a nebo se kouknout na Tichou bolest. Pan Rudolf Hrušinský.....o jeho hereckým talentu by se mohla napsat tlustá kniha a pořád by to málo. Je to právě on, kdo dokáže tichou bolest nést v sobě a předávat jí prostřednictvím kamery na divákovi. Silných scén bylo hodně, vybavuje se mě například ta, když tajná policie přišla pro Jankova otce s pistolema v rukou a já jakožto divák už znal jeho osud a jen bezmocně sledoval jak malý Janek se svým dědou nechápavě pozoruje otcovo zatýkání. V tu chvíli jsem měl husinu nebo ta, ve který Martin Dejdar odmítá postavit most přes bažinu. Jak to všechno skončí jsem asi tušil a možná právě proto jsem si při sledování tohoto snímku prožil jednu vlastní velkou tichou bolest. (01.03.2010)

Film který neprávem jen bez povšimnutí proplul kiny i televizí. Film střídá časové roviny - vedle tragikomických příhod z vojny se hlavní hrdina vrací ve vzpomínkách do dětství, kdy je jako dítě "nesprávného" otce terčem mnoha ústrků. Jediným o koho se mohl opřít byl jeho děda ve skvělém podání Rudolfa Hrušínského. (18.07.2003)

Ono anti mi bylo prakticky jedno, kudla se v mé kapse proti svinstvu permanentně nezavírá. Tichá bolest je sice výpovědí o bolševických sviních a nesmyslnosti jejich pokřiveného systému, já si z ní však odnášel vlastně něco úplně jiného. Moudrost. A ta je nejen ve filmu velkou vzácností. Klid v duši. Alespoň na chvíli. Toho si vážím víc než čehokoliv jiného. A v neposlední řadě i zábavu. Pétépácké historky s nesmrtelnými hláškami mi kouzlily úsměv na tváři a já se nebránil. Díky za taková filmová pohlazení. Filmová Výzva 2015 od kajda.l (18.11.2015)

Film hodně doplácí na dobu svého vzniku. Původně komorní drama je doplněno a narušováno příhodami z PTP, i když jde o lepší zobrazení než u Černých baronů, potažmo vzdáleně příbuzného Tankového praporu. Neustálé časové skoky narušují soustředění, a vlastně i emotivní vcítění. Pokud něco komentujete z pozice nadhledu po letech, ztrácí se svým způsobem napětí toho, co přijde a jak vše skončí. Ocenil bych také větší rozvedení vztahů lidí na vesnici či maloměstě, kde děda žil. Vynikající jsou však scény s hledáním slivovice (ano, životní paralela, co jsme sami ztratili, podstatnějšího a důležitějšího, a již nemůžeme najít?), s přeskočením tanku přes močály (a tedy zupáckou blbostí oficírů obecně, i když Jandák hraje tak nějak napůl), a scény s odvodem Pomejeho do Brna do vězení jsou jako vystřiženy z Juráčkova filmu Každý mladý muž). Hrušínského násilné pokusy o moravštinu sem tam rovněž kazí dojem. Pokud by byl film vyprávěn chronologicky, bez důrazu na PTP, se soustředěním na komorní složku a větším rozvinutím vztahů na maloměstě, dal bych daleko větší počet, námět i téma jsou velmi silné. (31.10.2013)

Dobrý film. Místy dost smutný, někdy velice poetický. Rudolf Hrušínský znovu podal výtečný herecký výkon (ale když tak o tom přemýšlím, nepamatuju se, že bych byl svědkem opaku :-)). Přesto většina scén (teda až na to potopení tanku v bažině) odehrávajících se na vojně mě nějak moc nebrala a chvílemi jsem se u nich nudil (zajímal mě spíš příběh dědy a Janka před nástupem na vojnu). A kvůli tomu musím hodnotit pouze 4*. (03.08.2008)