The Giver
Darca
The Giver
The Giver
Režie:
Phillip NoyceKamera:
Ross EmeryHudba:
Marco BeltramiHrají:
Jeff Bridges, Brenton Thwaites, Odeya Rush, Meryl Streep, Alexander Skarsgård, Cameron Monaghan, Katie Holmes, Emma Tremblay, Taylor Swift, John Whiteley (více)VOD (3)
Obsahy(3)
Jonas (Brenton Thwaites) vyrůstá v idylickém světě, kde existuje pouze štěstí. Lidé neznají utrpení, války, násilí, strach ani bolest. Základem světa je jednotvárnost: stejné domovy, stejné oblečení, stejné rodiny. Na okraji společenství žije jediný držitel a strážce všech pravdivých vzpomínek lidstva – Dárce (Jeff Bridges). Jeho prostřednictvím Jonas získává to, co nikdo jiný nesmí vědět – pravdu o skutečném životě a zkušenosti předchozích generací. Jonas začíná chápat, že jeho společenství žije v iluzi dostatku a bezpečí za cenu naprosté absence citů a možnosti volby. Lidé necítí emoce, lásku, vášeň, přátelství, nevnímají barvy. Pocit harmonie je vytvářen uměle. Jonas objevuje nejtemnější stránku utopického světa. Všichni ve společenství jsou pomocí každodenních injekcí zbavováni veškerých špatných vzpomínek a zážitků. Jejich svět je podvod, denně placený smrtí nepohodlných lidí, ve prospěch řízené existence. Tváří v tvář této skutečnosti, Jonas již nedokáže žít jako dřív. Čelí obtížnému rozhodnutí nejen o jeho vlastním životě, ale o budoucnosti celého světa... (Bioscop)
(více)Videa (23)
Recenze (581)
Niečo medzi tromi až štyrmi, 70-75% by bolo imho vyhovujúce. Story podobného zamerania už dôverne poznáme, Darca mi v mnohom pripomenul skvelý Equilibrium, len v "tak trochu" menej akčnej forme. Dôvod prečo znížiť hodnotenie vidím hneď v niekoľkých do očí bijúcich nelogičností a nedoťaženosť celého snímku ako celku, pričom ma najviac irituje záverečné fiasko (spoiler.. prejdenie xxx kilometrov s batoľaťom bez akýchkoľvek zásob a samotné vyriešenie problému navrátením pamäte všetkým ľudom v bunke tým, že hlavný hrdina prejde - náhodne pohodenými sánkami! - cez akúsi pomyselnú, neviditeľnú bránu.. wtf? koniec spoileru). Ale mimo týchto nedostatkov som sa vážne dobre bavil, občasne som sa dokonca cítil aj dojatý aááá.. Odeya Rush je kočka. ()
Prvním z mnoha zajímavých a chvályhodných filmařských nápadů je použití černobílého filtru v první nekrátké části filmu - přesně ve chvíli, když začnete přemýšlet o zavolání obsluhy kina, se však objeví barevný náznak schválnosti. Dokud Jonas nezačne vnímat barvy, koukáme se na svět této společnosti jejíma očima. Poté ale film hned nepřepne do full color režimu, nýbrž postupným hrdinovým objevováním celého spektra barev pozorujete hravost scén se sytostí, kontrastem či selekcí barvy v černobílém záběru. Další příjemné překvapení v tomto méně ambiciózním futuristickém příběhu zastává celková výprava a kulisy. Například oproti Hostiteli, kde se tvůrci zmohli jen na celá stříbrná auta a helikoptéry, je tentokrát budoucí země obléknuta do moc hezkého kabátku. Soustava jakýchsi shodných satelitních městeček, na první pohled umístěných na vyvýšenině v oblacích, je od začátku jasným signálem vědomého odříznutí od okolního světa. I konkrétní architektura domovů, přijímací haly, venkovních prostor a interiérů nepostrádá důvtip, což taky velmi přidává na vtáhnutí do děje. Celé to pevnou rukou kočíruje schopný Phillip Noyce. Jedinou opravdovou výtku bych však měl pouze k poslední třetině/čtvrtině filmu, kdy se předchozí skvěle vybudované natěšení na závěr zvrtne v akční jízdu, která vůbec nekoresponduje se zbytkem. Těžko říct, jestli za to můžou samotní tvůrci, nebo nátlak studia, ale Dárce by si zasloužil adekvátnější konec. ()
