Šigurui

Je krásný letní den, období šogunátu, na hradě Sunpu se právě schyluje k souboji. Proti sobě stanou slepý Irako Seigen a jednoruký Fujiki Gennosuke. Kolbiště je zaplaveno slunečním jasem a vzájemnou nenávistí... A temný seriál Shigurui bude sledovat stopy této nenávisti až k okamžiku jejího vzniku. Anime bývá obvykle pestrobarevné, Shigurui se snaží o pravý opak a tou jednolitou barevnou jednotvárností, která se příliš nehýbe, šedí a černí, kterou dokáže zahnat jen proud rudé krve, minimem zvuků, ale zato hlasitých a následovaných temnou ozvěnou, vytváří převelice ponurou atmosféru. V tomto seriálu neexistuje radost. Pokud je v něm smích, je ďábelský, pokud je v něm úsměv, je úšklebkem. Postavy jsou bez výjimky buď krutí zvrhlíci nebo trosky a oběti, případně všechno dohromady - nejodpornější přehlídka kreatur, kterým naprosto nezáleží na lidském životě, leckdy ani jejich vlastním. S tím vším je Shigurui asi nejtemnějším příběhem z dob samurajů, který jsem kdy viděl. Škoda jen toho, že občas zajdou tvůrci v líčení odporností IMHO zbytečně daleko a místo zhutnění atmosféry se dostaví pravý opak. Tato drobnost mi brání v tom, abych dal maximální hodnocení. Pevně doufám, že v tomto duchu bude natočeno pokračování, které příběh uzavře. Lepší ****. (04.02.2008)

Surové, temné a působivé. Dlouhé, statické záběry v barvách, které připomínají přepálené fotky na kinofilmu. Skoro až nesnesitelné zvuky okolního světa. Sluneční výheň před kterou není úkrytu. Tradiční japonská hudba, dodávající více znepokojivé děsivosti, než jakýkoliv jiný možný soundtrack. Fyzické a psychické deformace poznávacím znamením téměř všech postav. A Iwamoto Kogan - snad jediná osobnost schopna měřit se soudcem Holdenem - personifikovaný ďábel. (21.09.2011)

Nebo. Tráva. Motýľ. List. Hrad. Nádvorie. Meč a jeho pán. Dvaja muži, poháňaní nenávisťou. A jeden súboj, ktorý rozhodne o všetkom... Pracovný názov by pokojne mohol znieť História násilia (čím nijako neznižujem pôsobivosť skutočného), pretože presne tou Shigurui aj je. Zasadený do skutočného historického kontextu (seriál často vyťahuje z rukáva mená, dátumy a fakty), evokuje spôsob rozprávania staré samurajské filmy z prelomu 60. rokov, častokrát odvíjajúce sa od legiend založených na skutočnosti. Je to badateľné hlavne na spôsobe, akým Hamasaki pracuje s obrazovou poetikou, citlivým viac vrstevnatým rozvrhnutím výstavby scény (mizanscéna je často vyriešená priam bravúrne), hrou so symbolikou a významom cez detail. A tiež japonskou estetikou svetla a tieňa, ktorá je pre vytváranie temnej atmosféry zásadná rovnako ako pomalé tempo deja a minimalizovaný emočný prejav. Výtvarne potom vyniká naturalizmus - neprikrášlené zachytenie chladnej brutality, anatómie ľudského tela, nezriedkavých erotických sekvencií a estetiky hnusu. To všetko v deprimujúcej šedivej. Hamasaki je vo svojej surovej realistickosti obrazu maximálne explicitný. Dejovo sleduje seriál jednu, voči úvodu retrospektívnu líniu, ale paralelne sa mimo nej často ponára ešte hlbšie do minulosti pre detailnejšie prekreslenie charakterov a pozadia. Ťažiskom príbehu sú postavy a ich motivácia, ktorú dopodrobna skúma až do prvopočiatku. Postavy samotné sú potom panoptikom neľudských démonov v ľudskej koži, ktorí sa bez váhania a ľútosti podieľajú na titulnom vražednom ošiali. Mne táto konštrukcia i napriek tomu, že by sa dej dal miestami popísať len ako sled efektných rozanimovaných obrázkov s poetickým nádychom, perfektne vyhovuje, a rozhodne nemôžem povedať, že by som sa nudil - naopak, koniec epizódy vždy príde nečakane a ja sa neviem dočkať ďalšej. Už kvôli tomu nádychu precíznych snímkov starých majstrov japonského filmu. Prvé tri epizódy: 90% Jedno z tých kúskov, ktoré zaujmú nie scenáristickými hrátkami á la Death Note, ale viac celkovou audiovizualizáciou a atmosférou spolu so strmým stupňovaním deja. Historické anime pre otrlého diváka, to je Shigurui. Nenadarmo sa hovorí o jeho silne hororovom nádychu. Spojenie realistickej samurajskej tematiky s výraznými prvkami slasheru, splatteru a tradície japonského exploitation sa len tak nevidí - ale takú koncentráciu krvi, vnútorností a drsných erotických scén každý neunesie. Príbeh je pravdepodobne to najtemnejšie, čo som doteraz z Japonska videl (áno, rátam do toho aj Kurosawov Krvavý trón) - a neopísateľne strhujúci. Postavy nedávajú vydýchnuť, poetika sršiaca z obrazu prehlušuje aj dojem prílišného tlačenia na pílu explicitnosti a tak vlastne jediné, čo mi bráni udeliť plné hodnotenie je spolu s tým neukončený príbeh. Je to preveľká škoda, ale záveru sa už zjavne nedočkáme. Takže "len" 85% P.S.: Že zatrhli pokračovanie tvorcom neodpustím. (09.06.2014)

Šel jsem do toho s tím, že hodnocení tohoto seriálu nebylo úplně nejlepší (nehledím teď na hodnocení ČSFD). Říkal jsem si "No co, temnota mi nevadí, krev vůbec ne, prostředí téhle éry se mi vlastně líbí, ...". To, co jsem ale viděl, mě velice zarazilo. Pokud má anime 12 dílů a po 4 dílech se vlastně nezmění vůbec nic, neustále se jen skáče od dějství do dějství a žádná postava jako by ani neměla jméno, začínám zvažovat, jestli to stojí za můj čas. Nenazývám tenhle styl prezentace děje nějakým uměním, to rozhodně ne. Jen nějaká splácanina náhodných animací pro mě není nic, co bych ocenil. (25.12.2013)

V každém komentáři zde, je užito jedno slůvko a já nezůstanu dlužen. Temné je to! Dějově se to táhne a v rámci vizuálu budete rádi za jakýkoli pohyb. Třeba takový vzlet motýla v lepším případě útok šermíře, kterému ovšem předchází dlouhý popis jeho techniky a tlumené myšlenky přihlížejících. Budete rádi za každý zvuk, občas zazní zvonkohra, lehké brnknutí do strun tradičního nástroje nebo dopadnutí kapky vody na plášť bubnu. Nehledě na výše zmíněné to všechno hezky funguje a rafinovaně staví jedinečnou atmosféru. (27.02.2012)