Bestie musí zemřít

Velice "sterilní" Argentův počin, který mne tak nějak spíš zaskočil ... Vlastně ani nevím, jak ho mám brát. Jeho rukopis je znát, zejména si neodpustil klasickou hru s červenou barvou apod. Jinak ale jako by pobral prvky staré oldschoolové horrorové školy a převedl je do dnešní doby, dnešní technikou a to se mu příliš nepovedlo ... Vraha známe od začátku, neustálé záběry na "mučírničku" a oběti nám navozují očekávání pro dnešek tolik typických "torture exploiterů", ale ono se toho ani moc neděje ... Jedinné napětí vychází z hledání jedné oběti, která je možná někde na živu ... Při tomto jsem si vzpomněl na dějově podobný, ale o několik levelů lepší excelentní korejský thriller The Chaser (2008) ... Finále mne docela zaskočilo, zejména když naběhly titulky ... Pak jsem se nad filmem znovu zamyslel a uvědomil si, že Argento chtěl filmem něco vypovědět a že ta myšlenka je možná neuvěřitelně hluboká a geniální ... tedy vztah osobností "vrah vs detektiv" ... Jestli to tak Argento opravdu myslel ale asi nezjitím, pokud ano, díky závěru filmu by to bylo na plný počet ... Ale to, co jsem viděl na obrazovce byl jen prostý thriller/kriminálka s trochou krve, nic víc ... (09.11.2009)

Moje první srážka s Argentem dopadla blbě. Dostal jsem klišovitý scénář "vylepšený" nulovou atmosférou a debilními herci. Zejména vrchní řezník byl neuvěřitelný. Ovšem Emmanuelle Seigner mu zdařile šlapala na paty a v některých momentech se mu i vyrovnala. Fakt nevim, kdy se mi stalo naposledy, abych viděl dvě takové perly v jednom filmu. Brodymu bych pak doporučil, aby na tohle hodně rychle zapoměl. 15% (29.07.2010)

Tento thriller s prvky hororu (záměrně nepíšu giallo, protože to není) má stejně prostý děj, jako většina TV filmů na podobné téma, které běžně vysílají naše komerční televizní stanice, avšak s podstatně větším důrazem na brutalitu. Jedná se ale o velmi příjemnou záležitost a klidně bych si někdy v budoucnu dal drsňáckého inspektora s vázankou a nasranou bloncku ještě jednou. Jako fanoušek Dariovy tvorby a Itálií vonících hororů si hádám tříhvězdičkové hodnocení i u tohoto naivního snímku můžu dovolit. 50% (19.07.2012)

Argento už nie to čo býval. Jeho posledný film La terza madre (2007) bol ešte ako tak solídny, ale Giallo nesúci taký odvážny názov je už len odvar z toho čo nám predvádzal v 70-80 rokoch. Jeho réžia je nudná(no nie nezaujímavá) a scenár je ako sto krát prepierané tričko. Takýto film mohol diváka zaujať pred 30 rokmi, ale teraz je veľmi úsmevný (hlavne kvôli spomínanej réžií) a verím, že ani skalných fanúšikov Argenta toto nemôže potešiť. Takéto veci časom zošedia, tak ako veľa krát prané tričko... no ale čo už keď sa nápady minuli, všakže? Tak ako Romero točí stále to isté dokola aj starý Dario sa skúsil vrátiť ku koreňom. Raimimu to vyšlo, žiaľ tento kúsok sa nevydaril. Celkovo to na mňa pôsobilo ako nejakýá dvojdielna časť Komisára Rexa. Sklamaný nie som, pretože som nič neočakával a tak v celku svieže hodnotenie 5/10 si už len Brody (ktorý ťahal celý film) zaslúži. (31.12.2009)

Názvem Giallo se Argento nesnažil evokovat oslavu, shrnutí či restrukturalizaci stejnojmenného subžánru. Naopak, jakoby se jej snažil definovat skrze nepůvodní, neosobitou a unylou řadovku bez tvůrčího rukopisu, citu pro vyprávění a řádně vyšperkovaných propriet (slabé, často zakrývané gore, směšný záporák, dotěrná kráska v nouzi). Banálně prosté vyšetřování a tím zpomalený tok informací byly skvělou záminkou jít v charakterech do hloubky, ústředním únosem nastavený deadline (užší svázání filmového času s reálným) mohlo pro změnu znamenat včasné nakopnutí, spád a rostoucí adrenalin. A nestalo se, v hlavě utkví jen snaživý Brody a závěrečná myšlenka. (05.01.2010)