|| Scenár: Michael Mitnick, Robert B. Weide / Predloha: Lois Lowry (kniha) | Hudba: Marco Beltrami | Distribúcia: The Weinstein Company | Štúdio: Walden Media | Rozpočet: 25 miliónov $ | Tržby: 67 miliónov $ | Ocenenia: Heartland Film - Truly Moving Picture Award, Spolu - 1 výhra, 4 nominácie || The Giver je len ďalším povrchným teen sci-fi zlepencom, ktorý drží po kope vďaka nastoleným myšlienkam a niektorým skvelým hereckým výkonom. Ideológia rovnováhy medzi slobodou a idylickou spoločnosťou dáva v poslednej dobe námet tuctu podobých filmov, pretože to tlačí na pudy i emócie. Divák tak balancuje v myšlienkach, aká je tá ideálna miera slobody a poriadku, a hodnotí to podľa daných pravidiel v príbehu. The Giver má vďaka knižnej predlohe čo ponúknuť, škoda však, že vyzdvihnuté otázky sa neriešia hlbšie a hlavne nie do konca, pretože finále filmu je jedna veľká krčovitá haluz, kôli ktorej som mal chuť dať filmu menej, než stredocestných 50%. Avšak keď vyzdvihnem spracovanie vizuálu vytvoreného sveta, skvelého Bridgisa a totálne zámerne charakterovo odpornú Katie Holmes, musím dať aspoň za 3. 50% | Blu-Ray, THX, HU DTS | ()
Na začátku toho všeho byla zkáza lidstva. Jaká zkáza a proč k ní vlastně došlo, to už se z filmu nedozvíme. Přisuzuji to tomu, že na nějaké veletoče bortících se budov, trosky měst, nebo něco takového, co je známo z katastrofických filmů, nebyl evidentně rozpočet. Pro film je mnohem důležitější jeho myšlenka, s jakou pracuje, potažmo jeho značný filosofický rozměr. Divák, který koukne před projekcí na obrázky z filmu, si nutně musí říct, co má na filmu být filosofického, když zde bude pobíhat parta teenagerů vedená hochem, který se vyloupl z módního katalogu. A ono je to celé trochu jiné, než by se dalo předpokládat, žádná parta mlaďochů tam až tak tolik nepobíhá, i když výskyt mladých lidí pod šestnáct je patrný, je to poměrně střídmě pojaté, pokud jde o speciální efekty a překvapí to zejména v tom, jak se ta filosofická myšlenka o strádající společnosti, z níž byly vymýceny obyčejné lidské vzpomínky a emoce (pláč, smích, radost, strach,bolest, láska) a s tím související lidské prožitky a podněty, které by je vyvolaly (sex, hudba, ale i negativní záležitosti) během filmu slibně nabaluje, aby v podstatě v závěru nebyla nikam patřičně rozvinuta. V podstatě se jedná o robotickou společnost, v níž je aplikován umělý model rodiny. A celá tahle společnost je řízena přísnou předsedkyní a její Radou, stanovující striktní pravidla, jakýsi novodobý morální kodex, který je nutné bezpodmínečně dodržovat pro udržení pořádku v komunitě. Emoce se tlumí injekcemi, které se vpravují do těla na začátku každého dne. V popředí příběhu stojí mladíček Jonas, který nějakým způsobem splnil kritéria k tomu, aby se stal Příjemcem vzpomínek, na které má jedinečný patent postarší mentor a Dárce s tváří Jeffa Bridgese. Na um mně nešlo, proč se vlastně film lopotí s obnovou dávných vzpomínek, když něco takového předsedkyně Rady, ztvárnila ji Meryl Streep, téměř sadisticky potlačuje. Na