Kdopak by se vlka bál

Povedený český film, jehož jediným nedostatkem je chybějící cílová skupina. Děti to nemůžou pochopit a pro jedince bez dětí je to pravděpodobně jedna velká nicneříkající nuda. Film tak apeluje hlavně na rodiče malých dětí nacházejících se právě v partnerské krizi, aby si uvědomili, co svým jednáním způsobují křehké dětské duši, která oplývá velkou fantazií. Výborní dětští herci, Jinka Čvančarová i Pavel Řezníček, typově mi nesedl "virtuóz" Patrik, který nebyl ani atraktivní, ani sympatický a těžko pochopit, proč by právě kvůli němu chtěla Terezčina matka všechno zahodit... (01.02.2011)

Dostalo mně to, opravdu ano. Možná protože jsem od tohoto filmu nic nečekala, možná protože jsem kdysi byla přesvědčená, že sousedi jsou hledaní zabijáci, možná protože sousedka mé kamarádky byla z Neptunu (kupovala zelený Ariel a Neptun je přece taky zelený), nebo protože jsem dnes prostě naměkko. Ale dokázal mi vhrnout slzy do očí a to se počítá. (01.01.2010)

Musím říct, že v dnešní době, mezi českými filmy, docela vzácnost...Alespoň jsem si spravil náladu po Four Christmases...Film na mně dýchal takovou tou českou náturou...Dokázal jsem se vcítit v některé postavy...Na nic si nehrál a hlavně zaujal svým příběhem...Nadarmo se neříká, že kvůli problémům dospělých, nejvíce trpí samotné děti... (12.12.2008)

Inteligentně napsané, obrazem trochu televizní, ale i tak se mi to moc líbilo. Kreslené vsuvky jsou ve filmu trochu navíc, buď tam nemuseli být vůbec, nebo se mohli víc propracovat. Film mi připomněl dva starší snímky Věry Plívové-Šimkové o "Veverce", v nichž je malá holčička taky konfrontována s realitou světa dospělých a pomocí své fantazie se v ní snaží neztratit. Příběh funguje asi spíš pro rodiče, ale nabízí i únikovou cestu pro děti - těm je předkládána více srozumintelná verze rozvodu - mimozemská invaze jejíž obětí se stala maminka - je totiž v poslední době nějaká divná. A ta malá holčička v hlavní roli vůbec nepůsobí trapně! Pro děti jeden z nej českých filmů za posledních pár let (z pohledu už trochu odrostlého dítěte). (12.07.2009)

Marii Procházkové se podařilo natočit příjemně civilní rodinné drama, které vybočuje z řady žánrově spřízněných filmů díky originálnímu nápadu, kdy je po celý film na partnerskou krizi pohlíženo očima malého dítěte. Ještě, že se Procházkové podařilo vybrat talentované dětské herce a dovést je k naprosto přirozeným a upřímným výkonům, neboť právě na nich celý film stojí. Na nich a na dobře napsaném scénáři s přirozenými dialogy, které vůbec nešustí papírem, což se u českého filmu moc nevidí. Škoda jen, že je na filmu v některých scénách hodně patrná jedna nemoc českých filmů - televizní vizuál. Film díky zvolenému formátu v některých momentech připomíná spíše lacinou televizní inscenaci, což je škoda, neboť kameraman v jiných pasážích prokazuje nesporný um a vizuální cítění a například taková scéna koncertu byla nasnímána opravdu krásně. Po vizuální stránce je film tedy značně nevyrovnaný. Film také v několika scénách shazuje nepříliš důvěryhodná psychologie postav a lehce nelogické jednání, což v kontrastu s kvalitními dialogy zamrzí. Ve výsledku mi z Kdopak by se vlka bál? vychází příjemný film, který se zaměřuje na všechny věkové kategorie. Na české poměry rozhodně nadprůměr a příslib do budoucna. 70% (31.07.2009)