co vlastně celý film sledovat schůzky Příjemce s Dárcem, když zřejmě divák od filmu bude očekávat mnohem víc. Nehledě na to, že své několikeré obdobné zástupce filmový svět už dávno má. Posléze totiž film začne být jakýmsi vzdáleným mixem filmů Potomci lidí a Equilibrium, i všech dalších dystopických nemožností, ovšem bez okázalé akční složky, což je překvapivé. Režisér Phillip Noyce sice nikdy moc akci nedal, úplně se jí ale nevyhýbal, ale vzhledem k jeho stáří, to přisuzuji tomu, že začíná senilnět a raději se desetkrát u filmu rozbrečí, než by udělal pořádný akční šrumec. Když už žádná akce, postavy by měly být alespoň minimálně propracované, nic takového jsem u nich nezpozoroval, nosná myšlenka by měla být zdárně dokončena, film je naprosto neukončený a vnímání světa v černobílém formátu, který se s každou příští nabytou emocí mění na barevný, už mělo dost prošlou záruční lhůtu. Představitel hlavní role, Brenton Thwaites vypadal, jak kdyby v životě nemrdal. Považte, v 26 letech si mohl dovolit hrát teenagera. Pěvecká hvězda Taylor Swift dostane jen zanedbatelný prostor, pokud máte rádi import z exotických zemí, je zde broskvička Odeya Rush. Film zdebilněl až postupem času, myšlenku měl docela zajímavou, jenže jakmile se měla dostavit nějaká rozmáchlejší, zdráhám se použít výraz spektakulární scéna, bylo zle. Všechno působilo zoufale laciným, neatraktivním dojmem. Celá výprava se prakticky smrskla do opakujících se leteckých záběrů na budovy. Škoda se rozepisovat, jak film vypadal, až se hlavní hrdina vydal spasit Společnost mimo vymezený sektor, tedy za hranice vzpomínek, nebo co to bylo za obr stupid nápad. Jeff Bridges si jistě napříště rozmyslí produkovat a vrhnout do kin film, kterému by spíš slušelo seriálové a ucelené pojetí. 40% () (méně) (více)
Má to být neakční scifi plné otázek a alternativních řešení/nekonvenčních přístupů, ala Gatacca. Zároveň to má být vícevrstevnaté, epické a emocionální ala Atlas Mraků. Bohužel to ve finále je spíše atlas braků, přičemž zde nefunguje prakticky nic, ani huhňavá angličtina jinak převážně charizmatického Jeffa Bridgese. Tolik ponteciálu a zajímavého matroše šlo vniveč kvůli rutinérské režii, kde herci nemají co hrát a vizuál nemůže vyniknout. A jestli tohle mělo být jen o emocích, tak je to fatálně vedle. Nemá smysl ani řesit šílené lapsusy v logice a scénáristické díry velké jako ementál. Noyce dostal v Salt šanci, kterou v Giverovi zahodil. Ale věřím, že pro široké publikum které má nakoukáno na poli scifi kulové a Slunce Seno mají jako kulisu při žehlení - pro dotyčné to nepochybně bude neco neobvyklého. ()
Galerie (64)
Zajímavosti (18)
- Zatímco v knize bylo Jonasovo (Brenton Thwaites) číslo 19, ve filmu je to číslo 52. (jezurka42)
- V knihe nie je prvou farbou, ktorú Jonas uvidí zelená farba stromov ani modrá oblohy, ale červené jablko, ktoré pre neho odtrhla Asher. (beso74)
- Roli malého Gabriela hrály ve filmu čtyři různé děti, jedno pro Gabriela ve 3 měsících, jedno pro Gabriela v 6 měsících a dvojčata hrála Gabriela ve 12 měsicích. (vanityfair)
Související novinky
Dárce a Piráti z Karibiku
Čtvrtí Piráti z Karibiku vydělali miliardu dolarů, zároveň se ale dočkali tak tristního přijetí, že u Disneyho s pátým dílem nepospíchají. Scénář byl sice hotový už v roce 2011, producent Jerry… (více)
Reklama